Článek
K loňským Vánocům ode mě manžel obdržel jako dárek poukaz na kurz školy smyku, s místem konání na polygonu v Hradci Králové. Jelikož se už blížil konec platnosti poukazu a bylo potřeba celou akci zrealizovat, vybrali jsme si datum konání a vyrazili jsme naší bílou fabií z Poděbrad po dálnici do Hradce Králové.
Kurz je koncipován pro jednoho účastníka (řidiče), ale za příplatek se může zážitku zúčastnit i další osoba - tato osoba se neúčastní úvodní teoretické části kurzu ani nemůže vozidlo během kurzu řídit, ale má během jeho praktické části důležitou úlohu, a sice jako „držák“ vysílačky. A také se samozřejmě může důkladně přesvědčit o tom, jak dotyčný řidič vše zvládá a zda je radno mu i nadále jako spolujezdec svěřovat svůj život…
Dorazili jsme na místo určení a zaparkovali na parkovišti, určeném pro účastníky kurzu. Sjížděli se postupně i ostatní řidiči a společně jsme se všichni shromáždili v budově, kde na recepci proběhla registrace. Kurz se konal celkem pro 14 řidičů, rozdělených do dvou skupin, které se v průběhu jeho praktické části vystřídaly na dvou úsecích polygonu. Po registraci byli řidiči delegováni do učeben, kde se jich ujali lektoři v rámci teoretické části - zde byli během zhruba hodinové přednášky poučeni o typech smyků a způsobech, jak tyto prekérní situace lze řešit. Součástí teoretické části bylo i promítání některých ne zrovna dobře zvládnutých manévrů. My, kteří jsme řidiče doprovázeli, jsme po tuto dobu setrvali v okolí recepce u stolků s židlemi.
Po ukončení teoretické části kurzu se již novými znalostmi nabytí řidiči těšili, až budou moci v praxi vše vyzkoušet. Usedli jsme tedy do svých aut, instruktor nám rozdal vysílačky a po zkoušce jejich funkčnosti se malý konvoj v počtu 7 vozidel vydal do části okruhu, vymezeného pro zkoušku řešení nedotáčivého smyku. Druhá skupina 7 vozidel vyjela trénovat do vedlejší části okruhu.
Instruktor nám prostřednictvím vysílaček pověděl, co se bude dít - v jaké rychlosti a kam máme jet, jak reagovat, kdy může vyjet další vozidlo apod. Poté už každé vozidlo dle tohoto stanoveného postupu uskutečnilo jízdu. Stejná jízda se konala několikrát, a to pokaždé v jiné rychlosti, která se postupně zvyšovala od 30 km/hodinu po 45 km/hodinu. Mohli jsme tak sledovat, jak vozidlo reaguje na řízený smyk při jaké rychlosti, měli jsme možnost uvědomit si případné chyby, včetně dopadu zazmatkování nebo pozdní reakce na řešení smyku. Instruktor po průjezdu každého vozidla srozumitelně okomentoval, zda byl manévr v pořádku nebo zda byl proveden chybně, pozdě a jaký zde byl dle jeho posouzení zádrhel.
V další části kurzu se naše kolona přesunula do jiné části polygonu, v níž, jak pravil instruktor, bude „větší legrace“. Jednalo se o část, která simulovala smyk přetáčivý a vystřídali jsme se zde s druhou skupinou. Znovu jsme byli poučeni o tom, jak bude vše probíhat, odkud máme máme vyjet a kam se vracet. Všichni jsme záhy pochopili, že jde opravdu do tuhého, když se první projeté vozidlo několikrát otočilo kolem dokola. Osobně jsem při simulaci tohoto smyku měla pocit, že zadek auta se snaží předhonit jeho přední část… Byla to tedy skutečně ta drsnější část kurzu, ale domnívám se, že právě tato fáze byla pro všechny účastníky dostatečně poučná a ještě více jsme si uvědomili, že v běžném provozu nás i malý okamžik může dělit od nepříjemného incidentu nebo dopravní nehody.
Po ukončení jízdy jsme se opět shromáždili v budově u polygonu, kde řidiči obdrželi osvědčení o absolvování kurzu. Ještě doplním, že celý kurz trval cca 3,50 hodiny. Manžel byl s jeho průběhem spokojen a já ostatně také, že jsem se s tímto dárkem trefila.
