Článek
„Projekt se rodí již nějakou dobu. Obrací se na nás mnoho dětí, myšleno 50+ s možností zajištění obědů pro jejich rodiče. Většinou nastane krize v momentě, když jeden z rodičů zůstane na vše sám a děti nemohou, třeba i kvůli vzdálenosti, zastat a pomoci s běžnými věcmi, včetně jídla,“ vysvětluje vznik projektu jeho autorka Eliška Sýkorová. „Familiárně říkám jejich rodičům staroušci, protože jsou velmi milí a skromní. Je to generace rodičů, kteří nic nežádají, o pomoc se stydí říci a snaží se být na okolí nezávislí. A právě proto jsou vlastně neviditelní pro běžné okolí,“ posteskla si. Eliška s ostatními rozváží jídlo osaměle žijícím seniorům už delší čas. Vidí v tom obrovský smysl. Cítí, jak to těší všechny zúčastněné. Ale je jich pořád málo:
Máme jídelnu i auto, ale chybí finance na řidiče, který se bude věnovat pouze seniorům. Těm, kteří kvůli své situaci potřebují více času a péče.
„Jídlo je vlastně druhotný, i když životně důležitý prvek. Prvotní je psychická pohoda, kterou závoz jídla s milým řidičem přináší. Staroušci se těší celé dopoledne na kontakt s řidičem, nemají pak pocit izolace a osamělosti. Konverzace s řidičem podporuje jejich paměť, protože dostávají i tištěné jídelníčky domů, aby si kontrolovali objednaná dovezená jídla. Udržujeme je tak aktivní myslí i tělem, protože pro jídlo si většinou chtějí sami dojít až k řidiči,“ popisuje každodenní zkušenosti Eliška.
Láska prochází žaludkem.
„Jídlo je úsměv, radost, život“
Dnes zaváží Jídlo je život obědy k několika desítkám seniorů, ale poptávka je mnohem větší. Vzhledem k časové náročnosti obsluhy imobilních, zdravých i nemocných seniorů nemůžou obsloužit další. A právě proto vznikl tento projekt, který za dobu své existence přinesl spoustu radosti, ale také smutných událostí. „Obrátila se na nás manažerka jednoho centra, zda na jednu obec u Kladna můžeme mamince zavážet jídla, protože ona je vytížená, hodně pracovně cestuje. Jídla jsme zaváželi, ale paní se dostalo výhrůžek, že když si nebude objednávat jídlo od určeného nasmlouvaného dodavatele, které mají nasmlouvané jako součást zdravotní péče o seniora, tak ji nebudou jezdit převazovat. Jejich jídlo zůstávalo za dveřmi nesnězené, paní chřadla a v listopadu ji odvezla sanitka do nemocnice. V únoru zemřela,“ vzpomíná žena, pro kterou je kontakt se seniorem srdeční záležitostí po všech stránkách.
„Náš tým je jako rodina, lidé, kteří dělají svoji práci s láskou a nehledí úplně na hodinky, na energii, co vydají pro společné fungování a berou moje projekty za své a dlouhodobé. Seniory v současné době neselektujeme. Projekt by naopak měl nabídnout pomoc dalším potřebným, na které nyní nezbývá časový prostor se závozem. Víme, že starouškům ‚chutnáme‘. Víme, jak moc se na nás těší a jak moc jim chutná jejich vynikající bramborová kaše i domácí buchtičky se šodó nebo sladká rajská omáčka. ‚Tak ji vařila moje maminka,‘ říkávají často a zůstávají s námi až do konce svých dnů.“
To chutná jako od maminky, říkávají často „Eliščini“ senioři.
„Můžeme pomáhat hned třikrát - vytíženým dospělým dětem, seniorům, ale i maminkám“
„Sociální služby jsou v naší lokalitě roztříštěné, přeplněné nebo si vynucují na staroušcích další služby, nejen dovoz jídla. Protože máme velmi dobrou zkušenost s ženami pečujícími o děti školního věku, rádi bychom umožnili toto mezigenerační propojení, kdy na pozici řidiče je maminka, pečující o dítě školního věku. Tedy nástupní doba do práce je mezi 8.-9. hodinou na zkrácený úvazek. Na druhé straně pak senioři vyžadující a oceňující kontakt, milé slovo a dobré jídlo,“ vysvětluje Eliška. Součástí jejich služby je i kontrola seniora, tedy jeho zdravotního a psychického stavu, který je při konverzaci na první pohled patrný. Případy, kdy osamělý senior upadne a nemůže si přivolat pomoc, jsou velmi časté. Tyto pravidelné návštěvy i tomuto předcházejí.
Někteří senioři mají jednu omáčku na celý týden
Většina seniorů si, podle Elišky, na víkend objednává více jídel, aby nemuseli tolik vařit. „Ono to není jen o vaření, ale musí zajet nakoupit, nanosit tašky domů, zpracovat potraviny a následně jedí například omáčku celý týden. Cenově je vyjde porce dráž, než když mají jídla objednaná a dovezená až domů. Jídla vaříme a vozíme z obce Velká Dobrá. Historická budova předválečného, proslaveného pekařství U Kosů, nyní slouží pro vaření dobrot jak z domácí kuchyně. Cílená pomoc projektu je zaměřená na seniory z obce Velká Dobrá a blízkých obcí, do cca 20 km, jako jsou Doksy, Družec, Kamenné Žehrovice, kde nemají ani jednu hospodu s teplým jídlem, Tuchlovice, Mšec, Žilina, Bezděkov, Kyšice, Přítočno, Pletený Újezd, případně i Kladno. Veškeré aktivity spojené se zavážkou jídel seniorům jsou časově náročné. Řidič musí zaparkovat, čeká na vpuštění do domu i několik minut než senior otevře dveře, než se předá jídlo a několik milých slov, uběhne i 25 minut. I proto nemůžeme nové seniory zavážet s již stávajícími zákazníky, protože by nedostali včas nasmlouvané jídlo,“ vysvětluje zakladatelka projektu Jídlo je život, proč potřebuje nové pomocníky a vítá laskavé nabídky na adrese: jidelna79@gmail.com
Řidiči vozí seniorů s teplým jídlem i hřejivé slovo.
Když nepomůže obec, musíme pomoci my. Senior bez teplého jídla strašně rychle chřadne
„Až na výjimky obce v okolí službu závozu jídel seniorům neřeší. Ať si každý senior poradí sám. Zde se dostáváme opět k tomu, že tato generace si nerada, a nebo vůbec neumí, říci o pomoc. Senior bez jídla velmi rychle chřadne, následně je hospitalizován v nemocnici na 3-4 měsíce, převezen do LDN na další půlrok, většinou se domů již nepodívá a umírá tam. Pobyt v nemocnici a v LDN nás na daních stojí u jednoho seniora více než plat řidiče za celý měsíc,“ konstatuje Eliška Sýkorová, která požádala na dárcovské platformě Znesnáze o pomoc veřejnost.
Lásky mají plné srdce, ale kapsa není bezedná
„Chceme dál seniorům pomáhat dobrým jídlem a milým slovem. Postaráme se o kvalitní jídla, závoz, veškerou administrativu a náročnou práci s objednáváním a evidencí. Nikdy jsme nežádali o žádné dotace, vše si hradíme sami z vlastních zdrojů, ale na tuto službu již potřebujeme pomoc širší veřejnosti. Přispěním na plat řidiče umožníte rozjet projekt tak, aby byl dostupný více seniorům. Moc ráda bych se přenesla do budoucnosti a viděla, že za pár let bude služba dostupná všem, co ji potřebují a že až třeba budu sama, budu se moci taky spolehnout na závoz s milým slovem a úsměvem,“ obrací se s vděčností směrem k dárcům na Znesnáze zakladatelka projektu Jídlo je život Eliška Sýkorová a děkuje každému, kdo ji k tomto snu přiblíží.
