Článek
Při plavání čůrá každý druhý Evropan. Přiznaně. Američani ještě víc
Průzkum britského časopisu Mirror ukázal, že polovina Britů při plavání do bazénu bez ostychu močí. Horší situace je v Americe, kde se k tomu přiznali dva ze tří lidí. Jak dalece jsou takové výsledky relevantní je těžké říct. Nicméně jasné důkazy přinesla před lety odborná studie vědců z Univerzity v Albertě. Po dobu tří týdnů získávali údaje ze dvou veřejných bazénů v Kanadě a výsledek studie odhalil, že velký plavecký bazén o zhruba 830 tisících litrech průměrně obsahoval 75 litrů moči. Asi se mi to nechce přeměřovat na přepočítávat na člověka, ale o obecném ostychu vykonat potřebu do bazénu nemůže být řeč.
„Myslím, že do bazénu čůrá každý.“
Moč smíchaná s chlorem působí jako jed. Proto je čůrání do bazénu nejen nevychované, ale také zdraví nebezpečené
Když musíš, tak musíš! Tím spíš, když ti jde o čas. Své o tom vědí olympijští plavci, kteří mnohdy otevřeně čůrání do bazénu přiznávají. Mnoho jiných smrtelníků odrazuje od vykonání potřeby v bazénu vychování, odpor nebo jen obyčejný strach z prozrazení. Ať už jde o pronásledující čáru žluté barvy, nebo té modré, za kterou podle některých stojí indikátor moči. Ale je to pověra. Nic jako indikátor moči neexistuje, i když to někteří správci bazénu využívají jako chytrou léčku na ty, kterým se nechce cupitat na studenou a mokrou toaletu bazénu, kde je čeká čvachtání chodidel v „čemsi“.
Poměrně jednoduchou cestou k tomu, jak odhalit moč v bazénu, je ale malá vrstva nad hladinou bazénu, ve které je naměřitelný trichloramin. Ačkoli moč sama o sobě nebezpečná není, a je to v podstatě sterilní tekutina, když začne reagovat s chlorem, vznikají nebezpečné látky, které stojí například i za našima rudýma očima poté, co bazén opustíme. Jak hezky popsal Petr Vacek v pořadu České televize Tajemství těla.
Když se vyhřátému tělu na studený záchod nechce. Vykonat potřebu v bazénu se rozhodne zhruba polovina plavců.
Močením ve sprše pomáháte životnímu prostředí
Téma, ke kterému po pár pivech v hospodě jednou došla, nebo dojde, snad každá parta přátel. Rozdělí je na dvě skupiny - těch, co čůrání ve sprše přiznají, a těch, co zatvrzele tvrdí, že to nikdy neudělali. Jenže, ačkoli to možná leckoho překvapí, ti první se nemají za co stydět. Nejen že se poddají přírodě a netrápí zbytečně močový měchýř (nebo svůj hřbet při následném vytírání šlápot kolem), ale také pomáhají přírodě! Na jedno spláchnutí se v moderní společnosti spotřebuje až 6 litrů vody, což je opravdu mnoho. Když si to vynásobíme počtem návštěv toalety za den, jsme na skoro dvaceti tisících litrech na osobu ročně, a tak díky za každé vyčůrání do odpadního kanálku ve sprše, které spláchne stejně použitá voda. Pokud by se při sprchování vyčůral jednou denně každý člověk, ušetřilo by se podle britského portálu Independent až 140 miliard litrů vody ročně. Vážně je ostuda čůrat ve sprše?
Čůráte ve sprše? Pokračujte, pomáháte přírodě!
Čůrání v moři vás může vyjít i na desetitisíce
Pokuta ve výši až 18 tisíc korun čeká na ty, kteří budou ve španělském městě Vigo močit do moře. Rozhodla o tom tamní radnice s tím, že ulevování si na veřejnosti, kam bezesporu spadá i moře a pláž, je bráno jako přestupek a porušování hygienických předpisů. Tento přístup radnice inspiroval podle Travel news24 i další španělské úředníky, kteří letos čekají rekordní počet turistů. Vyčůrat se na pobřeží Costa del Sol je bude stát až 750 eur. A to jak za vymočení v moři, tak na pláži. Zakázané to bylo už dříve, ale aby se Marbella vyrovnala pokutám ve Vigu, ty svoje zdvojnásobila.
Zatímco vykonání potřeby na souši prokazatelné je, v moři je to stále oříšek. Ale ne nerozlousknutelný. Například dva mladí Italové dostali podle deníku La Repubblica za močení do moře na pobřeží severoitalské Ligurie ve městě Monterosso pokutu 3 300 eur. Historka pro kamarády v následujících letech dobrá, ale teda zlaté čůrání ve sprše.
Čůráním do vody můžete statisíce ušetřit, i ztratit. Výběr místa pro vykonání potřeby je zásadní.
Čím blíže jsme toaletě, tím je naše potřeba vyčůrat se urgentnější. Ne, nejste v tom sami!
Ženský močový měchýř udrží zhruba 0,5 litru a mužský o dvě deci více, ale jen vzácně se do tohoto objemu také naplní. Nutkání „odskočit si“ přichází, když se v měchýři nachází asi 200 až 350 mililitrů moči. Té ledviny celkově produkují okolo 1,7 litru denně (u průměrného dospělého člověka při optimálním pitném režimu).
Schopnost udržet moč a močit je poměrně složitý proces, zahrnující svaly i nervy a spolupráci několika orgánů. Když je močový měchýř asi z poloviny naplněný, aktivuje nervy ve své stěně. Ty vysílají signál do mozku, a dávají mu tak vědět o aktuálním stavu močového měchýře a člověk pak cítí nutkání odebrat se na toaletu. Její blízkost ale nehraje ve výsledku tu nejzásadnější roli. Tou je pravděpodobně klasické podmiňování – jeden z nejstarších psychologických konceptů (už na konci 19. století přišel ruský lékař Ivan Petrovič Pavlov se slavnými experimenty na psech). Terminologie zahrnuje nepodmíněný podnět, který bez ohledu na předchozí zkušenost vyvolává nepodmíněnou reakci. Čili - když je záchod na dohled, pocit, že se počůráme, se umocní.
A tak, ať už to bude kamkoli, hlavně šťastnou cestu!
...a pak, že čůrání je zapovězené téma. :)
