Článek
„Do Kalábrie jsem se přestěhovala předloni na konci léta. Tuhle destinaci jsme s dětmi před tím mnohokrát navštívili a všichni se zde cítili velmi dobře. Obzvlášť můj syn, který je nízkofunkční autista. Při pobytu u moře a mezi přátelskými Italy se vždycky jeho stav výrazně zlepšil,“ říká Tereza, která o přestěhování dlouho nepřemýšlela. V duchu jejího životního kréda „Lepší litovat toho, co jsme zkusili než toho, co jsme nezkusili“ si jednoho dne zabalila věci a odjela.
„Bude to znít jako klišé, ale už při prvním příjezdu do naší vesnice jsem věděla, že tady jsme doma. Neměla jsem žádné negativní pocity,“ vzpomíná.
Tereza je introvert, který se lidmi příliš neobklopuje, ale žije v Itálii, takže přátelští lidé obklopují ji. Starost o to, jak si najít přátele, rozhodně mít nemusela. Klasickou práci si kvůli péči o syna hledat nemohla, práce si ji na cestě životem našla sama. Stala se z ní influencerka. „Ano, je to tak, mým hlavním zdrojem příjmů jsou sociální sítě. Ale nedělám jen to, za svou hlavní práci považuju naši neziskovou organizaci La Casa di Argo. Žádnou výplatu z ní sice nepobírám, ale času mi zabere víc než dost,“ usmívá se brunetka.
Tereza působí nežná víla, ale svým humorem si občas nebere servítky.
Od počátku jsem byla šokovaná tím, kolik toulavých psů na jihu Itálie žije. Téměř všichni jsou v naprosto žalostném stavu a umírají na podvýživu
„Jádro problému znám. Bavím se o tom s místními. Stejně jako například v Řecku, ani tady není mezi lidmi rozšířené povědomí o kastraci. Zvířata na venkově jsou brána jako něco, co tu prostě je, stejně jako ptáci. Musejí se o sebe postarat sami. I když se podle mých kamarádů situace pomalu zlepšuje a stále více lidí si uvědomuje, že tento přístup se musí změnit,“ zamýšlí se Tereza, která se rozhodla pro další velký krok.
Společně s kamarádkou Veronicou, která ji práci s osamělými zvířaty naučila, a kamarádem Giuseppem založili neziskovku, jejímž cílem je vybudovat záchrannou stanici, která se bude soustředit primárně na kastraci zvířat a adopci těch, u kterých to bude jen trochu možné. A jejich sen se právě teď stává skutečností. Díky nedávné, velmi úspešné sbírce na Znesnáze se právě pouštějído práce, které jim ovšem komplikuje období sucha, kvůli kterému musejí vodu dovážet.
Od granulí k novému domovu. Plány Terezy a jejích přátel nic nezastaví
Tereza nechce, aby byli Italové vnímaní jako trýznitele zvířat. Naopak jsou podle ní v Itálii pejskaři, kteří se chovají mnohdy lépe než ti v Čechách tím, že svého psa vnímají jako parťáka. Berou ho s sebou, kamkoli jdou. Ať už na nákup, na úřad nebo do restaurace. Psi jsou v Itálii vítaní všude. Italové jsou na ně tak zvyklí tak, že jejich přítomnost vůbec neřeší. Bohužel ale často ani těch toulavých a vyhladovělých. Tereza psům kupuje jídlo z peněz, které vydělá na Instagramu, ale dobře ví, že to není dlouhodobé řešení. A tak se pustila do nelehkého úkolu, o kterém pravidelně informuje na svém instagramu Zlomatka v Itálii, kde se také pravidelně nevyhýbá kritickému srovnávání Čechů a Italů.
Tereza s dětmi našla v Itálii klid a směr života. Výstavba útulku jí dává hluboký smysl.
„Nechceme mít velké množství zvířat. Budou tam jen krátkou dobu, než půjdou k adopci po celé Itálii. Většinou se to ale bude týkat jen štěňat a koťat,“ vysvětluje své záměry Tereza. Psi, kteří žijí na ulici už dlouhou dobu, jsou podle ní ve většině případů extrémně plaší a těžko by se umisťovali. Proto je pro ně v těchto případech primárním řešením kastrace. Tak, aby se dál nemohli na ulici množit.
„Chceme se věnovat také osvětě a mezi místními obyvateli co nejvíce rozšířit povědomí o kastraci psů a koček proto, aby se situace časem změnila co nejvíce k lepšímu.“
Doma zvěřinec nemáme. Pánem domu je Dante a dost si na tom trvá!
Tereza si moc dobře vzpomíná na prvního italského nalezence, fenku Bellu: „Trvalo nám dva dny ji chytit. Byla extrémně vyhublá a plná nádorů. Společně s veterinářem jsme usoudili, že to byl ten důvod, proč se jí někdo zbavil a pravděpodobně měsíce se toulala venku. Podařilo se nám naštěstí velmi rychle najít slečnu na severu Itálie, která si ji adoptovala a absolvovala s ní spoustu návštěv u veterinářů. Ze začátku do vypadalo nadějně, ale nakonec Bella svůj boj prohrála,“ vzpomíná s vděkem, že aspoň na sklonku života nebyla Bella sama.
Doma Tereza opuštěná zvířata neschraňuje. Loňská péče o štěně, kterému hledala adopci, se neshledala s radostí a pochopením u jejího žárlivého psa Danteho. Svým jasným vyhraněním se tak postaral o to, že v jejich domácnosti nežije dnes dalších deset psů, což ochránkyně zvířat ve výsledku velmi vítá.
Výraz Danteho je všeříkající. :)
„Jsem ten poslední, kdo by si stěžoval na to, že sociální sítě rozdělují společnost!“
Instagram hraje v životě Terezy zásadní roli. Díky němu může nejen plnit hladová břicha čtyřnohých tuláků, ale také podnikat dlouhodobější kroky. Lidé jí poslali na stavbu útulku přes Znesnáze více než milion korun. Za jejich důvěru a podporu je velmi vděčná a pravidelně je o vývoji prací i překonávání byrokratických překážek informuje.
„Díky sociálním sítím jsem také poznala pár známých tváří, o kterých jsem neměla tušení, jak úžasní jsou to lidé. Musím rozhodně zmínit například Terezku Brodskou, která nám sbírku opakovaně sdílela, aniž bych ji o to kdy žádala,“ upozorňuje s vděčností na pomoc nejen dárců, ale i dalších influencerů. Její největší přání směrem k vesmíru je to, aby byli všichni v okolí v pořádku a spokojení. O ostatní věci, které může vzít do vlastních rukou, strach nemá. O úspěšném dokončení útulku nepochybuje. „Vím, že se to podaří, protože já, když si něco usmyslím, vždycky to dotáhnu do konce. Takže tam si přeju jen to, abychom stavbu dokončili co nejrychleji a mohli konečně opravdu efektivně pomáhat. Neskutečně si vážím každé pomoci, protože vůbec nezáleží na tom, jestli někdo pošle padesát korun nebo pět tisíc. Každá pomoc byla v součtu velmi důležitá. A ještě víc si vážím toho, že mi lidé pomáhají až na jih Itálie,“ uzavírá Tereza, kterou na Instagramu najdete jako Zlomatku v Itálii.
