Článek
Přitom ještě donedávna si mnozí lidé mysleli, že v Íránu žijí Arabové. Dominantním národem jsou však Peršané a je to země s dlouhou historií. Nepravdou je, že Írán je hlavním podporovatelem islámského terorismu. Ano, podporují Hizballah a Hamás považované za teroristické organizace, které bojují proti Izraeli v nelítostném souboji Židů a Arabů o jednu zemi. Atentáty sužující Západ, připomeňme třeba pařížský Bataclan i ten největší, 11. září 2001 mají na svědomí sunnitští muslimové. Mrakodrapy v New Yorku pomocí letadel sundali občané Saúdské Arábie, členové Al-Káidy, kterou založil a vedl úhlavní americký nepřítel, i když předtím v Afghánistánu spojenec, Usáma bin Ládin. Což je dosti známý příběh. Navíc jak upozornil Daniel Kaiser v týdeníku Echo šiítský Írán bojoval a měl vysoké oběti proti Islámskému státu a my dnes kolektivně tiskneme ruku prezidentu Sýrie, zakladateli syrské pobočky Al-Káidy.
Írán je oficiálně unitární islámská republika s prezidentským systémem, hlavou státu a vrcholnou politickou i náboženskou autoritou je nejvyšší vůdce. Vláda je autoritářská a je předmětem rozsáhlé kritiky za výrazné porušování lidských práv a občanských svobod. Přesto zde i když s řadou těžkostí drží proud liberální společnosti, který rozhodně nenajdeme třeba v takové Saúdské Arábii.
V Iránu však výrazně převažuje šiítská větev islámu. Je to nyní více než 92 milionová země s hlavním městem Teherán. Co už také díky bombardování ví většina diváků televizních zpráv. Kromě civilních obětí toto město čelí i ekologické katastrofě, kdy Izrael zde vybombardoval rafinérie a zásobníky paliv. V desetimilionovém městě se podle zpráv z místa nedá dýchat. Z nebe padá toxický déšť, popisuje web Reportérky. Neboli takzvaný černý déšť, olej smíchaný s dešťovou vodou. Kyselé srážky mohou způsobovat popáleniny kůže a poškození plic. Miliony lidí dýchají oxid siřičitý, oxidy dusíku a toxické uhlovodíky.
Írán je kolébkou civilizace
Ale raději zpět k historii. Írán, který je kolébkou civilizace, je osídlen již od mladšího paleolitu. Jistě mnozí znají Perskou říší. Když se však přesuneme do historie novodobé, musíme zmínit začátek 20. století, kdy došlo k perské ústavní revoluci a nastolení dynastie Pahlaviů Rezá Šáhem Pahlavím, který v roce 1925 sesadil s britskou podporou posledního kadžárovského šáha. Na vypuknutí druhé světové války reagoval Rezá Šáh vyhlášením neutrality, což se mu stalo osudným. Vládnoucí kruhy ve Velké Británii Írán podezřívaly z tajných sympatií k Německu, které by vzhledem k ropnému bohatství země mohly mít značný strategický význam. 24. srpna 1941 vstoupila na íránské území britská a sovětská vojska, jež postupně obsadila hlavní strategické body v zemi. Íránská armáda se zmohla pouze na symbolickou obranu. Po třech dnech nařídil šáh svým jednotkám ukončit odpor. Rezá Šáh byl nucen 16. září 1941 abdikovat ve prospěch následníka trůnu Muhammada Rezy a brzy poté odejít do exilu.
V padesátých letech se pokusil tehdy populární premiér Muhammad Mosadek znárodnit ropný průmysl, protože nestoudných 80 procent zisku z něj měli Britové, Tato snaha však vedla v roce 1953 k angloamerickému převratu, který zosnovaly CIA a MI6. Muhammad Rezá Pahlaví poté sjednal s Brity novou dohodu o těžbě ropy a Mosaddek strávil tři roky ve vězení a po propuštění byl až do své smrti v domácím vězení. I tady tedy ukázal Západ Iráncům značně nevlídnou tvář. Šáh vládl autoritářsky. V roce 1957 založil obávanou tajnou policii SAVAK, která proslula brutálním mučením a represemi odpůrců režimu, a to skutečných, ale i domnělých. Snažil se dobré vztahy s Američany, ale i Izraelci.
Muhammad Rezá Pahlaví ve své snaze modernizovat Írán účelově začal oslavovat předmuslimskou historii Persie. Národní odkaz hledal v Achaimenovské říši. I proto nechal v roce 1971 uspořádat pompézní oslavy 2500 let Perské říše. Zajímavostí je, že na konci srpna 1977 navštívil s manželkou Československo (Prahu i Bratislavu) a při té příležitosti šáh obdržel Řád Bílého lva a čestný doktorát Karlovy univerzity. To už byl však jeho konec na spadnutí.
První drobné násilné protesty vypukly již v říjnu 1977. Hlas získávali příznivci ájatolláha Chomejního, který byl v té době stále v iráckém exilu. Od roku 1978 se stárnoucí šáh stále méně objevoval na veřejnosti (důvodem bylo diagnostikování rakoviny). Poté, co se lidé dozvěděli o jeho vážné nemoci, zahájily se debaty, zda by měl být ze zdravotních důvodů zbaven vlády. Šáhovi v této situaci nepomohlo, že si po celou dobu své vlády budoval auru bohem vyvoleného neotřesitelného panovníka. Nemoc postupovala do té míry, že v září 1978 francouzští diplomaté informovali Američany, že šáh umírá. Muhammad Rezá byl vyzýván svou ženou, královnou Farah, aby se odjel léčit na Západ a ustanovil ji coby regenta, což ale šáh opakovaně odmítal, jelikož věřil, že by ho to ukázalo jako slabocha.
Mezitím íránská armáda a tajná policie brutálně potlačovaly protesty, což vyústilo v několik masakrů. Aby šáh uklidnil situaci, rozhodl se v říjnu 1978 udělit milost exilovým politickým osobnostem. Mezi omilostněnými byl i ájatolláh Chomejní. Nicméně protesty pokračovaly a sílily. K tomu byly vyhlášeny stávky, a to včetně ropného průmyslu, což znamenalo výpadek hlavního státního příjmu. V listopadu šáh slíbil rozsáhlé reformy, nicméně revoluci již nešlo zastavit. V prosinci 1978 již proti šáhovi protestovaly miliony lidí. Revoluce se účastnily různé ideové proudy od příznivců levice, přes liberální inteligenci, po radikální islamisty. Na konci roku 1978 bylo zřejmé, že se značná část velení armády přidala na stranu revoluce.
Nástup ajatollaha Chomejního
Dne 16. ledna 1979 opustil Muhammad Rezá zemi. Následně padla vláda a novým premiérem se stal Šápúr Bachtijár. Ten rozpustil tajnou policii SAVAK, omilostnil politické vězně a zavedl svobodu tisku. Bachtijár si byl vědom Chomejního vlivu a nabídl mu, aby z města Qom učinil „islámský Vatikán“. Současně slíbil vyhlášení svobodných voleb. Nicméně Chomejní nabídky odmítl a vytvořil vlastní vládu, do jejíhož čela postavil Mehdího Bázagrána. Krátce poté Chomejního příznivci získali převahu v pouličních střetech a poté, co armáda vyhlásila neutralitu, se chopili moci a vyhlásili teokratickou islámskou republiku. V prosinci 1979 se nejvyšším vůdcem Íránu stal ajatollah Chomejní.
V následujících měsících byly demontovány všechny pilíře šáhovy světské diktatury, referendem schváleno ustavení islámské republiky a do ústavy zakomponovány teokratické prvky. Svržený šáh umírá v exilu v Egyptě v roce 1980. Důležitým momentem ve vztahu k USA je 4. listopad 1979, kdy íránští studenti během krize s rukojmími v Íránu obsadili personál amerického velvyslanectví a označili ambasádu za „doupě špionů“. Padesát dva rukojmích bylo drženo po dobu 444 dní, až do ledna 1981.
Irácký vůdce Saddám Husajn se pokusil využít chaosu revoluce, slabosti íránské armády a nepřátelství revoluce vůči západním vládám. 22. září 1980 irácká armáda napadla Írán v provincii Chúzistán, čímž vyvolala íránsko-iráckou válku. Útok zastihl revoluční Írán nepřipravený. Ačkoli Husajnovy síly zpočátku postupovaly, íránské jednotky do roku 1982 zatlačily iráckou armádu zpět na území Iráku. Chomejní usiloval o export revoluce západním směrem do Iráku, zejména mezi šíitskou arabskou většinu země. Válka pokračovala až do roku 1988, kdy Chomejní „vypil pohár jedu“ a přijal příměří zprostředkované OSN. Válka, která skončila patem v roce 1988, si vyžádala přibližně 500 000 obětí. Během války Saddám rozsáhle používal proti Íráncům chemické zbraně. Přesto Západ podporoval v této válce spíše Saddámův Irák, aby ho pak v roce 2003 svrhl pomocí invaze na základě vymyšlených důvodů. Izrael naopak měl v době války větší obavy z Iráku, takže spíše podporoval Írán. To jsou ale paradoxy.
Ve druhé polovině 80. let Chomejní stále více trpěl neduhy stáří. Koncem května 1989 utrpěl řadu infarktů, kterým nakonec podlehl 3. června 1989 ve věku 86 nebo 89 let (datum jeho narození není jisté). Ve funkci nejvyššího vůdce jej nahradil Alí Chameneí, který byl v letech 1981 až 1989 prezidentem Íránu. Na rozdíl od svého předchůdce neměl Chámeneí zdaleka takovou autoritu a charisma, aby mohl ztělesňovat „jednotu íránského lidu“. Jeho přístup k věcem veřejným byl spíše skrytý – do každodenních politických rozhodnutí zasahoval málo, snažil se však neustále vyvažovat aktuální rozloženi sil. V roce 2003 vydal fatvu zakazující výrobu, skladování a používání všech druhů zbraní hromadného ničení. Přesto byl na základě odůvodnění, že Írán se snaží vyrobit jadernou zbraň zabit spolu se skoro celou rodinou při izraelském bombardování 28. února, tedy před několika dny.
Jedna z nejméně pochopitelných vojenských operací
Napadení Íránu Izraelem a USA vyvolává velké rozpaky až rozhořčení. Debata se vede o smyslu celé akce. Pokud by mělo jít o změnu režimu, tak ty dopadly bez výjimky velice špatně - ať už jde o Irák, zcela rozvrácenou Libyi, Sýrii, kde autokrata vystřídal muslimský radikál či Afghánistán, kde se po dvaceti letech vrátil k moci opět Taliban. Také se mluví o zničení íránského jaderného programu či úplné kapitulace, ale z americké strany přicházejí dosti protichůdné informace.
„Cílů bylo zmíněno hodně, ale ukazuje se, že toto bude jedna z nejméně pochopitelných vojenských operací, kdy Donald Trump na začátku řekl, čeho chce dosáhnout, americký ministr obrany řekl něco jiného, americký ministr zahraničí také něco jiného. Po čtrnácti dnech není jasné, o co jde. Ale důsledky jsou devastační pro Írán i celý region. Zároveň se ale rozkýval mezinárodní prostor co se týká geoekonomiky. Írán je výrazný producent ropy, ale i okolní země, které se staly terčem Íránu. Jde o ničivou válku. Bude mít velké geoekonomické důsledky vzhledem k tomu, že toto velké množství ropy a plynu zásobuje velké země - Indii, Čínu, Japonsko - a přichází i do Evropy. Destabilizuje to globální energetickou soustavu. Nevíme, jaké jsou tedy cíle, ale když je posloucháme, nevědí je ani američtí kongresmani a žádají, aby je americký prezident vysvětlil, protože to bude mít velmi vážné důsledky i pro Spojené státy americké,“ uvedl v Komentářích dne na slovenské televizi Pavol Demeš, zahraničně politický expert, bývalý ministr zahraničních vztahů SR.
Bývalý český ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek se na sociálních sítích podivoval nad absurdní představou amerického prezidenta a izraelského premiéra, že iránský lid má v době jejich bombardování šanci si tam nastolit svobodu. „Co to je za nesmysl? Když vám tam někdo zabije ženy, děti, tak vy si myslíte, že povstane proti vládě? Naopak se ten národ naopak semkne jako Ukrajinci. Vždyť to vidíme všude možně, to není nic nového. Já pouze nerozumím tomu, že si Trump a Netanjahu mohli myslet, že takovéto výzvy mohou padnout na úrodnou půdu. Pravý opak je pravda.“
V napadeném Íránu si mezitím zvolili nového duchovního vůdce. Je to syn právě zabitého Chameneího Modžtabá, který je považován za jednoho z nejtvrdších íránských konzervativců a má mít úzké vazby na řadu ideologicky nejradikálnějších duchovních. V prvním projevu v nejvyšší funkci oznámil, že Hormuzský průliv by měl zůstat uzavřený. Spojeným státům a Izraeli pohrozil zničením strategických objektů, pokud Írán neodškodní za útoky. Jeden den vojenské operace stojí Američany miliardu dolarů. Má podporu jen 27 procent Američanů, což je historicky nejméně.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%8Dr%C3%A1n
https://cs.wikipedia.org/wiki/Muhammad_Rez%C3%A1_Pahlav%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%BAholl%C3%A1h_Chomejn%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Al%C3%AD_Ch%C3%A1mene%C3%AD
https://www.reporterky.cz/post/ropny-dest-nad-teheranem-valka-muze-prinest-ekologickou-katastrofu
https://www.youtube.com/watch?v=qfpUf4b5m_Y
https://www.youtube.com/watch?v=Y3085USqjW4
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mohammad_Reza_Pahlavi_2_(cropped).jpg
