Článek
Michal s Karolínou se potkali v práci. Zaučoval jí jakožto kuchař v kuchyni, kam nastoupila na praxi. Začátky byly, jak už to bývá, zalité sluncem. Věděla od začátku, že má výbušnou povahu, mlátit jí ale začal intenzivně až po narození jejich druhého dítěte. Po narození toho třetího se ale stalo něco, co manžela Karolíny poslalo na pět let do vězení. Málem ji ubil k smrti. Myslel si, že má milence. A opět byl opilý. Nebýt kamaráda a bývalého spolužáka jejího manžela, který přišel chvíli po napadení k nim domů na kus řeči a cigárko, podle lékařské zprávy, by nepřežila. Byl to on, kdo ho po nějakém čase donutil zavolat chroptící ženě ve vedlejší místnosti sanitku. Zároveň s ní musela přijet i druhá, pro novorozence, který v ten okamžik zůstal bezprizorní. Ostatní sourozenci byli u prarodičů, kam je před tím otec odvedl.
Když se Karolína probrala v nemoci, byla kvůli operaci bez vlasů. Nemohla se bolestí hnout. Hospitalizovaná musela být kvůli následkům brutálního napadení měsíc, toto je foto z postupného uzdravování. Další tři měsíce byla částečně ochrnutá.
„Dal jsem jí facku a bouchla se o futra,“ zněla odpověď agresora policii, kterou ve dveřích společně se záchrankou nečekal
Vše se odehrálo na podzim loňského roku na Berounsku, kdy pod vlivem alkoholu udeřil muž svou manželku opakovaně pěstmi do rukou, nohou, hlavy i břicha. Způsobil jí tak brýlové krevní výrony kolem očí (z levého zůstala jen škvíra), výrony tváře, ucha, pohmoždění mozku, natržení páteřní tepny, pohmoždění plic, natržení ledvin, vnitřní krvácení, následné dlouhodobé ochrnutí levostranných končetin a měsíční pobyt v nemocnici. Byla by mrtvá, kdyby k nim domů nepřišel kamarád manžela, který následně slyšel z ložnice sténání a z dětského pokoje vytrvalý pláč kojence. Bylo mu divné, proč se otec (s téměř třemi promile v krvi) nejde na oba podívat a situaci řešit. Donutil ho sanitku zavolat. Jenže přijela s ní i policie a rychle pochopila, co se na místě stalo. Do vězení nastoupil manžel Karolíny velmi záhy a čeká ho tam pětiletý pobyt. Pojišťovně dluží téměř 650 tisíc korun za úkony nutné pro záchranu jeho ženy, soudně mu byla uložena i povinnost uhradit bolestné Karolíně, a to ve výši 478 587 korun, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně, který už mu běží.
Michal prý domů nosil pravidelně drogy, které nabízel Karolíně. Čím déle s tyranem byla, tím hůře se jí drogy odmítaly.
Nový život Karolíny
Karolína strávila měsíc v nemocnici a následně i v Bohnicích. Dobrovolně tam nastoupila léčbu závislosti. Situaci, kterou dlouhodobě prožívala, řešila občasným pitím, pravidelným kouřením marihuany, a následně občas i pervitinem, který manžel nosil domů. Od chvíle odloučení je „čistá“ a pod dohledem adiktologa, chodí do automobilky na dvanáctihodinové směny a vydělává si peníze, aby se mohla postarat o své děti. Ty vídá při návštěvách. Jedno je u jejího otce, druhé u tchýně, a to nejmenší v dočasné pěstounské péči: „Jednou, jak jsem odešla, mi pomohla rodina. Ovšem teď, když mi pomohli podruhé, tak mi to dost vyčítají. Zatím bydlím u dědy, ale potřebovala bych se odstěhovat. Dětem se daří, i nedaří, to je těžké. Rozdělili je, a ještě k tomu přišly o mámu. Nejmladší je u paní pěstounky, ta je zlatá. Druhé je u tchýně a třetí u mého dědy. Je to těžké, ta stará výchova mě děsí a není mi z toho dobře, ale nemůžu s tím udělat nic. Můžu jen udělat vše proto, abych je vybojovala zpět. Vídáme se po domluvě. Když to jde a nejsem v práci, snažím se být s nimi. U adiktologa super, od doby, co nejsem s manželem, nemám potřebu po ničem sáhnout. Pro mě je největší radost ta dětská, sourozenecká láska, jakou mezi sebou moje děti mají. Milujeme výlety, procházky a nebo čtení knížek. Život s dětmi je to jediné, co bych chtěla, jen se trochu bojím, všeho, jak to bude, je mi 22 a budu na tři kluky sama. Ale zvládneme to! Koukám po bytu, ale zatím jsem žádný nesehnala a ani nemám za co se odstěhovat,“ líčí svou životní situaci Karolína, která založila na dárcovské platformě Znesnáze sbírku a věří, že se najdou lidé, kteří její situaci pochopí a dají jí druhou šanci pro lepší život.
Karolína si dlouho nedokázala říct o pomoc a modřiny sváděla na „nehody“. Trpělivost jí došla až pár dní před brutálním napadením.
Strach z budoucnosti nesmí přebít úsilí na nové cestě. Jediné, co teď Karolína chce, je být zase se svými dětmi
Dodnes se budí ve tři ráno, kdy musela pravidelně vstávat s manželem, aby mu připravila věci do práce. Podle slov jedné ze svědkyň u nesčetných soudních stání: „byla hysterka, pokud šlo o děti, ale od manžela si nechala s*át na hlavu“. Dlouho domácí násilí neřešila, manžela bránila, ačkoli všichni kolem viděli pravidelně modřiny v jejím obličeji nebo ruku v sádře. Když jí začaly docházet síly a tolerance k manželově opakovanému pití, nadávkám a násilí, začala prosit o pomoc, ale špatnou cestou. Svá oznámení na policii vždy následně stahovala ze strachu z vlivu tchána policisty a tchýně pracující na městském úřadě. Pár dní před brutálním napadením prosila souseda, aby manželovi domluvil, nebo ho i zbil, protože ji dlouhodobě týrá: „Bylo mi 16, když jsem se k němu nastěhovala, bydleli jsme u jeho rodičů. V sedmnácti jsem otěhotněla a tři měsíce před mou plnoletostí jsme se vzali. Psychicky mě trápil už od svatby, ale byla jsem mladá a blbá. Bít mě začal po druhém synovi. Myslela jsem, že se vše změní, ale se třetím už mě přizabil. On hodně pil, i přes basu piv denně. Ale bral i tvrdé drogy a kouřil marihuanu. A já často neřekla ne, když mi nabízel. Jediná stopka byla, když jsem čekala kluky. Děti nebil, nebyla moc příležitost, protože se o ně nezajímal. Moc bych si přála, aby konečně žili normální život, obyčejné radostné dětství, a udělám pro to všechno, co bude v mých silách.“ Uzavírá Karolína, která má strach z toho, co bude, až se manžel z vězení vrátí. Manželé už nebudou, rozvodové řízení je v procesu, ale styk s dětmi si pravděpodobně bude moci nárokovat. Tyto myšlenky a obavy z budoucnosti si ale zakazuje a snaží se žít tím, co je teď. A hlavně být znovu se svými kluky.
