Článek
Dvě největší perly českého klubového fotbalu Sparta se Slavií dlouhodobě drtí domácí konkurenci a boj o tuzemský titul se v posledních letech vždy zužuje jen na tyto dva velkokluby. Kromě jediné výjimky se vždy od sezóny 2018/19 radovali z titulu na Letné nebo v Edenu (Slavia získala čtyři tituly, Sparta dva).
Jenže pozice mocnosti na domácích trávnících na nejprestižnější scéně nestačí. Sparta v minulém ročníku Ligy mistrů vydolovala pouhé čtyři body a skončila mezi posledními. Slavia si v právě probíhající sezóně nevede o nic lépe, zatím má tři body za tři remízy a stejný počet jasných proher. Na překonání sparťanské bilance bude mít ještě dva zápasy v lednu, doma proti Barceloně a na Kypru s místním Pafosem. O postup už však bojovat nemůže.
Sláva, peníze a debakly
Všichni si určitě pamatují jak Plzeň srdnatě ubránila na hřišti italské Fiorentiny remízu v odvetě čtvrtfinále Konferenční ligy. Viktoriáni na prahu naprostého vyčerpání nakonec padli v prodloužení, přesto se na ně snášela chvála se všech koutů České republiky, heroickým výkonem totiž zajistili tuzemskému fotbalu místenku v Lize mistrů.
Z toho v aktuálním ročníku těžila pražská Slavia, která se ziskem českého titulu do Ligy mistrů kvalifikovala automaticky. Stejnou výsadu bude mít i příští český mistr. Ještě před tím si však díky spanilé jízdě skrze ošemetná předkola vybojovala účast Sparta.
Jenže sparťanská i slávistická stopa v nablýskané soutěži budí rozpaky. Všichni o tom sní, všichni po tom prahnou, dostat se do Ligy mistrů je pro české kluby vytoužený úspěch. A když se to občas podaří, je z toho velká sláva. Hráči, trenéři i fanoušci se těší na konfrontaci s tím nejlepším, co fotbal na starém kontinentu nabízí. A funkcionáře samozřejmě také potěší tučné zisky v podobě štědrých odměn od evropské asociace.
Ale pak se ukáže realita na hřišti - české týmy na nejvyšší úroveň prostě nestačí. Poznala to Sparta a v současnosti to zažívá i Slavia. Oba týmy marně spřádaly plány na postup do vyřazovací fáze. Sparťané sice začali famózně, ale pak prohráli šest zápasů v řadě a neměli nárok. Jejich rival z druhého břehu Vltavy už také ztratil šanci na postup a navíc stále čeká na výhru.
Je to pořád ta stejná písnička, když se český tým dostane do Ligy mistrů, panuje obrovské nadšení, jenže pak přijde kruté zjištění, že týmy z Anglie, Německa nebo Itálie jsou prostě na vyšším levelu. České týmy pak od věhlasných soupeřů schytávají debakly, občas uhrají „přijatelné prohry“ a k tomu vydolují pár bodů proti protivníkům stejné kategorie, tedy těm, které jsou stejně jako české týmy na spodku potravního řetězce.
Kdo to zlomí?
Český klubový fotbal však letí strmě vzhůru. Za rozmach domácí ligy může především nová éra, kterou spustila vlna příchodů nových bohatých majitelů. V českém fotbale začalo proudit mnohem více peněz, a to logicky přineslo i větší kvalitu. Pokud bude současný trend pokračovat, musí se to nakonec projevit i na evropské scéně.
Takže kdo to zlomí? Zanechá konečně v blízké budoucnosti nějaký český klub v Lize mistrů výraznější stopu? Kromě bohatých majitelů je pro úspěch nutná i pravidelná konfrontace s těmi nejlepšími, takže je velmi dobře, že český klubový fotbal drží pevně v rukou jistotu účasti v Lize mistrů pro domácího šampiona.
V současnosti české týmy na Ligu mistrů nemají, to je fakt. Budoucnost však není beznadějná.
