HC-2 Heli Baby: Československý vrtulník vypadal jako létající stolička

Na první pohled připomínal kovovou stoličku, na kterou někdo připevnil motor, ocasní tyč a obrovskou vrtuli. Pilot seděl v otevřené kabině, zatímco kousek nad jeho hlavou se otáčely listy nosného rotoru. Přesto nešlo o amatérský výtvor. Československý HC-2 Heli Baby se dostal do sériové výroby a sloužil vojenskému letectvu.

Jeho příběh je o to zajímavější, že se jedná o první sériově vyráběný vrtulník v Československu. Heli Baby měl pomáhat s výcvikem a spojovací službou. Jenže mezi tím, aby se vrtulník dokázal odlepit od země a tím, aby byl skutečně použitelný, byl značný rozdíl.

Stolička, která se měla udržet ve vzduchu

Za projektem stál konstruktér Jaroslav Šlechta, který se vývojem vrtulníků zabýval už v poválečných letech. Stavba prvního prototypu začala v roce 1951 v prototypových dílnách Aera ve Vysočanech. Konstrukční práce později pokračovaly ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu. První upoutaný let se uskutečnil 3. března 1954. Při něm byl stroj jištěn, takže konstruktéři mohli ověřovat jeho chování.

Rozhodující okamžik přišel 3. prosince 1954. Zkušební pilot Josef Němeček tehdy s HC-2 poprvé vzlétl bez upoutání. První let však zároveň odhalil problém. Prototyp používal dvoulistý nosný rotor, jehož vibrace komplikovaly provoz. Konstruktéři proto přešli na třílisté řešení. Změna nebyla jen otázkou pohodlí pilota: u vrtulníku se vibrace přenášejí do konstrukce a ovládacích prvků, takže mohou ztěžovat řízení.

Druhý prototyp vzlétl v srpnu 1955. Heli Baby se následně představil veřejnosti na výstavě československého strojírenství v Brně a na leteckém dni v Praze-Ruzyni. V roce 1958 se objevil také na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.

Na výstavách mohl působit jako důkaz, že československé letectví zvládlo novou technologii. Teprve běžný provoz měl ukázat, zda se z neobvyklé konstrukce stane spolehlivý pracovní stroj.

Málo výkonu a velké očekávání

Navzdory vzhledu nebyl Heli Baby určen pouze pro jednoho člověk. Šlo o dvoumístný lehký vrtulník. Jeho otevřené uspořádání pomáhalo udržet konstrukci jednoduchou a lehkou, ovšem současně ponechávalo posádku vystavenou proudění vzduchu a počasí.

Jeho motor měl výkon přibližně 83 koní, tedy zhruba dvojnásobek toho, co nabízel běžný poválečný automobil. U vrtulníku však takový výkon musel stačit nejen k pohonu stroje, ale především k udržení celé konstrukce ve vzduchu. Vrtulník musel motorem nepřetržitě pohánět nosný rotor a při vzletu nebo stoupání potřeboval dostatečnou rezervu.

Právě pohonná jednotka se stala jednou z největších slabin projektu. Problémy s motorem Praga DH komplikovaly zavádění strojů do služby. První sériové HC-2 opouštěly Otrokovice v létě 1960 s povoleným náletem pouhých 50 hodin. Poté se měly vrátit k výměně motoru.

Do armádní služby se HC-2 dostal na konci 50. let. Využíval se u spojovacího leteckého pluku v Klecanech, avšak jeho původní podoba se dlouhodobě neprosadila. Konstruktéři proto připravili výraznější modernizaci.

HC-102 dostal silnější motor

Řešení dostalo označení HC-102. Hlavní změnou byl výkonnější motor Avia M-110H, jehož výkon dosahoval přibližně 117 koní. Vedle pohonné jednotky se upravilo také vybavení vrtulníku. Podle provedení mohl mít radiostanici, interkom a elektrický spouštěč motoru.

Maximální rychlost vzrostla přibližně na 133 km/h a dolet se pohyboval kolem 175 kilometrů. Vzletová hmotnost dosahovala zhruba 681 kilogramů. Na poměry malého vrtulníku šlo o posun, který rozšiřoval možnosti jeho nasazení.

HC-102 však nebyl úplně novým strojem. Základní koncepce zůstala stejná, takže modernizace nemohla odstranit všechna omezení původního návrhu. Silnější motor zlepšil výkonové možnosti, ale nezměnil malou kapacitu vrtulníku ani jeho určení.

Zajímavé je, že se vedle modernizace existujících strojů vyráběly také nové HC-102. Z původních HC-2 bylo na novější standard přestavěno 15 kusů a dalších 20 vrtulníků HC-102 vzniklo přímo ve výrobě. Celkově tak šlo o malou sérii.

Právě v této době se však měnily požadavky československého vojenského letectva. Armáda už měla k dispozici sovětské vrtulníky, které nabízely širší možnosti využití. Rozhodovalo se tak, jestli se vyplatí udržovat vlastní malý typ vedle větších a perspektivnějších vrtulníků.

Z armády do aeroklubů

Na začátku 60. let se tyto stroje začaly přesouvat do aeroklubů Svazarmu, kde pomáhaly při výcviku pilotů. To byla pro neobvyklý vrtulník druhá šance.

V civilním sportovním letectví měl HC-102 jinou úlohu než v armádě. Nemusel představovat univerzální řešení pro širokou škálu vojenských činností. Mohl sloužit k tomu, aby se piloti naučili ovládat vrtulník a získali zkušenosti s létáním, které se od řízení běžného letounu zásadně liší.

Přesto ani zde nešlo o bezproblémový provoz. Technické obtíže přetrvávaly a postupně se prosazovala snaha sjednotit leteckou techniku na sovětských typech. HC-102 proto v aeroklubech létaly především během 60. let a jejich provoz skončil na začátku 70. let.

HC-2 Heli Baby se nestal československým vrtulníkem pro každou příležitost. Jeho příběh ale nelze hodnotit jen podle toho, že jej později nahradily jiné typy. Šlo o první a jediný československý vrtulník, který se dostal do sériové výroby.

Stroj, který na první pohled působí jako kuriózní improvizace, se skutečně vyráběl a pomáhal cvičit piloty. Československo si postavilo vlastní vrtulník. Jen se ukázalo, že vzlétnout je jedna věc. Ale najít pro něj dlouhodobé místo v letectví věc druhá.

Seznam použitých zdrojů:

1. HC-2 Heli Baby. Wikipedie, otevřená encyklopedie. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/HC-2_Heli_Baby

2. HÁJEK, Vojtěch. Vývoj a využití vrtulníku HC-2/HC-102. Východočeské listy historické, 2017, roč. 38, s. 7–26. Dostupné z: https://www.uhk.cz/file/edee/filozoficka-fakulta/veda-a-vyzkum/vlh_38_2017pdf.pdf

3. DUCHOSLAV, Petr. Aero HC-2 Heli Baby – jediný československý sériově vyráběný vrtulník. Security magazín, 11. dubna 2019. Dostupné z: https://www.securitymagazin.cz/defence/aero-hc2-heli-baby-jediny-ceskoslovensky-seriove-vyrabeny-vrtulnik-1404062948.html

4. MINISTERSTVO OBRANY ČR. A-report 7/2013. Dostupné z: https://www.mo.gov.cz/assets/multimedia-a-knihovna/casopisy/a-report/ar7_2013.pdf

5. VALKA.CZ. HC-102. Dostupné z: https://www.valka.cz/HC-102-t9241