Článek
Znáte je všichni. V každé obci někdo takový je. Ale i ve městech. Osaměle žijících je v naší zemi kolem 160 tisíc mužů a 450 tisíc žen seniorského věku. Podle údajů Českého statistického úřadu žijí ve 300 tisících bytech a 150 tisících domů. Ve věku nad 65 let mluvíme o šesti stech tisících lidí. V případě žen jde v téměř polovině případů o vdovy, nejvíce jich pak je ve skupině dam nad 80 let, kde mluvíme o více než 120 tisících osaměle žijících. Samozřejmě ne všichni, které ČSÚ eviduje jako samostatně žijící, trpí pocitem osamělosti, nezájmem rodiny a nedostatkem peněz na teplo. Přesto jde o velmi početnou skupinu lidí, která je dlouhodobě společností i systémem přehlížená a zcela závislá na pomoci neziskových organizací a dobrosrdečných lidí. Jedním z cílů projektu Znesnáze21 POMOC ZAHŘEJE je na tento problém upozornit.
Plakátek, který můžete vytisknout a pověsit například v obchodě, na poště nebo obecním úřadě… kdekoli, kde ho uvidí senioři, co potřebují pomoc. Ale i ti, kteří jim pomoc chtějí poskytnout.
Jste zvyklí, že mé texty jsou hodně osobní. A vycházejí z přesvědčení, že dohromady dokážeme jako společnost opravdu měnit životy lidí k lepšímu. Chodí mi od vás krásné dopisy, ze kterých je zřejmé, že tyhle pocity maximálně sdílíme a já jsem za ně opravdu moc ráda (i proto, že kompenzují zklamání, které tohle úsilí někdy také přináší :). Reálně vidím, jaké dopady vaše podpora po vydání článků na sbírky má. Během prvních třech dnů jdou raketově nahoru a já už vím, co vzápětí přijde - reakce toho, komu jste pomohli. Vždycky mám chuť jeho/její zprávu „vylepit“ sem, abyste vy všichni mohli taky zažívat tu radost. Abyste věděli, jak obrovský dopad vaše pomoc na daného člověka nebo rodinu má. Protože to poděkování a štěstí patří v první řadě vám. A v případě projektu Pomoc zahřeje je to podobné, možná ještě o něco osobnější.
Za vším stojí ručně psané dopisy s prosbou. Písmem tak podobným tomu našich vlastních prarodičů
Možná to moje složité jméno některým z vás utkvělo v paměti v souvislosti s Ježíškovými vnoučaty. Projektu, který jsem doslova na koleni založila (v excelové tabulce) v roce 2016 po natáčení v jednom z domovů seniorů na Vysočině. Toužila jsem tehdy, aby tato zařízení nebyla „uzamčeným zámkem v černém lese“, kam se nikdo neodváží, protože vím, že to tak spousta lidí vnímá. Vnímalo. Stal se zázrak, stalo se, co mělo. A díky obrovské podpoře Českého rozhlasu se Ježíškova vnoučata dostala do celé republiky (a vím i o třech zahraničních zemích, kde se nechali inspirovat) a potěšila u nás dárkem více než 100 tisíc seniorů během pár let. A co víc, vznikly nové rodiny. Nezůstalo u hmotné radosti, protože u předávání vánočně zabaleného dárku osamělému člověku se zrodilo přátelství. Stalo se tedy mnohem víc, než jsem vůbec na začátku čekala a nikdy nepřestanu být všem Ježíškovým vnoučatům vděčná. Přesto jsem pořád myslela na ty, co zůstávají neviditelní. Zapomenutí rodinou i společnosti, v zapadlé (nebo naopak zcela viditelné) části vsi, ale i města. Ty, kteří nemají ani sestřičku nebo sociální pracovnici domova, která se jich zeptá, jestli něco nepotřebují. Nepoklábosí s paní u snídaně, nesplknou se sousedem z Domova při společných aktivitách. Nic. Jen ticho čtyř stěn a unavené nemocné tělo.
Takoví lidé nám psali už do Ježíškových vnoučat. Ručně psané dopisy, ze kterých byla zřejmá nejen samota, ale i strach. Nejčastěji strach z blížící se zimy. Protože neměli na otop. Věděli, že mají jen tři možnosti:
- buď budou zachumlaní v kabátě ve vymrzlé světnici
- utrhnou si od úst a budou měsíce o vodě a chlebu, aby na pár polen zbylo
- sáhnou po přímotopu, aby aspoň jeden pokoj vyhřáli. I když vědí, že na jaře na faktury nebude. A spirála dluhu se roztočí…
Všechno z toho je špatně. Všechno. A tak nezbývalo, než udělat další krok a vydat se novou cestou. Právě k nim. A tak vznikl projekt Pomoc zahřeje.
V prvním ročníku nám pomohl Lukáš Krpálek se svým parťákem, kteří naštípali darované dřevo panu Bohumírovi z Telče. Nejen, že pomohl jemu, ale otevřel tak dveře do světa i samotnému projektu. Nebudeme si nic nalhávat, taková veřejná podpora známých osobností je nesmírně důležitá. A také letos vítaná! Tak kdo letos půjde ve stopách Lukáše? :)
Letos startujeme třetí ročník. Díky lidem, kteří nejsou lhostejní a o těchto zapomenutých starých lidech nám říkají. Díky vám, dárcům, kteří posílají svoje příspěvky na nákup dřeva, protože vědí, že jinak se ledy nepohnou. A díky skvělým sociálním pracovnicím Znesnáze21, které se dokáží o zaplacení faktur postarat a dávají projektu tu nejlepší péči a prostor. Aby byl vidět, aby mohl pomáhat. Společně jsme za ty dva roky dokázali vrátit naději už skoro čtyřem desítkám starých lidí. Snažím se vám o nich vyprávět vždy průběžně prostřednictvím facebookové skupiny. Některé ty příběhy až fyzicky bolí. Na svém začátku, když se k nám dostávají. O to větší úleva a radost přichází s fotkou, která přijde po dodání dřeva. Se slovy člověka (pracovníka tamní neziskovky nebo obecního úřadu), který nelituje jediné hodiny a energie, co do zprostředkování pomoci investoval.
Díky všímavé pracovnici jesenického Darmoděje z.ú. jsme mohli pomoci i pánovi, který přišel v důsledku zdravotních komplikací o nohu a je odkázaný na invalidní vozík. Po celý život poctivě pracoval jako řidič autobusu až do odchodu do důchodu, kdy i nadále vypomáhal. Po úmrtí manželky zůstal sám, jeho rodina se od něj postupně odvrátila a v současnosti s ním neudržuje pravidelný kontakt. Nemá ve svém okolí nikoho, kdo by mu pravidelně pomáhal, a jeho soběstačnost je výrazně omezena. Pobírá starobní důchod, který je jeho jediným příjmem a nestačí mu na pokrytí výdajů.
Paní Věra (85 let) žije sama se svými zvířaty v domě zasaženém povodní, který procházel v dané chvíli opravou. Bylo potřeba ho vytápět, protože ve stěnách se stále držela vlhkost. Po dlouhodobé nemoci má paní Věra podlomené zdraví, imunitu, často ji trápí zima… a tak si přitápí kamny v kuchyni. Ke starobnímu důchodu pobírá příspěvek na bydlení, protože z něj není možné uhradit všechny náklady a důstojně žít.
„Děkujeme všem, kdo umožnili nákup palivového dříví stařičkým manželům z Hamer u Hlinska. Žijí velmi skromně v malém domečku a babičku bylo často vidět u lesa, jak sbírá různé klacky, které pak na kole dováží domů. Dovoz dřeva těmto lidem vykouzlil úsměv na tváři a hezčí dny. Dřevo už jim pomalu prosychá na zahradě a těší se na budoucí uložení. Poděkování patří i panu Kavalírovi z Herálce, který dřevo ochotně zajistil, dovezl a bezpečně složil u jejich domečku,“ vkazovala loni dárcům hlinecká sociální pracovnice Pavla Glogarová. Velké poděkování patří ze strany Znesnáze21 zejména jí a její všímavosti, díky které se manželům dostalo pomoci, tepla a důstojného laskavého jednání. Bez pomocníků, jako je ona, by projekt nemohl fungovat.
Pomoc zahřeje nejen na duši, ale i na těle
To samozřejmě dává smysl. Na těle zahřeje potřebné seniory. Ale často i dobrovolníky, kteří se hlásí na pomoc se štípáním a skládáním dřeva. Je jich hodně, ale má to háček. Jsou často z jiného koutu republiky, než je zrovna senior/ka, kterému dřevo vezeme. Je nesmírně těžké skloubit tuto pomoc a zároveň k ní zajistit prostředníka, který zajistí bezpečí seniora. Je jasné, že nemůžeme jen tak někomu dát adresu a říct: „tady je právě teď osaměle žijící starý člověk“. Nežijeme v ideálním světě a šmejdů je kolem nás pořád dost. Vždycky musí být na místě někdo (pověřená/úřední osoba), kdo navíc s dobrovolníky sepíše dobrovolnickou smlouvu (která chrání nejen seniora, ale i dobrovolníka samotného). Tohle všechno ještě řešíme, a věřím, že letos uděláme jeden velký krok, jsme na dobré cestě. Jen abyste věděli, že se snažíme, protože píšete, pomoc nabízíte a já vás často právě z těchto důvodů musím s opravdu těžkým srdcem odmítnout. Skvělé je, že si často najdete cestu sami. A možná to je na tom všem to nejkrásnější - všímavost a ochota zaklepat na dveře starého souseda s otázkou, jestli něco nepotřebuje. Vzít partu a jít pomoci. Člověk by si řekl, že je to přece samozřejmé, ale bohužel, není. Každý takový příběh proto opět dává naději, že jsme pořád zdravá společnost.
Nepolevujeme
Před pár dny jsme spustili další sbírku. V pořadí už třetí. Z těch předchozích dvou jsme mohli nakoupit seniorům a seniorkám kolem 400 tun dřeva. A také brikety a uhlí. Plus doplatit pár dluhů za energie (ze zmiňovaného přímotopu), aby dál nerostly, aby je nahradil klid a kůlna plná dřeva. To všechno se mohlo stát díky vám! A já moc děkuju každému, kdo nás ani letos nenechá ve štychu. Protože zima se fakt blíží. Někdy stačí příspěvek na pár polínek, protože v součtu všech těch dobrých duší pomoc nakonec skutečně zahřeje ♥ Ve výsledku nás všechny.
