Wikov 35 Kapka: Aerodynamická karoserie přinesla víc problémů než výhod

V červnu 1933 vyrazil Wikov 35 Kapka na závod 1 000 mil československých. Trať vedla z Prahy přes Kolín, Jihlavu, Brno, Hodonín, Břeclav a Malacky do Bratislavy a zpět. Jeden okruh měřil přibližně 800 km a závodníci jej absolvovali dvakrát. Za volantem se střídali Jaroslav Konečník a Jan Hamal. Automobil však závod nedokončil, přibližně po třech čtvrtinách trati musel odstoupit.

Aerodynamická karoserie

Wikov představil Kapku na pražském autosalonu na podzim roku 1931. Automobil měl čtyřmístnou dvoudveřovou karoserii, jejíž zaoblená příď plynule přecházela do zúžené zadní části. Celek připomínal kapku vody, podle níž vůz získal své jméno.

Nešlo jen o oblé plechy. Přední blatníky navazovaly na karoserii, světlomety byly začleněny do jejich tvaru a u některých provedení zakrývaly boční kryty také zadní kola. Střecha pokračovala směrem k zádi a její podélný výstupek rozděloval dvojici oválných zadních oken.

Karoserie měla dřevěnou kostru pokrytou ocelovým plechem. Její tvar měl omezovat odpor vzduchu, který při vyšších rychlostech zpomaluje automobil a zvyšuje spotřebu paliva. V první polovině 30. let se podobnými otázkami zabývalo více evropských výrobců a konstruktérů. U Kapky však aerodynamická úprava nevznikala na zcela novém podvozku: základem zůstal již existující Wikov 35.

To je důležité i při posuzování výsledků. Samotný tvar karoserie totiž nerozhoduje o jízdních vlastnostech. Záleží také na hmotnosti, motoru, převodech, chlazení a výhledu z místa řidiče. Kapka měla působivě aerodynamický obrys, ale některé z těchto požadavků se podařilo splnit jen částečně.

Pod karoserií byl Wikov 35

Wikov 35 používal řadový čtyřválcový motor s rozvodem OHC o objemu přibližně 1 743 cm³. Výkon dosahoval zhruba 35 koní, převodovka měla tři stupně a poháněna byla zadní kola. Nejvyšší rychlost Kapky se uvádí kolem 105 km/h.

Na tehdejší poměry šlo o slušnou hodnotu, ale stále se jednalo se o motor, který používal i běžný Wikov 35. Aerodynamická karoserie navíc nebyla lehká. Vůz vážil podle dostupných technických přehledů více než 1 400 kilogramů, což omezovalo přínos úprav zaměřených na snížení odporu vzduchu.

Dalším problémem byl výhled. Neobvyklé tvary a řešení oken znesnadňovaly orientaci řidiče, zejména při pohledu dozadu.

Nešlo tedy o zcela nový typ automobilu. Hlavní změnou byla karoserie a právě od ní se očekávalo, že nabídne něco navíc oproti standardnímu modelu.

1 000 mil československých

Při závodě 1 000 mil československých v roce 1933 dostala Kapka techniku silnějšího Wikovu 40. Použitý podvozek nesl čtyřválec o objemu 1 941 cm³ a výkonu přibližně 40 koní. Karoserie pocházela z původního vozu z roku 1931.

Ani tato kombinace však nestačila k dokončení závodu. Motor se přehříval a posádka musela odstoupit. Příčinou byl nedostatečný přívod vzduchu k chladiči přes úzké otvory v přídi.

Problém nebyl v tom, že by se automobil nedokázal pohybovat potřebnou rychlostí. Při delší zátěži se však ukázalo, že proudění vzduchu kolem karoserie a přívod vzduchu k chladiči představují dvě různé úlohy. Tvar, který omezoval odpor, současně komplikoval chlazení motoru.

Pro výrobce šlo o velmi nepříjemný výsledek. Kapka měla nabídnout výhodu díky své karoserii, ale při náročném závodním nasazení se projevila její slabina. Samotná úprava přední části přitom nebyla jednoduchou otázkou přidání většího otvoru: každá změna ovlivňovala vzhled i zamýšlené proudění vzduchu.

Drahá specialita v malé sérii

Kapka se nabízela za 75 000 až 80 000 korun. Běžný čtyřmístný Wikov 35 s limuzínovou karoserií přitom stál přibližně 64 000 korun a za šestimístnou limuzínu zákazník zaplatil kolem 70 000 korun. Za aerodynamické provedení se tak připlácelo 11 000 až 16 000 korun, aniž by vůz přinášel výrazně vyšší rychlost nebo nižší spotřebu. Vůz tedy nakonec mířil na úzkou skupinu zákazníků, kteří byli ochotni připlatit za neobvyklou karoserii.

Zájem však nebyl dostatečný. Podle často uváděných údajů vzniklo přibližně pět exemplářů, přičemž dostupné prameny se v přesném počtu rozcházejí. Automobil se v nabídce objevoval i později a jeho cena byla snížena, podle některých údajů až na 54 000 korun v roce 1934. Ani to však nepřineslo větší obchodní úspěch.

Wikov 35 Kapka tak zůstává zajímavým příkladem snahy upravit existující automobil prostřednictvím aerodynamické karoserie. Její konstrukce přinesla výrazně odlišný vzhled, ale rychlostní výhodu jen minimální, zatímco hmotnost, výhled a chlazení představovaly skutečné problémy.

Původní Kapky se nedochovaly. V olomoucké Veteran Areně je však vystavena replika, jejíž stavba probíhala v letech 2009 až 2014. Díky ní lze dnes vidět podobu vozu, který patřil k nejvýraznějším konstrukčním experimentům prostějovské automobilky.

Seznam použitých zdrojů:

1. Auta5P. Wikov 35 Kapka, 1931 [online]. Dostupné z: https://auta5p.eu/katalog/wikov/wikov_35_02.php

2. Auto.cz. Wikov 35 Kapka (1931–1933): První československý automobil s aerodynamickou karoserií [online]. Dostupné z: https://www.auto.cz/wikov-35-kapka-1931-1933-prvni-ceskoslovensky-automobil-s-aerodynamickou-karoserii-151281

3. Automobil Revue. TUČEK, Jan. Wikov 35 Kapka – Hanácká avantgarda [online]. 11. 8. 2023. Dostupné z: https://www.automobilrevue.cz/rubriky/clanky/historie/wikov-35-kapka-hanacka-avantgarda_49456.html

4. iROZHLAS. Zvenku připomíná torpédo, zevnitř ponorku. Wikov 35 je zapomenutým vozem automobilové historie [online]. 28. 4. 2018. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/auto/automobil-wikov-35-historie-veteran_1804281545_kro

5. Novinky.cz. Téměř zapomenutá Kapka. První aerodynamický vůz vyrobený v Československu slaví 90 let [online]. 22. 10. 2021. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/auto-temer-zapomenuta-kapka-prvni-aerodynamicky-vuz-vyrobeny-v-ceskoslovensku-slavi-90-let-40375706

6. TipCars Magazín. PECÁK, Radek. S aerodynamickým autem Wikov předběhl i Tatru. Kapka se však neprosadila [online]. 7. 1. 2020. Dostupné z: https://magazin.tipcars.com/nase-tema/s-aerodynamickym-autem-wikov-predbehl-i-tatru-kapka-se-vsak-neprosadila-20200107.html