Článek
Narodila se sice v Tunisu, ovšem rodičům sicilského původu. Otec byl inženýr a stavěl v severní Africe železnice. V dětství byla dle vlastních slov dost divoká a nespoutaná. Potulovala se po ulicích s klukovskou partou a prala se. Prostě italská, přesněji sicilská krev. Vzdělání měla ovšem francouzské. A do toho vyrůstala v Tunisu, tedy v Africe.
Tady zažila v průběhu druhé světové války bombardování. Jednou bomba spadla na dvůr jejich domu, což způsobilo jeho pozdější zřícení. Jejich byt však zůstal zázrakem netknutý. V roce 1957 vyhrála v devatenácti letech titul nejkrásnější Italky v Tunisku. Jako odměnu dostala zájezd na filmový festival v Benátkách, kde okouzlila svojí exotickou krásou. Do dvou měsíců získala kontrakt na filmovou roli.
Debutovala v roce 1958 ve filmu režiséra Maria Monicelliho Zmýlená neplatí. V té době zažívala těžké chvíle. Otěhotněla po znásilnění jistým Francouzem. Kvůli tehdejším společenským konvencím musela pak předstírat, že její syn Patrik je synem její matky. Až do roku 1965, kdy toto tajemství odhalili bulvární novináři.
Celosvětová známost díky Gepardovi
Hrála pak po boku největších hvězd své doby - Alaina Delona, Jeana-Paula Belmonda, Johna Wayena, Marcella Mastroianniho, Petera Sellerse, Roberta De Niro, Seana Conneryho, spolupracovala s režiséry Viscontim, Fellinim, Leonem či Ferrerim. Objevila se i v nejednom americkém filmu, například v Růžovém panterovi.
S Belmondem si zahrála ve filmu Cartouche (1962). Objevila se i ve filmech Petrolejářky (tady si zahrála se svým hereckým idolem z mládí Brigittou Bardotovou), Červený stan, Zavázané oči, Děvče se zavazadlem. V roce 1964 se objevila na karlovarském filmovém festivalu.
Díky dvěma filmům režiséra Luchina Viscontiho, ve kterých hrála po boku Alaina Delona, získala celosvětovou známost. Šlo o filmy Rocco a jeho bratři z roku 1960 a Gepard z roku 1963. Předlohou tohoto jednoho z nejlepších snímků v dějinách filmu byl stejnojmenný román italského knížete Giuseppe Tomasi di Lampedusa.
Marcello Mastroianni si s Cardinalovou zahrál ve filmech Krásný Antonio (1960, režisér Mauro Bolognini), a ve známém epizodovém filmu Federica Felliniho Osm a půl.
Kultovní film Tenkrát na západě
Nejslavnější film, ve kterém hrála, měl premiéru 21. prosince 1968. Jde o film dodnes naprosto kultovní. Tenkrát na západě. Film režiséra Sergia Leoneho se v kinech západní Evropy promítal nepřetržitě šest let. Claudia Cardinalová v něm hrála po boku Henryho Fondy a Charlese Bronsona. Herečka údajně přijala roli v tomto italowesternu hned poté, co si poslechla uhrančivou hudbu k němu, kterou složil Ennio Morricone. Ještě dnes má tento film na ČSFD naprosto nadprůměrné hodnocení 91 procent.
V roce 1977 si zahrála pod režijním vedením svého partnera Pasquala Squitieriho v historickém dramatu Železný šéf. Natočili spolu ještě další filmy, třeba mafiánskou krimi Corleone či životopisný snímek Claretta, kde ztvárnila hlavní roli Clary Petacci, milenky Mussoliniho. Pascal Squitieri byl její životní láskou a intelektuálním vzorem. V roce 1979 se jim narodila dcera Claudie, V tomtéž roce se Cardinalová stala i babičkou. Synovi Patrickovi se narodila dcera Lucille.
Svoboda je pro mě nejdůležitější
V rozhovoru pro Reflex uvedla, jak je pro ni důležitá svoboda. „Moje svoboda byla skutečně pro mě tím nejdůležitějším. Nikdy v životě jsem se například nevdala. Nezříkám se tím života s mužem, jen na to nepotřebuji mít papíry nebo nějaké manželské smlouvy. A nechci být na muži závislá.“
Ve své době nejslavnější herecké hvězdy a sex symboly měly své vyhlášené zkratky. BB a CC. Brigitte Bardotová a Claudia Cardinalová. O jejich vztahu CC řekla: „Zní to jako fráze, ale byly jsme kolegyně a kamarádky. Několikrát jsme spolu točily. Fungovalo to asi proto, že jsme se vzájemně doplňovaly. Vezměte si, že jsme byly blondýna versus bruneta. CC versus BB. Paparazzi se předháněli, kdo vyfotí, až se budeme vraždit, ale nedočkali se. Naopak jsme byly spíš spojenkyně. Bavily jsme se tím. Na jednu premiéru jsme dorazily jako muž a žena. Brigitte měla oblek a já minisukni. Byl z toho tehdy velký poprask a my na to dodnes vzpomínáme.“
O svém životě uvedla. „Vždy jsem se snažila žít normálním životem. Nikdy jsem neměla žádné bodyguardy, moje auto nikdy neřídil soukromý šofér. Mám strašně ráda kontakt s ostatními lidmi. Samozřejmě, že čas od času se na ulici najde někdo, kdo mě obtěžuje. Ale okamžitě se najdou čtyři další, kteří mi pomohou,“ objasnila herecká legenda.
