Článek
Napadlo vás někdy, co se děje se psem, který je účastníkem autonehody? Když pro jeho páníčka přijede sanita, co se děje s ním? Kdo jemu pomůže? Česká legislativa na zvíře v kontextu dopravy nahlíží specifickým způsobem, který Složky integrovaného záchranného systému (hasiči, záchranáři) vždy primárně zachraňují lidské životy. Pokud je zvíře v pořádku nebo lehce zraněné a majitel se o něj nemůže postarat, hasiči nebo Policie ČR kontaktují místní odchytovou službu, městský útulek nebo smluvní veterinární službu, která zvíře převezme do dočasné péče. Pokud zvíře vyžaduje akutní ošetření, je převezeno na nejbližší veterinární kliniku. Náklady na léčbu jdou standardně za majitelem zvířete, pokud nemá sjednané specifické pojištění domácího mazlíčka či připojištění v rámci autopojištění. Jenže je zde vážné riziko agresivního chování. Zvířata v šoku reagují nepředvídatelně. Často z auta utečou otevřeným oknem či rozbitým sklem, nebo mohou kvůli bolesti a strachu útočit na zachraňující hasiče.
Záchranka pro zvířata
Před pár měsíci se ke mně dostal případ vykradené záchrance pro zvířata. Opakovaně vykradené. Třináct let pomáhají ztraceným a zraněným zvířatům. Zaopatřují desítky obcí v okolí, pomáhají zoufalým majitelům zvířat. Přesto se na jaře několikrát za sebou staly terčem zlodějů a lumpů, kteří jim znemožnili dál pomáhat.
V Karlovarském kraji smluvně pracují pro necelou třicítku obcí, ale jsou k dispozici i všem majitelům domácích mazlíčků, kteří se ocitnou v nouzi. Úzce spolupracují s veterináři a policií, což jim umožňuje poskytovat komplexní služby a zajistit bezpečnost nejen zvířat, ale i lidi. Jsou tu, když je potřeba rychlá a odborná pomoc. V jejich stanici v Dalovicích mají zázemí pro psy, včetně venkovních kotců a vyhřívaných vnitřních boxů. Pečují tam o zraněná zvířata, ale i všechna ta, která špatně snáší běžný útulek. Zůstávají dlouhodobě, dokud se zcela neuzdraví. Na tuto práci potřebují speciální vybavení, bez kterého se zkrátka neobejdou. A právě o to je opakovaně zloději připravili.
Nejprve jim opakovaně vykradli záchranářská vozidla přímo na hlídaném parkovišti. Vybavení proto přesunuli do garáže, kde se situace rychle opakovala. Z bezpečnostních důvodů nakonec všechny věci odvezli na naši hlavní stanici v Dalovicích v naději, že tam budou v bezpečí. Věřte nevěřte, i tam došlo k vloupání a krádežím, a to hned dvakrát po sobě.
Provozovatelé zvířecí záchranky kvůli zmiňovaným okolnostem fungovali jen v nouzovém režimu. Zbylo jim vybavení sotva do jednoho vozidla ze tří. Zloději navíc poničili oplocení, takže nemohli ani pouštět zachráněné psy na volno, aby neutekli. Záchranáři zůstali paralyzovaní. Náročnější odchyty zvířat v ohrožení nemohli provádět. Jenže kupovat nové zařízení nemělo smysl, dokud jejich stanici spolehlivě neochránili před dalším útokem. A tak přišla na pomoc veřejnost.
Především nám ale sbírka umožnila pokračovat. Po několika vykradeních za sebou už totiž nejde jen o cenu jednotlivých ukradených věcí. V určitou chvíli člověk začne přemýšlet, kolikrát je ještě schopen všechno znovu nakoupit a začínat od začátku.
"Záchranná a odchytová služba funguje dál. A právě to považuji za nejdůležitější výsledek celé sbírky na Znesnáze21. Peníze od dárců nám umožnily obnovovat odcizené a poškozené odchytové vybavení a současně řešit lepší mechanické zabezpečení stanice, abychom pokud možno znovu neskončili tam, kde jsme byli po jednotlivých vloupáních. Část vybavení už byla pořízena a další věci postupně pořizujeme podle jejich potřebnosti. Pro nás to nejsou věci „navíc“. Jsou to pracovní prostředky, bez kterých se k některým zvířatům buď vůbec nedostaneme, nebo bychom při zásahu zbytečně riskovali zranění zvířete či člověka. Především nám ale sbírka umožnila pokračovat. Po několika vykradeních za sebou už totiž nejde jen o cenu jednotlivých ukradených věcí. V určitou chvíli člověk začne přemýšlet, kolikrát je ještě schopen všechno znovu nakoupit a začínat od začátku.
Samozřejmě jsme doufali, že nám někdo pomůže, ale rozsah solidarity byl pro nás velmi příjemným překvapením. A nebyly to jen peníze. Velkou hodnotu pro nás měla i slova podpory, sdílení sbírky a zájem lidí o to, co vlastně děláme. Po těch negativních zkušenostech bylo docela důležité vidět i druhou stranu – obrovské množství lidí, kterým není lhostejné, jestli podobná služba bude existovat.
Zloděje se bohužel stále nepodařilo dopadnout
„Policie věc odložila a pachatele se zjistit nepodařilo. V tomto směru tedy šťastný konec bohužel nenastal. O to větší význam pro nás ale měla pomoc lidí, díky které následky těchto událostí nemusely znamenat konec nebo zásadní omezení naší činnosti,“ vysvětluje Petr Prokeš.
Už třináctým rokem provozují v Karlovarském kraji záchrannou a odchytovou službu pro zvířata. Smluvně pracují pro necelou třicítku obcí, ale jsou k dispozici i všem majitelům domácích mazlíčků, kteří se ocitnou v nouzi. Stanice v Dalovicích má zázemí pro psy, včetně venkovních kotců a vyhřívaných vnitřních boxů. Zraněná zvířata a ta, která klasický útulek špatně snáší, tam zůstávají dlouhodobě, dokud se plně nezotaví.
„Naši svěřenci se, doufám, mají dobře. Snažíme se je u nás alespoň chvilku rozmazlovat, abychom jim jejich situaci a pobyt u nás co nejvíce zpříjemnili“
Přesný počet zvířat, kterým za rok pomůžou, se určuje poměrně obtížně. Ročně absolvují přibližně 300 výjezdů, tento počet ale nelze jednoduše převést na počet zvířat. Ne z každého výjezdu se vrací se zvířetem – a naopak jsou výjezdy, ze kterých přivezou zvířat několik. „Navíc je pro nás často nejlepším výsledkem právě to, že zvíře u nás dlouho nezůstane. Pokud se podaří dohledat majitele a vrátit mu zvíře domů, je to vlastně ideální konec celého zásahu.“
Rozptyl situací je obrovský. Od klasického zatoulaného psa přes zraněná zvířata, kočky v nejrůznějších obtížně přístupných místech až po situace, které by si člověk se „zvířecí záchrankou“ na první pohled vůbec nespojil
Pokud cestuje v havarovaném vozidle pes nebo jiné zvíře, vzniká problém, který musí někdo vyřešit. Zvíře může být zraněné, v šoku, může utéct z vozidla nebo naopak začít ze strachu bránit sebe či svého zraněného majitele. Pro zasahující složky pak může představovat komplikaci při poskytování pomoci lidem: "Neřekl bych ale, že právě dopravní nehody tvoří velkou část našich výjezdů. Jsou spíše dobrým příkladem situace, při které si člověk uvědomí, kolik různých problémů může přítomnost zvířete v krizové situaci přinést a proč má smysl, aby existoval někdo, kdo je na práci se zvířetem vybavený a zvyklý, "vysvětluje Petr Prokeš. Velká část jejich každodenní práce je, jak říká, mnohem méně dramatická – a možná právě proto není tolik vidět. Někdy je výsledkem zásahu „jen“ bezpečně odchycený pes, načtený čip, několik telefonátů a za chvíli šťastný majitel, který si pro něj přijede. Pro ně je ale právě takový konec jeden z nejlepších.
Potřeby podobné služby asi nikdy úplně nekončí
„Poslední měsíce nám bohužel přinesly několik negativních událostí, kvůli kterým se některé naše plány a činnosti zpozdily. Nechceme ale jen obnovit to, co bylo – snažíme se zároveň posouvat naše možnosti zase o něco dál. Postupně proto vylepšujeme také zázemí stanice. Jedním z aktuálních projektů je vybudování vlastní ošetřovny, která nám umožní vytvořit lepší podmínky pro základní ošetření a péči o zvířata, která se k nám dostanou. Je to další krok, kterým bychom chtěli naši službu postupně profesionalizovat a zlepšovat podmínky jak pro zvířata, tak pro lidi, kteří se o ně starají. A pokud bych měl říct něco lidem, kteří nám prostřednictvím sbírky pomohli, bylo by to především jedno velké děkujeme. Možná pro někoho jejich příspěvek znamenal jen několik kliknutí v telefonu a částku, kterou už dávno pustil z hlavy. Pro nás ale součet těchto jednotlivých rozhodnutí znamenal možnost pokračovat v práci,“ uzavírá zvířecí záchranář Petr Prokeš.
A pokaždé, když díky obnovenému vybavení bezpečně odchytíme zvíře, převezeme ho do bezpečí nebo ho vrátíme majiteli, je v tom vlastně malý kousek pomoci každého člověka, který do sbírky přispěl.
Pokud pes nebo kočka nebyli v autě správně zajištěni (bezpečnostní pás pro psy, přepravní box, mříž), majiteli hrozí pokuta za nevhodnou přepravu. Volně se pohybující zvíře navíc při nárazu funguje jako těžký projektil, který může fatálně zranit posádku.
V Česku mají psa více než tři miliony lidí. Je tedy jasné, že jsou velmi často součástí dopravních nehod (ale samozřejmě i kočky a další domácí zvířata). Jenže - podle průzkumů zhruba 30 % až 33 % majitelů vozí své psy v autě zcela volně. Jako důvod uvádějí, že jedou jen kousek, psovi se to nelíbí nebo že ho spolujezdec udrží na klíně. Pokud dojde k autonehodě s nezajištěným zvířetem, jeho přítomnost se stává kritickou. Fyzika je neúprosná – při nárazu v rychlosti 50 km/h se hmotnost jakéhokoliv předmětu či zvířete znásobí 30× až 50×. Ze psa se stává letící střela. Středně velký nezajištěný pes se při běžném nárazu vymrští vpřed silou, která odpovídá hmotnosti dospělého hrocha nebo malého slona, což mívá fatální následky jak pro zvíře, tak pro lidskou posádku na předních sedadlech.
Za nezajištěného psa v autě můžete dostat na místě pokutu až dva tisíce korun. Dle zákona o silničním provozu č. 361/2000 Sb. má řidič povinnost zajistit bezpečnost přepravované osoby nebo zvířete a bezpečnou přepravu nákladu, dále pak zabezpečit přepravované zvíře tak, aby neohrozilo řidiče a přepravované osoby. Jedete-li na dovolenou do Rakouska, dejte si obzvlášť záležet na bezpečnosti posádky a vozidla. Za nezajištěného psa může podle dostupných informací hrozit pokuta až kolem 2 000 eur. Pokuta je ale samozřejmě to nejmenší, co se může stát. Bez bezpečnostního pásu může pes způsobit nehodu nebo vyskočit z okna a způsobit si vážné zranění. A pak jsou potřeba právě takoví lidé, jako je pan Prokeš, kteří přispěchají na pomoc. Je dobré o nich mluvit a pomáhat jim - tak, jako oni pomáhají našim čtyřčlenným členům rodiny v nouzi.
