Článek
Bylo chladné ráno druhého listopadu roku 1944, když služebnictvo v domě v Columbusu začalo tušit, že se něco stalo. Dveře ložnice zůstávaly zavřené. Thomas Midgley Jr., oslavovaný génius amerického průmyslu, se neozýval.
Když dveře konečně otevřeli, naskytl se jim obraz, který připomínal scénu z technického experimentu proměněného v noční můru. Midgley ležel na posteli, jeho tělo bylo sevřené v systému lan, kladek a popruhů. Konstrukci navrhl sám, aby mu pomáhala pohybovat se poté, co ho ochromila dětská obrna. Mechanismus, který měl být symbolem jeho vynalézavosti, ho uškrtil.
Nikdo neví, zda šlo o mechanickou závadu, nebo nešťastný pohyb. Jisté je, že muž, který celý život řešil technické problémy, zemřel uvězněný ve vlastním vynálezu.
Jeho smrt byla téměř prorocká. Stejně jako zařízení, které ho mělo zachránit, i jeho vynálezy měly lidstvu pomoci – a nakonec přinesly ničivé následky.
Dítě průmyslové revoluce
Thomas Midgley Jr. se narodil roku 1889 v Beaver Falls v Pensylvánii. Vyrůstal v rodině, kde technika představovala každodenní realitu. Jeho otec byl vynálezce pneumatik a mladý Thomas od dětství sledoval, jak se nápady mění v patenty.
Studoval strojní inženýrství na Cornellově univerzitě a už během studií vynikal schopností spojovat chemii s technikou. Po absolvování nastoupil do společnosti Dayton Engineering Laboratories, která úzce spolupracovala s automobilovým průmyslem. Brzy se ocitl pod vedením legendárního inženýra Charlese Ketteringa, muže, který zásadně změnil automobilovou konstrukci.
Automobily dvacátých let sice symbolizovaly pokrok, ale jejich motory trpěly klepáním – nepravidelným spalováním paliva, které snižovalo výkon a ničilo součástky. Pro průmysl to byla hrozba. Automobilky potřebovaly rychlé řešení.
Objev, který rozjel svět – a otrávil ho
Midgley začal systematicky testovat chemické přísady do benzínu. Během experimentů vyzkoušel ethanol, jód, selen i další látky. Nakonec objevil tetraethylolovo.
Výsledek byl ohromující. Malé množství této sloučeniny dokázalo téměř eliminovat klepání motoru. Roku 1921 se začala nová přísada vyrábět komerčně. Automobilový průmysl zažil explozi výkonu. Vozidla byla rychlejší, spolehlivější a dostupnější.
Jenže olovo je známý jed. Už v antickém Římě se používalo v potrubí a historici dnes spekulují, že mohlo přispět k chronickým otravám obyvatel. V devatenáctém století lékaři dokumentovali, že olovo způsobuje poškození mozku, ochrnutí i smrt.
Navzdory tomu průmysl pokračoval ve výrobě. Roku 1924 však došlo k sérii tragédií. V továrně Standard Oil v New Jersey zemřelo několik dělníků po expozici tetraethylolovu. Další zaměstnanci trpěli halucinacemi a psychickými poruchami. Objekt si vysloužil přezdívku „Dům šílenství“.
Midgley sám utrpěl otravu olovem a musel se léčit. Přesto veřejně hájil bezpečnost nové látky. Průmyslový tlak byl obrovský. Automobilky investovaly miliony dolarů a olovnatý benzín se rychle rozšířil do celého světa.
Během několika desetiletí se olovnatý benzín stal standardem globální dopravy. Teprve ve druhé polovině dvacátého století vědci zjistili, že koncentrace olova v krvi obyvatel velkých měst dramaticky roste. U dětí způsobovalo poruchy vývoje mozku, snížení inteligence a neurologické poruchy.
Ve Spojených státech byl proces odstraňování olova z benzínu zahájen v sedmdesátých letech. V České republice byl prodej a používání olovnatého benzínu ukončen k 1. lednu 2001. Poslední státy světa zákaz dokončily až po roce 2020.
Portrét Thomase Midgleyho Jr. Autor neznámý, Wikimedia Commons. (public domain)
Freon – chemie, která měla přinést bezpečí
Midgleyho kariéra mezitím pokračovala. Na konci dvacátých let dostal nový úkol. Domácí chladničky používaly toxické plyny jako amoniak nebo oxid siřičitý. Úniky těchto látek způsobovaly smrtelné nehody.
Midgley hledal ideální chladivo – nehořlavé, stabilní a bezpečné. Roku 1930 představil freon, první chlorfluorouhlovodík vhodný pro průmyslové použití.
Jeho demonstrace bezpečnosti se stala legendární. Midgley při veřejném vystoupení plyn vdechl a následně jím uhasil plamen svíčky. Freon byl okamžitě považován za zázračnou látku. Ledničky se staly běžnou součástí domácností, klimatizace umožnila rozvoj měst v tropických oblastech a aerosoly zaplavily trh se spotřebním zbožím.
Midgley získal prestižní Perkinovu medaili a stal se prezidentem Americké chemické společnosti.
Katastrofa, která přišla z nebe
Skutečný dopad freonů se začal projevovat až ve druhé polovině dvacátého století. Roku 1974 publikovali chemici Mario Molina a Sherwood Rowland studii, která varovala před jejich účinkem na ozonovou vrstvu.
Rowland tehdy prohlásil:
„CFC jsou natolik stabilní, že v atmosféře zůstanou po desítky, nebo dokonce stovky let.“
Ukázalo se, že freony stoupají do stratosféry, kde rozkládají ozon. Ten přitom chrání Zemi před ultrafialovým zářením. Následky byly alarmující – zvýšené riziko rakoviny kůže, poškození planktonu i narušení klimatických systémů.
Roku 1985 byla nad Antarktidou objevena obrovská ozonová díra. O dva roky později vznikl Montrealský protokol, jedna z nejvýznamnějších environmentálních dohod v historii.
Génius bez schopnosti předvídat následky
Thomas Midgley Jr. držel více než sto patentů. Byl brilantní experimentátor a mistr aplikované chemie. Přesto jeho jméno dnes mnozí historici spojují s jedním z nejničivějších technologických odkazů dvacátého století.
Jeho příběh ukazuje, jak průmyslový pokrok často předbíhá vědecké poznání. Midgley řešil konkrétní problémy své doby – výkon motorů a bezpečnost domácích spotřebičů. Nikdo tehdy nedokázal předvídat globální ekologické dopady.
Odkaz, který zůstává ve vzduchu
Když Midgley zemřel, svět ho považoval za hrdinu moderní chemie. Skutečný rozsah následků jeho práce se ukázal až o desetiletí později. Olovnatý benzín zanechal toxickou stopu v půdě i lidských tělech. Freony poškodily ochranný štít planety.
Jeho život připomíná tragický paradox vědy. Vynálezy, které měly lidstvu pomoci, mohou změnit svět způsobem, který jejich tvůrce nikdy nedokáže předvídat.
Thomas Midgley Jr. chtěl svět zdokonalit. Místo toho po sobě zanechal dědictví, které dodnes nutí lidstvo přemýšlet, zda technologický pokrok bez opatrnosti nepřináší více škody než užitku.
Seznam použitých zdrojů:
1. Thomas Midgley, Jr. | American Chemist & Inventor [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2026-02-04]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Thomas-Midgley-Jr
2. Thomas Midgley Jr. [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia [cit. 2026-02-04]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_Midgley_Jr.
3. One Man Invented Two of the Deadliest Substances of the 20th Century [online]. Smithsonian Magazine [cit. 2026-02-04]. Dostupné z: https://www.smithsonianmag.com/smart-news/one-man-two-deadly-substances-20th-century-180963269/
4. Thomas Midgley, Jr.: Developed Tetraethyl Lead for Gasoline [online]. Collaborative for Health & Environment [cit. 2026-02-04]. Dostupné z: https://www.healthandenvironment.org/resources/resource-library/eh-history/thomas-midgley-jr.-developed-tetraethyl-lead-for-gasoline
