Článek
„Dáš si k obědu řízek?“ ptáte se partnera. „Třeba,“ houkne a dál sedí před televizní obrazovkou a čučí, kdo ví na co. Řízky se vám nechce obalovat, tak uděláte rajskou a váš milý ji sní bez mrknutí oka. No vězte, že máte co do činění s člověkem pasívním, flegmatickým anebo chcete-li lidovým označením „mouchy snězte si mě“. Musí to být příšerné soužití, ale jednu výhodu to má. Chcete na dovolenou do Brazílie? Tak on s vámi pojede. Hlavně, že nemusí o ničem přemýšlet, nic vymýšlet, jen se přidá. Třeba do Austrálie nebo na Mars.
Stejně se projevuje v práci. Slyšela jsem od jednoho kamaráda, že mají ve firmě jednoho mladého kluka. Práci, kterou po něm šéf vyžaduje a kontroluje, udělá. Ale pak zase zaleze do své ulity a je úplně pasívní. Nehne s ním ani Panenka Maria a vy máte dvě možnosti. Výpověď nebo nadále zadávat a kontrolovat úkoly. Tito lidé nechtějí zodpovědnost. Proto nemají ambice stoupat v kariéře a ani doma prosazovat svoje názory. Takový člověk nevyrostl z dětských střevíčků a potřebuje dohled rodičů. V práci je to vedoucí a kolegové, doma manželka. Jemu to vyhovuje, okolí už méně. Samozřejmě je to velmi náročné a vyčerpávající a málokdo to vydrží.
Kamarádka mi vyprávěla, že se nakonec se svým snoubencem rozešla. Jeho nejčastější věta totiž byla „jak chceš, mně je to jedno.“ „A představ si,“ říkala mi, „že mu to fakt všechno jedno bylo. Vybírala jsem mu i jídlo v restauraci. Když jsem se s ním rozešla, dávala jsem si pozor na to, aby byl můj příští akční.“ Ale jak už jsem předeslala, jsou mezi námi i takové nebo tací, kterým toto chování nevadí, naopak. Jsou zvyklé si vše zařídit sami a nenechat si od nikoho rozkazovat. To rozkazovat bych dala do uvozovek, protože o rozkazování nemůže být ani řeč. Spíš jde o to, aby byl vztah rovnocenný, jednou něco vymyslím nebo rozhodnu já, podruhé ty. A hlavně jde o to moci se o druhého opřít, když ubývá sil. To samé i v zaměstnání. Lidé typu „mouchy snězte si mě“ oblíbeni prostě nejsou a těžko budou. Už jen ten jejich vyhaslý pohled. Ve společnosti sedí a vůbec netušíte, jestli se baví nebo jestli jsou myšlenkami někde jindy. Rozhodně nejsou vyhledávaní společníci a bavitelé.
Pokud nahlédneme do slovníku spisovného jazyka českého je takový člověk vykreslen jako neschopný vlastního názoru, neprojevující žádnou aktivitu, něco ve smyslu dělejte si, co chcete ba dokonce i dělejte si se mnou, co chcete. Jednoduše člověk netečný a lhostejný. Synonymum představuje dokonce i budižkničemu. No, nevím. Všimli jste si vůbec, jak často se moucha vyskytuje v příslovích a rčeních? Jen tak namátkou. Bohouš byl slabý, jako moucha znamená, že Bohouš byl velmi slabý a malátný. Nebo Jirka zabil dvě mouchy jednou ranou, zase ukazuje na to, že vyřídil dvě věci najednou. Šikula. Pokud půjdete do centra Prahy, zjistíte, že je tam lidí jako much. Vysvětlovat nemusím. V dobách epidemie umírali lidé jako mouchy nebo v nouzi čert i mouchy lapá. Mouchy v hlavě zase znamenají mít v hlavě vrtochy a rozmary, další rčení zase vyhání někomu mouchy z hlavy a tak bych mohla pokračovat. Ubohá moucha domácí! Bzučí a otravuje nás, to ano. Snažíme se jí vyhánět ze svých domovů ať už plácačkami nebo mucholapkami, ale zároveň jsme ji proslavili i v našich rčeních. Jí je to asi fuk. Stejně jako těm lidem „mouchy snězte si mě.“
A víte, co je ještě zajímavé? Protiklady se přitahují. Alespoň se to říká. A tak často vidíme páry, kdy jeden se stará o domácnost, plánuje dovolené, kdy uspořádat dětem oslavu a světe div se, přivrtá i poličku nebo vymaluje byt. Ten druhý leží na gauči, a pokud mají vaši potomci oslavu, má problém na ni vůbec přijít. Ach jo. To aby jeden měl nervy ze železa. Přinejmenším.
Člověk člověka nezmění. To je důležité mít stále na mysli. A tak jsou jen dvě cesty. Smířit se s tím, s kým žijeme nebo pracujeme anebo to vzdát a vydat se jinudy a s někým jiným. V práci je to asi jednodušší. Tam rozhodne vedení nebo šéf. Ve vztahu už to je těžší. A tak snad jeden citát. Je od Epiktéta: „Existuje jen jedna cesta ke štěstí: přestat si dělat starosti s věcmi, které nemůžeme ovlivnit.“ To je sice moudré, ale kdo to má ustát, že?
A jak to vidíte vy?
