Článek
Naše podvědomí pracuje z 97 % a naše vědomí jen z 3 %. Toto jednoduché rozdělení ukazuje, jak velký vliv má naše podvědomí na chování a rozhodování, přičemž často ani nevíme, v jakých programech fungujeme. Většina z nás žije v zajetí stínů, rodinných dogmat, názorů, omezení, hodnot a přesvědčení, o kterých nemáme ani tušení. Pochopení a překonání těchto programů je klíčem k lepší a zdravější výchově dětí. Mnoho rodičů ani nepřemýšlí, zda prostředí, ve kterém vyrůstali, bylo zdravé či nikoli. Například názor, že oni také občas dostali pár facek a nijak jim to neublížilo, ukazuje právě na hluboký ne-respekt vůči sobě, a tak i k ostatním.
Můžeme si položit otázku, zda jsme se jako děti cítili šťastní, milovaní a přijatí bez podmínek, nebo naopak jsme byli stále pod kritikou a napomínáním.
Podvědomé vzorce jsou hluboce zakořeněné a ovlivňují, jak reagujeme na svět kolem nás. Většinou si je vůbec neuvědomujeme, přitom ale silně ovlivňují naše chování, pocity a emoce. Pokud se rodiče těmito vzorci řídí nevědomě, mohou snadno zaměňovat své vlastní potřeby a očekávání za potřeby a touhy svých dětí. Tento přístup často vede k výchově založené na sobectví, která dětem neumožňuje plně rozvinout jejich jedinečné schopnosti a potřeby.
Děti jsou jako poupátko, které se postupně rozvíjí. Ve třech letech, kdy si začne uvědomovat dualitu světa a touží poznávat krásu života kolem sebe, začíná otevírat svůj potenciál. Pokud tento potenciál rodiče vnímají a podporují ho, dítě poznává své schopnosti, dary i talent. Tím si už v dětství nasměruje svůj život, aby ho prožívalo naplněně, smysluplně a radostně. Pokud rodiče nepodporují originalitu svého dítěte a snaží se ho přizpůsobit svým představám, nastavují mu životní cestu, která je jejich, nikoli dítěte. Děti pak v dospělosti hledají svůj smysl života a mnohdy ho nemohou ani najít.
Opravdová láska k dětem znamená respektovat je jako samostatné osobnosti, nevnucovat jim své vlastní nerealizované sny nebo předsudky. Když rodiče ignorují pocity a touhy svých dětí a trvají na své vlastní pravdě a autoritě, vytvářejí prostředí, kde se děti cítí nepochopené, nerespektované a nemilované. Taková výchova nevede ke skutečné spokojenosti a štěstí dětí, ale spíše k jejich odcizení a frustraci. Pak se rodiče často diví, že si se svými dětmi nerozumějí a často dochází k hluché komunikaci mezi generacemi.
Kde jsme jako rodiče dělali chyby? Zamysleme se nad tím, jak jsme byli vychováváni a jak jsme vychovávali své vlastní děti. Pokud budeme upřímní, musíme přiznat, že často jsme přistupovali k výchově z našeho vlastního úhlu pohledu, nikoli z pohledu dítěte. Tento přístup zahrnuje například to, jak by se dítě mělo podle nás cítit, chovat, mluvit, hrát si nebo jak by mělo být chváleno či kritizováno.
Kdo se však skutečně zamýšlí nad tím, co dítě opravdu chce? Kdo opravdu respektuje pocity dítěte? Kdo vnímá jeho touhy a dokáže uspokojit jeho vnitřní potřeby? Kdo dítě přijímá takové, jaké je, a podporuje jeho dary, talent a touhy? Dobrá výchova by měla prioritně hledět na spokojenost a rozvoj dítěte, nikoliv na naplňování vlastních nerealizovaných vizí rodičů.
Jak zajistit skutečnou spokojenost a štěstí dětí? Dobrá výchova je největším darem, který mohou rodiče svým dětem dát. Je založena na bezpodmínečné lásce, i když někdy zahrnuje přísnost a pevné hranice. Dobrý rodič je ten, kdo vnímá skutečné potřeby dítěte a přestává řešit věci jen z vlastního úhlu pohledu. Je důležité vzdát se představy, že naše vlastní výchovné metody jsou ty jediné správné a místo toho respektovat a rozvíjet individualitu každého dítěte.
Děti potřebují tátu, který jim dá oporu a jistotu v každé situaci. Náruč, která je vždy připravena být bezpečným a jistým přístavem, bez ponižování a výčitek. Náruč, která povzbudí a pomůže znovu najít vnitřní sílu. Táta by měl ukázat dítěti svět, který je zajímavým a inspirativním místem, plný možností s nabídkou všech darů, které si člověk může přát.
Děti potřebují matku, která jim dá pocit bezpečí a bezpodmínečnou lásku. Matku, která vytváří prostor plný lásky, něhy, pohody a pochopení. Prostředí, kde je smích, sdílení a důvěra.
Výchova začíná v rodičích samotných. Mnoho z nich nedostalo od svých rodičů dostatek něhy a lásky, což může ovlivnit jejich vlastní schopnost být dobrými rodiči. Klíčem k nápravě je, aby rodiče přestali být závislí na lásce svých rodičů a našli si svou vlastní hodnotu a lásku skrze sebe. Tím se mohou stát sebevědomými lidmi s vysokou sebe-hodnotou, což jim dává velkou šanci být dobrými rodiči.
Věříme, že současný trend směřuje k opuštění zastaralých výchovných metod a k přijetí přístupu založeného na opravdové lásce, vstřícnosti, soucitu a respektu. Tímto způsobem můžeme zajistit, že budoucí generace bude vyrůstat v prostředí, které podporuje jejich štěstí, spokojenost a celkový rozvoj.
Napsala: Renáta Syřinková, terapeutka osobního rozvoje, koučka vztahů a komunikace.
