Ford Nucleon měl tankovat jednou za 8 tisíc kilometrů. Proč se nikdy nevyráběl?

Je horký červencový den roku 1968. Široká americká dálnice se vine krajinou nekonečných polí a nízkých kopců. U odpočívadla poblíž města Omaha zastavují desítky automobilů. Řidiči tankují, kontrolují olej a počítají, zda jim zbyde dost peněz na cestu až k Pacifiku.

Mezi nimi stojí vůz, který přitahuje pohledy všech kolemjdoucích.

Nemá palivovou nádrž. Nemá ani klasický motor. Přesto dokáže urazit tisíce kilometrů bez jediné zastávky na tankování.

Když se malý chlapec na zadním sedadle zeptá otce, kdy budou doplňovat palivo, muž se jen pousměje.

„Možná až příští rok.“

Zní to jako scéna ze science fiction. V Americe padesátých let však podobná budoucnost nepůsobila nemožně. Naopak. Mnozí věřili, že je na dosah.

Atom měl pohánět města, továrny, lodě, letadla i domácnosti. Proč by tedy nemohl pohánět také rodinný automobil?

Právě z této myšlenky vznikl jeden z nejodvážnějších konceptů v dějinách automobilového průmyslu. Jmenoval se Ford Nucleon.

Svět opojený atomem

Abychom pochopili, proč někdo vůbec uvažoval o osobním automobilu s jaderným reaktorem, musíme se vrátit do atmosféry konce padesátých let.

Byla to doba obrovského technologického optimismu. Druhá světová válka skončila teprve před několika lety a věda postupovala závratným tempem. V roce 1954 vyplula na moře první jaderná ponorka USS Nautilus. Svět poprvé viděl plavidlo, které nemuselo pravidelně doplňovat palivo.

O tři roky později vypustil Sovětský svaz Sputnik, první umělou družici Země. V roce 1958 vznikla NASA a začal závod o Měsíc. Zdálo se, že neexistuje problém, který by věda nedokázala vyřešit.

Prezident Dwight Eisenhower prosazoval program Atoms for Peace. Jaderná energie měla přestat být symbolem zkázy a stát se symbolem pokroku. V novinách se objevovaly kresby atomových měst budoucnosti. Časopisy předpovídaly domácnosti napájené malými reaktory. Děti si hrály s modely raket a snily o cestách do vesmíru.

Atom nebyl hrozbou. Byl příslibem lepšího světa.

A právě tehdy se do hry vložil Ford.

Automobil, který vypadal jako z jiného století

Když automobilka v roce 1958 představila koncept Nucleon, návštěvníci výstavy měli pocit, že se dívají na stroj z budoucnosti.

Karoserie nepřipomínala žádný běžný automobil své doby. Kabina byla posunuta nezvykle dopředu. Zadní část vozu byla dlouhá a působila nevyváženě.

Nebylo to rozhodnutí stylistů.

Právě tam se totiž mělo nacházet zařízení, které mělo změnit dopravu.

Ford veřejnosti představil automobil navržený kolem malého jaderného reaktoru.

Dnes tato myšlenka působí šíleně. Tehdy však vyvolávala spíše nadšení než obavy. Pokud mohly jaderné reaktory pohánět ponorky, proč by nemohly pohánět také automobily?

Co by se dělo po otočení klíčku?

Představa fungování vozu byla překvapivě jednoduchá.

Uvnitř automobilu by probíhalo štěpení atomů uranu. Uvolněná energie by ohřívala vodu na vysokou teplotu. Vzniklá pára by roztáčela turbínu a turbína by následně poháněla kola.

Princip nebyl nijak překvapivý. Šlo o zmenšenou verzi technologie, kterou využívaly jaderné lodě a ponorky.

Největším lákadlem nebyl výkon.

Byl to dojezd.

Konstruktéři Fordu odhadovali, že jedna náplň jaderného paliva by mohla vystačit přibližně na 5 000 mil, tedy asi 8 000 kilometrů. To odpovídá cestě z Prahy až do indického Dillí.

Řidič by nezajížděl na čerpací stanici. Místo toho by navštívil specializované servisní centrum, kde by technici vyměnili celý energetický modul.

V době, kdy většina automobilů musela zastavovat po několika stovkách kilometrů, šlo o představu téměř neuvěřitelnou.

Ford nebyl jediný snílek

Dnes se může zdát, že šlo o extravagantní nápad několika designérů.

Ve skutečnosti byl Ford Nucleon součástí mnohem většího trendu.

Americké letectvo investovalo stovky milionů dolarů do vývoje jaderných bombardérů. Sovětský svaz pracoval na podobných projektech. Inženýři navrhovali atomové vlaky, nákladní lodě i kosmické prostředky poháněné jadernou energií.

V roce 1959 byla spuštěna loď NS Savannah, první civilní plavidlo s jaderným pohonem. Zdálo se, že budoucnost patří atomu.

Ford Nucleon proto nepůsobil jako výstřelek. Naopak. Pro mnoho lidí představoval logické pokračování technologického vývoje.

Jenže existoval problém.

A nebyl malý.

Automobil, který nikdy neujel jediný kilometr

Přestože se o Nucleonu psalo po celé Americe, skutečný vůz nikdy nevznikl.

Ford vyrobil pouze zmenšený výstavní model.

Funkční prototyp nebyl nikdy postaven.

Automobilka totiž počítala s technologií, která existovala pouze na papíře. Konstruktéři předpokládali, že se jaderné reaktory budou v následujících desetiletích stále zmenšovat. Věřili, že věda najde způsob, jak vytvořit bezpečný a kompaktní zdroj energie vhodný pro běžný automobil.

Jenže fyzikální zákony měly jiné plány.

Co by se stalo při nehodě?

Právě zde začíná odpověď na otázku, proč se Ford Nucleon nikdy nevyráběl.

Jaderný reaktor není pouze zdrojem energie. Produkuje také ionizující záření. Posádku je nutné chránit silným stíněním z těžkých materiálů.

Takové stínění váží tuny.

A tím problémy teprve začínají.

Každý rok umíraly na amerických silnicích desetitisíce lidí při dopravních nehodách. Co by se stalo, kdyby mezi nimi jezdily tisíce automobilů s jaderným reaktorem v zadní části karoserie?

Jak by vypadal čelní náraz ve vysoké rychlosti?

Co kdyby automobil začal hořet?

Co kdyby skončil na dně jezera?

Jak by hasiči zasahovali u havárie, při níž by hrozilo radioaktivní zamoření okolí?

Inženýři nedokázali nabídnout uspokojivé odpovědi. Každé navrhované řešení vedlo k dalším komplikacím.

Čím bezpečnější měl automobil být, tím těžší a složitější se stával.

Sen, který porazila fyzika

V následujících desetiletích se ukázalo, že miniaturizace jaderných reaktorů má své hranice.

Počítače se zmenšovaly. Tranzistory byly stále výkonnější. Kosmické technologie postupovaly kupředu. Jaderné reaktory však podléhaly neúprosným zákonům fyziky.

Malý reaktor stále potřeboval chlazení. Stále potřeboval ochranu proti radiaci.

Myšlenka atomového automobilu se postupně rozplynula.

Ne proto, že by byla nedostatečně odvážná.

Právě naopak.

Byla natolik odvážná, že předběhla možnosti své doby.

Pomník budoucnosti, která nikdy nepřišla

Dnes stojí model Fordu Nucleon za sklem muzea.

Nikdy neujel jediný kilometr. Nikdy nevezl jediného cestujícího.

Přesto vypráví pozoruhodný příběh.

Příběh doby, kdy lidstvo věřilo, že atom vyřeší téměř všechno. Od výroby elektřiny až po rodinnou dovolenou napříč kontinentem.

Budoucnost se nakonec vydala jiným směrem. Místo jaderných automobilů přišly hybridy, elektromobily a baterie. Sen o osobním voze poháněném atomem zůstal v představách konstruktérů.

Když se však člověk podívá na futuristické linie Fordu Nucleon, snadno pochopí, proč tehdy tolik lidí věřilo, že právě takto bude vypadat jednadvacáté století. A jak blízko byli představě světa, v němž by se po dálnicích proháněly automobily s malými jadernými reaktory ukrytými pod karoserií.

Seznam použitých zdrojů:

[1] WIKIPEDIA. Ford Nucleon [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ford_Nucleon

[2] SMITHSONIAN MAGAZINE. Visions of Nuclear-Powered Cars Captivated Cold War America, but the Technology Never Really Worked [online]. Dostupné z: https://www.smithsonianmag.com/history/visions-of-nuclear-powered-cars-captivated-cold-war-america-but-the-technology-never-really-worked-180985437/

[3] AMERICAN NUCLEAR SOCIETY. The 1958 Ford Nucleon: An Idea That's Still Ahead of Its Time [online]. Dostupné z: https://www.ans.org/news/article-3058/the-1958-ford-nucleon-an-idea-thats-still-ahead-of-its-time/

[4] MOTOR1. Ford Envisioned A Nuclear-Powered Car In The '50s With A 5,000-Mile Range [online]. Dostupné z: https://www.motor1.com/news/702135/ford-nucleon-nuclear-powered-car/

[5] BRITANNICA. Nuclear Reactor [online]. Dostupné z: https://www.britannica.com/technology/nuclear-reactor