Článek
Mezinárodní den mužů připadá na devatenáctý listopad a je slaven ve více než 60 zemích. První pokusy o zavedení tohoto typu svátku začaly v 60. letech, ale jeho oslavy proběhly až o tři desítky let později. V americkém Kansasu roku 1968 napsal John P. Harris kritický text vůči sovětskému přístupu k ženám, jež se těšily svátku 8. března mužský protějšek mu však chyběl. Roku 1992 uspořádal v témže státě profesor Oaster mezinárodní, byť velmi skromné setkání aktivistů za mužský svátek a to byl pozvolný začátek velkých změn.
Delší dobu trval také výběr data, které bylo zpočátku prosazováno spíše na 23. února, než došlo k jeho ustálení a mezinárodnímu zpopularizování v roce 1999 na Trinidadu a Tobagu. Zakladatel tradice profesor Jerome Teelucksingh z Univerzity Západní Indie uvedl, že 19. listopad vybral jako den oslav především proto, že se jednalo o den narozenin jeho otce, kterého chtěl takto uctít.
Tolik k historii, ale možná důležitější je zaměřit se na budoucnost. Na rozdíl od Mezinárodního dne žen, který je svátkem mezinárodně uznávaným Organizací spojených národů, je Mezinárodní den mužů sice slaven v řadě zemí, organizátory oslav jsou však osobnosti nebo skupiny osob. Dalším, v ČR neoficiálním, ale přesto o něco známějším svátkem podobného charakteru je Den otců, který je slaven třetí červnovou neděli. Proč si ale nepřipomenout den, kdy můžeme mužům za jejich existenci jako ženy nejen poděkovat, ale si náš vliv na ni záměrně zvědomit.
Z každého chlapce jednou bude muž
Říká se, že za každým úspěšným mužem stojí silná žena. V dospělosti to platí o partnerkách, v dětství o matkách. Matka hraje klíčovou roli ve formování identity syna, protože jeho vztah k ní ovlivňuje jeho chápání sebe sama jako muže a jeho budoucí vztahy.
Za každým správným mužem stojí jeho pozorná matka. Ale mluvíme jen o dětství!
Matčin vztah k synovi je jeho první zkušeností s partnerským vztahem. Vytváří si tak model chování, který si přenáší do budoucích vztahů. Matka ovlivňuje, jak syn vnímá mužskost. Její názory a chování k mužům v jeho životě (otci, dědečkovi, strýcům) formují jeho vlastní pohled na mužství. Podporou jeho samostatnosti a dávání mu prostoru pro objevování světa mu matka pomáhá v jeho rozvoji a přijímání odpovědnosti.
Ocaď pocaď
Úzký vztah matky se synem bývá mnohdy vnímán jako podezřelý. Je těžké definovat, kde končí hranice lásky a péče a kde začíná rozmazlování a citové manipulace, na jejichž konci stojí ňouma, který nechá ještě ve čtyřiceti řídit svůj život matkou. Je mnoho takových šéfů velkých společností, kteří v zaměstnání nekompromisně rozhodují o nejdůležitějších věcech, ale v soukromí a rodinných záležitostech jsou bez matek zcela bezradní. Vedení k samostatnosti a schopnost ustoupit ve vhodnou chvíli ženě „nové“ jsou naprosto klíčové. Naopak ale, podle rozsáhlé studie britské University of Reading mají chlapci s úzkým připoutáním na matku mnohem méně problémů s chováním, jsou přizpůsobivější a trpělivější. Kvalita vzájemného přístupu tjednoznačně zvyšuje pravděpodobnost, že v dospělosti budou prožívat zdravé vztahy. Pokud má syn dobré vztahy s matkou, váží si jí, pak je šance, že si něco z toho přenese i do vztahu s partnerkou.
Pokud má syn dobré vztahy s matkou, váží si jí, pak je šance, že si něco z toho přenese i do vztahu s partnerkou.
Muži pláčou
V dobré víře matky někdy dělají chyby na cestě za tím vychovat dobrého muže. A to ve chvíli, kdy se rozhodnou ze syna vychovat „pořádného“ chlapa a ne žádnou „slečinku“. Úspěšně tak může vychovat machistickou bytost, která je pro běžný život téměř nepoužitelná a nebo kluka, který v sobě bude potlačovat emoce s pocitem, že „kluci přece nepláčou“. Jistým protipólem je pak matka úzkostná, katastrofy doslova přivolávající. Její výchova bývá poznamenána permanentní obavou, co zlého by se mohlo jejímu chlapci přihodit, přičemž trpí nejen ona, ale také hoch a jeho sebevědomí.
Ženy milují vtipné a sebevědomé muže
Pokud bychom se na cestě za tím vychovat fajn chlapa měli řídit právě tím, dojdeme asi nejdál. Obecně platí, že chlapec bude mít lepší vztah s matkou, která má smysl pro humor a nebere sebe ani své děti příliš vážně. Pomůže mu to dospívat, pomůže mu to s přístupem k životu v dospělosti. Stejně jako když budete respektovat jeho soukromí, protože i kluci potřebují „čas pro sebe“ a snahu dělat věci po svém. Každý vztah vyžaduje čas, i ten mateřský. Říká se, že bychom měli věnovat dětem alespoň 14 minut intenzivní přítomnosti denně, aniž bychom se věnovali jiné činnosti. Mluvit, ptát se, naslouchat. Jak jednoduché.
Není třeba brát se příliš vážně. Když s takovým přístupem začnete u malého kluka, nemůže z něj snad vyrůst sebestředný morous. A také malými drobnostmi, které z něj udělají gentlemana. Jako třeba to, že k babičce chodí i 100cm chlap vždycky s kytičkou. Ať už je v mašli, květináči nebo z vyrobená z papíru. :)
Sledujte s ním jeho oblíbený sport, obdivujte nové triky na skateboardu. Poznejte a nesuďte jeho přátele, protože lepší způsob, jak poznat svého syna je při hře s kamarády. Buďte důsledná a dotahujte věci do konce a nevyhrožujte větou typu: „počkej, až přijde táta“. To asi musí dojít hned po vyslovení každému, že nedává ve vztahu ani výchově příliš smysl. A hlavně - milujte, objímejte, smějte se. Pokud chcete vychovat silného muže, ukazujte mu při každodenních situacích, že právě s láskou, důvěrou a humorem je život jednodušší.
Tak krásný den mužů, kluci! Jsme rádi, že vás máme. ♡
