Článek
Uprostřed srpna před několika lety jsem se s dvěma dalšími tuláky procházel hlavní ulicí devadesátitisícového města Prešova, třetího největšího na Slovensku, metropole Šariše. Ulice se jmenuje Hlavná. Když tu se rychlostí blesku přihnala bouře s prudkým lijákem. Uchýlili jsme se do výklenku nejbližší budovy a tam ukryti pozorovali přírodní živly. Až později jsme zjistili, že jsme u řeckokatolického katedrálního chrámu svatého Jana Křtitele. Po čtvrthodince se dveře budovy otevřely a místní činovník nás pozval dovnitř a poskytl nám dlouhou, snad hodinovou přednášku o chrámu i této církvi, která spojuje Západ s Východem. Uznává papeže jako nejvyšší autoritu, ale bohoslužby jsou spojeny s východním byzantským obřadem a tradicí.
Vyprávěl nám též o biskupovi Pavolu Peterovi Gondičovi. Za druhé světové války v době Slovenského štátu byl značně kritický k Tisovu režimu, pomáhal pronásledovaným. V květnu 1942 vyzval Svatý stolec, aby přiměl Tisa k zastavení ukrutností páchaných na Židech a pokud by to nebylo možné jej přimět k odstoupení z čela státu, či zbavení kněžství. Později opakovaně protestoval pro vydávání Židů do rukou Třetí říše. Tajně instruoval kněze a kláštery, aby Židům pomáhali a ukrývali je. Prokazatelně zachránil nejméně 27 Židů tím, že je pokřtil, nebo ukrýval v řeckokatolickém klášteře.
Po roce 1948 se postavil na odpor proti rozhodnutí KSČ spojit řeckokatolickou církev s pravoslavnou. 28. dubna 1950 byl spolu s dalšími duchovními zatčen a odvezen do internace. Řeckokatolická církev byla násilně sloučena s církví pravoslavnou. V lednu 1950 byl Gojdič odsouzen na doživotí. Během věznění mu bylo přislíbeno propuštění pokud uzná spojení s pravoslavnou církví. Odmítl. Zemřel v červenci 1960 v Leopoldově v den svých 72 narozenin. Pohřben byl ve vězeňském hřbitově, v roce 1990 byly jeho ostatky převezeny do Prešova a uloženy v kapli prešovské katedrály. Papež Jan Pavel II. jej 4. listopadu 2001 prohlásil za blahoslaveného. Komise Jad vašem mu udělila v roce 2008 titul Spravedlivý mezi národy. Škoda, že se o něm u nás moc neví.
Kopie slavného Turínského plátna
V přednášce jsme se dozvěděli mnoho, ale jednu důležitou věc církevní představitel nezmínil, nebo jsem si toho nevšiml. Teprve před pár dny jsem se dočetl, že je v katedrálním chrámu vzácná relikvie - kopie slavného Turínského plátna. Tedy plátna, do kterého byl podle křesťanské tradice zavinutý Ježíš poté, co ho ukřižovali. Existují jen čtyři - V Turíně, Jeruzalémě, Vilniusu a právě tady. Od 17. listopadu 2003, kdy ho řeckokatolické katedrále sv. Jana Křtitele darovalo turínské arcibiskupství.
V Hlavné ulici v Prešove je toho k vidění samozřejmě více. Hlavně pak kostel svatého Mikuláše. Tento farní kostel je největší a nejstarší sakrální památkou Prešova. Větší jsou na Slovensku jen dva kostely. Kostelů je v Prešově více, například katedrální chrám Alexandra Něvského. Oblíbeným místem vycházek Prešovčanů, jak jsme se tam dozvěděli, je Kalvárie. Je na pěkném místě na západním okraji města za řekou Torysou. Tam jsme nedoputovali.
Dorazili jsme však do Solivaru. Už ve středověku vyvěraly na úpatí Slánských vrchů u Prešova solné prameny, z nichž se odpařováním získávala sůl. Začátky hlubinné těžby sahají do roku 1572. Ve zdejších dolech pracovali němečtí kolonisté, které sem vrchnost pozvala. Ti založili hornickou osadu Solná Baňa. Z ní se později vyvinul Solivar, který je dnes městskou čtvrtí Prešova. V ní se nachází Muzeum Solivar, národní technická památka. Je to unikátní komplex technických objektů na čerpání a vaření soli ze solanky pocházející ze 17. století.
Kousek od něj je umístěno originální koupaliště Plaza Beach, které připomíná středomořské dovolenkové destinace. Nacházejí se zde palmy, plážové postele a lehátka pro každého návštěvníka. Je tu suchozemský maják se skalami s výhledem na celý Prešov a okolí. Na něj jsem vylezl a udělal několik fotek. Architektonickými prvky je koupaliště inspirováno Antonio Gaudím. Tady se nám velice líbilo.
Jako sportovní fanoušek jsem samozřejmě znal fotbalový Tatran Prešov. Termín prešovský beton je ve fotbale v našich česko - slovenských končinách stále pojem. V době naší návštěvy byl však tento nejstarší fotbalový klub na Slovensku ve značném útlumu. Hrál třetí ligu a hrozil mu zánik. Byli jsme se podívat na zápas, který probíhal na chátrajícím stadionu, také nejstarším na Slovensku. Od té doby však nastal výrazný pokrok. Na místě starého postavili hezký stadion nový a Tatran postoupil do druhé a pak dokonce i do první ligy, kam určitě patří. Vždyť se tu v minulosti hrály i evropské poháry. Už v ní zase není, v poslední sezoně smolně sestoupil do druhé, ale je tu šance, že zase postoupí nahoru. Přál bych mu to.
Prešov stojí za návštěvu.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98eckokatolick%C3%A9_c%C3%ADrkve
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Peter_Gojdi%C4%8D
https://korzar.sme.sk/spis-gemer/c/v-presovskej-katedrale-si-ctia-kopiu-turinskeho-platna
