Článek
Jitce bylo před rokem osmnáct. Dospělá tedy opravdu je. Rozhodně ale není připravená na to sama se o sebe postarat. Tím spíš, když za chvíli maturuje. Devatenáctiletá studentka posledního ročníku střední zdravotnické školy se obrátila s prosbou o pomoc na Poradnu pro ženy s tím, že ji vyhodil strýc od babičky z bytu, kde do té doby bydlela. Aktuálně tak přespává u rodiny své spolužačky.
„Už seš dospělá, tak se starej!“
Když strýc Jitku vyhodil v mrazech na ulici, byla absolutně bez peněz. Jediné finance měla od matky, která jí měsíčně posílá 3 000 korun: „Popsala nám svůj složitý příběh. Nejprve vyrůstala s matkou a babičkou, následně se s matkou odstěhovala k jejímu novému příteli. Soužití však neprobíhalo dobře, proto se Jitka rozhodla v 16 letech odejít k babičce z otcovy strany. Zde však vztahy také nebyly dobré. V rodině byl často alkohol a drogy,“ vysvětlují potencionálním dárcům na Znesnáze zakladatelé sbírky z Poradny pro ženy. V lednu Jitku strýc z bytu vyhodil s tím, že je již dospělá a má se o sebe starat sama.
Jitka je už několik měsíců závislá na potravinové pomoci - ilustrační foto
„Společně jsme podali návrh na stanovení výživného pro otce slečny Jitky a podařilo se nám pro ni najít bydlení na vysokoškolské koleji, kterou zatím hradí z peněz od matky. My slečnu Jitku dále podporujeme materiálně, aby měla co jíst. Než se však Jitka domůže nějakých dalších peněz od rodičů, bude to zřejmě ještě několik měsíců trvat,“ vysvětlují důvody, proč se obracejí o pomoc, pochopení a sdílení také na širokou veřejnost. Sbírkou chtějí tuto odvážnou studentku podpořit také ve studiu na vysoké škole.
Říct si pomoc bylo pro Jitku to nejtěžší. Snaží se zvládnout situaci sama jak jen to jde
Jitka přežívá díky kamarádům, pracovníkům poradny a potravinové pomoci. Snaží se být soběstačná a hledá si brigádu, což je ale v období před maturitou, kde se hlavně potřebuje učit, opravdu těžké. Jejím snem je stát se porodní asistentkou. A moc dobře ví, že úspěšná maturita je teď to nejdůležitější. Podle lidí z jejího blízkého okolí je to spolehlivá a skromná slečna, pro kterou je velmi těžké říci si o pomoc.
Slečno Jitko, vybrala jste si krásné povolání a jednou Vám přinese hodně radosti. Vydržte, to hezké v životě Vás teprve čeká!
Mladých lidí bez domova jsou u nás stovky. Skoro ve všech případech bylo příčinou nevyhovující rodinné zázemí. Velká část má zkušenosti s ústavní výchovou nebo náhradní rodinnou péčí. Většinou odejdou z domova, protože tam prožívají peklo, nebo je někdo rovnou vyhodí. Klasicky to bývá tak, že žijí s matkou, ta si najde partnera a doma to pak neklape. Nebo odejdou z dětského domova či výchovného ústavu a skončí na ulici, protože nemají, ke komu by se vrátili. Nemají funkční zázemí a vzorce, kde by se to naučili. Je to chyba systému. Takové jsou zkušenosti pracovníků center pro mladé bezdomovce. Jitka má štěstí. V mrazech na ulici neumrzla. Má přátelé a ti mají chápavé a laskavé rodiče. To, že mohlo být ještě hůř ale rozhodně není argument, a už vůbec ne dobrá vyhlídka do budoucna. Na pomyslném dně, ze kterého je třeba se odrazit, se jednou může ocitnout každý z nás. Ne ale v době, kdy má mít být tou jedinou starostí hromada učení a hledání těch nejkrásnějších šatů na maturitní ples.
