Michelin PLR: Deset kol, dva osmiválce a jedenácté kolo uvnitř

Na začátku testovací dráhy stojí vůz, který vypadá, jako by někdo vzal Citroën DS, několikrát ho prodloužil a potom k němu přidal další nápravy. Přední část si stále zachovává charakteristické rysy francouzského automobilu, za ní však pokračuje dlouhá karoserie a pod ní se řadí jedno kolo za druhým. Je jich deset.

Při pohledu z boku je patrné, že konstruktéři neměli v úmyslu vytvořit automobil, který by se podobal čemukoli běžnému. Vůz měří 7,27 metru, je 2,45 metru široký a váží přibližně 9,15 tuny. Přesto jeho předek stále připomíná Citroën DS Break, z něhož původní konstrukce vycházela.

Michelin mu dal označení PLR, zkratku francouzského názvu Poids Lourd Rapide. Brzy se však ujala jiná přezdívka: Mille Pattes, tedy „stonožka“. A při pohledu na něj není těžké pochopit proč.

Jenže deset kol není všechno. Uprostřed dlouhé karoserie je ukryto ještě jedno. Je mnohem větší než kola, která jsou vidět zvenčí a na rozdíl od nich nemá za úkol pomáhat automobilu při běžné jízdě. Je zavěšeno na samostatném hydraulickém mechanismu, který ho může spustit až k povrchu dráhy.

Právě toto jedenácté kolo vysvětluje, proč Michelin v roce 1972 postavil celý tento devítitunový kolos.

Citroën, který přestal být Citroënem

Michelin měl s Citroënem úzké vazby. Společnost byla významným akcionářem automobilky. Pro PLR posloužil jako základ Citroën DS Break. Z původního vozu po přestavbě zůstala především některá konstrukční řešení. Charakteristická příď připomínala DS, stejně jako hydropneumatické odpružení a části řízení. Zbytek vozu už vznikal podle zcela jiných požadavků.

Konstruktéři potřebovali prodloužit podvozek, přidat nápravy a vytvořit prostor uprostřed vozu pro speciální zařízení. Výsledkem byla konstrukce, která se běžnému osobnímu automobilu začala vzdalovat každým dalším zásahem.

Přední část stále vypadala jako Citroën. Za ní už ale následoval experimentální stroj.

Čtyři přední kola byla řiditelná. Šest zadních kol neslo a pohánělo vůz. Zadní nápravy vycházely z Peugeotu 504, zatímco některé komponenty kol pocházely z užitkového Citroënu HY. Vývojáři tak skládali PLR z dílů, které původně vznikaly pro úplně jiné automobily.

Výsledná konstrukce byla dlouhá a těžká. Přesto musela zvládat vysokou rychlost. A to nebyl jednoduchý úkol. V zadní části PLR byly umístěny dva osmiválce Chevrolet. Každý měl objem 5,7 litru a výkon přibližně 250 koní. Jeden motor poháněl samotný automobil. Druhý měl na starosti něco úplně jiného.

Poháněl centrální kolo.

Testovaná pneumatika měla vlastní pohon, nezávislý na pohonu samotného vozidla. Jeho otáčení bylo možné řídit samostatně a konstruktéři tak mohli přesněji ovlivňovat podmínky, kterým byla pneumatika vystavena.

Pneumatika uprostřed

Centrální kolo bylo umístěno mezi nápravami. Když nebylo potřeba, mohlo zůstat zvednuté. Při testu se pomocí hydrauliky spustilo k asfaltu a začalo pracovat.

Hydraulický systém umožňoval měnit zatížení kola. Na centrální pneumatiku bylo možné působit silou až 3 500 kilogramů. Kolo bylo možné také vychylovat a měnit jeho polohu vůči vozidlu. Najednou tak bylo jasné, proč PLR potřeboval tak dlouhou karoserii. Nebyl to automobil s příliš mnoha koly.

Byl to automobil postavený kolem jednoho kola.

Deset vnějších kol zajišťovalo pohyb celého vozu a v případě selhání testované pneumatiky pomáhalo udržet automobil pod kontrolou. Uprostřed se nacházelo kolo, které dostávalo přesně definované zatížení a bylo možné ho vystavovat různým jízdním podmínkám. Michelin tím získal možnost sledovat pneumatiku během skutečného pohybu po dráze a současně její chování přesně měřit.

Proč nestačil běžný nákladní automobil?

Na první pohled by bylo jednodušší vzít nákladní automobil, nasadit na něj novou pneumatiku a vyjet s ním na testovací dráhu. Problém však nastává ve chvíli, kdy se pneumatika začne zkoušet na hranici svých možností.

Pneumatiky nákladních automobilů jsou velké a při vysoké rychlosti se v nich hromadí značné množství energie. Pokud pneumatika selže, může se její konstrukce roztrhnout a jednotlivé části se začnou pohybovat velmi vysokou rychlostí. Testovat takovou pneumatiku na běžném vozidle znamená vystavit riziku celý automobil.

Michelin proto vytvořil konstrukci, ve které byla zkoušená pneumatika oddělena od hlavního podvozku. Kolem centrálního kola se nacházely další nápravy a kola. Pokud by pneumatika během testu selhala, PLR měl stále vlastní kola, na kterých mohl pokračovat v jízdě.

Konstrukce zároveň chránila posádku před částmi pneumatiky, které by se při destrukci mohly uvolnit.

Tím se dostáváme k důvodu, proč má vůz tolik kol. Nejde o zvýšení počtu kol kvůli lepšímu pohonu nebo jízdě v terénu. Vnější kola vytvářejí bezpečný základ pro zařízení, které pracuje s jednou mnohem více namáhanou pneumatikou.

Devět tun rychlostí přes 150 km/h

PLR dokázal dosáhnout rychlosti přibližně 180 km/h. Při skutečných zkouškách se používal při rychlostech kolem 155 km/h. To znamenalo, že centrální pneumatika byla při testování vystavena značnému namáhání. Vůz přitom vážil přibližně 9 150 kilogramů.

Devítitunový automobil se tedy pohyboval rychlostí, kterou bychom dnes bez problémů spojili s rychlým osobním vozem. Jenže PLR nebyl sportovní automobil. Jeho karoserie byla dlouhá více než sedm metrů a měl pět náprav.

Pro konstruktéry bylo důležité, aby se test neomezoval pouze na samotnou rychlost. Pneumatika musela zvládat zatížení odpovídající skutečnému provozu. Proto bylo možné centrální kolo hydraulicky zatěžovat a měnit jeho polohu. Inženýři tak mohli sledovat, jak se pneumatika chová při různých kombinacích rychlosti a zatížení.

Měřicí zařízení zaznamenávalo údaje ze senzorů umístěných u testovaného kola.

Proč dostal přezdívku Stonožka?

Francouzské označení Mille Pattes, tedy „stonožka“, se pro PLR ujalo poměrně přirozeně. Při pohledu na vůz z boku člověk vidí dlouhou řadu kol, která mizí pod protáhlou karoserií. Automobil působí mnohem delší, než ve skutečnosti je, protože kola jsou rozmístěna téměř po celé jeho délce.

Přezdívka ale nebyla pouze narážkou na počet kol. Vystihovala také způsob, jakým byl automobil postaven. Namísto několika velkých náprav měl mnoho menších kol, která společně nesla hmotnost celého stroje.

Michelin postupně získával modernější zkušební zařízení a metody, které umožňovaly provádět některé testy přesněji a efektivněji. V první polovině osmdesátých let proto PLR přestal být pro vývoj pneumatik nezbytný. Jeho kariéra však neskončila sešrotováním.

Michelin jej zachoval a z pracovního stroje se postupně stal historický exponát. Dnes je PLR spojen s muzeem L’Aventure Michelin v Clermont-Ferrand, které dokumentuje vývoj společnosti a její technické inovace.

Na PLR je nakonec nejzajímavější právě jeho obrácená logika. Celý automobil měří více než sedm metrů, váží přes devět tun a dokáže jet rychlostí kolem 180 km/h. Přesto není jeho nejdůležitější část ani kabina, ani motory, ani deset kol, která jsou vidět na první pohled.

Je jí jediná pneumatika uprostřed.

Michelin kvůli ní postavil celý automobil.

Seznam použitých zdrojů:

1. ATSG. This Ten-Ton 10-Wheeled Citroen Was The ‘70s Solution for Testing Michelin Tires [online]. 2025 [cit. 2026-08-25]. Dostupné z: https://atsg.com/this-ten-ton-10-wheeled-citroen-was-the-70s-solution-for-testing-michelin-tires/

2. AUTOEVOLUTION. French Freak: Citroen PLR by Michelin Was a 10-Wheeled Monster Built to Test Truck Tires [online]. 2022 [cit. 2026-08-25]. Dostupné z: https://www.autoevolution.com/news/french-freak-citroen-plr-by-michelin-was-a-10-wheeled-monster-built-to-test-truck-tires-188543.html

3. ENGINEDNA. Cars with two engines: from Alfa Romeo to dump truck [online]. 2025 [cit. 2026-08-25]. Dostupné z: https://www.enginedna.com/twin-engine-cars-from-racing-alfa-romeo-to-dump-truck/

4. HEMMINGS. This Ten-Ton 10-Wheeled Citroen Was The ‘70s Solution for Testing Michelin Tires [online]. 2025 [cit. 2026-08-25]. Dostupné z: https://www.hemmings.com/stories/this-ten-ton-10-wheeled-citroen-was-the-70s-solution-for-testing-michelin-tires/

5. JALOPNIK. Michelin's Strange PLR Tire-Testing Car Was A 10-Wheeled Fever Dream [online]. 2026 [cit. 2026-08-25]. Dostupné z: https://www.jalopnik.com/2178360/michelin-tire-testing-car-citroen-plr/