Článek
Stává se to často. Veterináři se setkávají s takovými případy ve své ordinaci klidně i jednou do měsíce. A nejde jen o psy s dlouhým čumákem, jako jsme četli o případě z posledních dní, nebezpečné jsou i pro ostatní.
Dodnes mám v paměti zážitek, který je starý třicet let. Naše fenka (kříženec jezevčíka s Bůh ví čím) se bavila s morkovou kostí dlouhé minuty, když najednou jsme viděly, jak se snaží tlapkou velmi urputně něco sundat z tlamy. A byl to přesně tento případ. Panika, která u mě a mámy vznikla, ji příliš nepomohla, nakonec se nám ale podařilo po dlouhém snažení kost z tlamy sundat. Už nikdy, nikdy Nikina morkovou kost nedostala.
Týká se to téměř všech plemen
Pro některé psy je riziko o něco větší, pro jiné méně. Nicméně majitelé tzv. brachycefalických plemen, mezi které patří třeba buldoci, mopsíci nebo shih-tzu, by se podle veterinářů jim měli morkovým kostem obloukem vyhnout. Jejich krátká a široká lebka anatomicky neumožňuje, aby kost bezpečně a pořádně rozžvýkali.
Psi, kteří jsou zvyklí na granule, by měli mít kost maximálně jako hračku k zabavení a k otrhání a olízání masa. Samotnou kost už by rozhodně žrát neměli a už vůbec by jim neměla zůstávat na chvíle nudy bez dozoru. Jako to bylo v našem případě. Nejde jen o riziko zaseknutí kosti na čelisti. Jejich trávicí trakt, navyklý na suché krmivo, nemusí kost ideálně strávit a může dojít k zácpě.
Hovězí morkové kosti jsou pro psy rizikové hned z několika důvodů
- Obal morkové kosti je extrémně tvrdý. Při kousání si o něj pes může snadno prasknout nebo úplně zlomit zub.
- Pes se může spodní čelistí nebo zuby nešťastně navléknout a zaklínit do otvoru v morkové kosti. Vysvobození často vyžaduje zásah veterináře, v krajních případech i použití brusného kotouče.
- Nadměrné množství tuku v morku může u psa vyvolat trávicí obtíže, průjem, nebo dokonce akutní a nebezpečný zápal slinivky břišní (pankreatitidu). Pokud pes z kosti ožvýká a pozře větší množství úlomků nebo vápníku, může to vést k závažné zácpě až střevní průchodnosti (obstrukci).
Jaké kosti jsou pro psy bezpečné
Ne všechny kosti jsou pro psy bezpečné. Důležité je vybírat správný druh kosti, která nebude příliš tvrdá, ani se nebude tříštit. Vařené nebo jinak tepelně upravené jsou velmi nebezpečné a mohou způsobit vážné zdravotní komplikace.
Bezpečné kosti jsou ty syrové a masité
Hovězí chrupavky – měkčí než tvrdé kosti, dobré pro starší psy
Králičí kosti – vhodné pro malé psy, lehce stravitelné.
Kuřecí a krůtí krky – měkké a snadno rozkousatelné, vhodné i pro menší plemena.
Kuřecí křídla – jsou rovněž měkké a mohou být zdrojem vápníku, fosforu i dalších živin.
Kosti z lososa (zmrazené před podáním) – bohaté na omega-3, vhodné pro psy na BARF stravě.
Nebezpečné kosti, které psovi nikde nedávejte
Vařené kosti (jakýkoliv druh) se lámou a mohou způsobit poranění jícnu, žaludku nebo střev.
Jehněčí kosti (velmi tvrdé) – mohou poškodit zuby, zvlášť u menších psů.
Drobné kosti (rybí kůstky) – mohou uvíznout v krku nebo poškodit trávicí trakt.
Morkové kosti - z výše zmiňovaných důvodů
Na kosti není třeba zanevřít úplně
Pokud se podávají správně, mohou být kosti velmi zdravým zpestřením jídelníčku, protože potěší nejen chuťové buňky psa, ale uspokojí i jeho potřebu žvýkání. Obsahují důležité minerály a podporují zdravé zuby.
Kosti jsou bohatým zdrojem vápníku a fosforu. Vápník je klíčový minerál pro pevné kosti, zuby a zdravé svaly. Fosfor je nezbytný pro energii, metabolismus a regeneraci tkání.
Slouží jako přirozená dentální hygiena. Žvýkání syrových kostí pomáhá čistit zuby a redukuje tvorbu zubního kamene, posiluje žvýkací svaly a může pomoci zabraňovat zápachu z tlamy.
Kosti uspokojují přirozený instinkt. Psi si žvýkání kostí užívají, což jim pomáhá snižovat stres. Žvýkání kostí napodobuje přirozené chování vlků a divokých psů, kteří si potravu trhají a okusují.
Kosti by měly být doplněk stravy, ne hlavní složka jídelníčku
Množství kostí, které pes může bezpečně sníst, závisí na jeho velikosti, typu stravy a celkovém zdravotním stavu. Existuje orientační množství kostí pro psa - pokud je krmený granulemi, kombinovanou nebo vařenou stravou.
Malý pes (do 5 kg)
1 malá kost 1–2× týdně
Střední pes (5–15 kg)
2–3 kosti týdně
Velký pes (15–30 kg)
3–4 kosti týdně
Obří pes (nad 30 kg)
4–5 kostí týdně
Ilustrační obrázek
Co dělat, pokud pes sní nebezpečnou kost?
Jestliže se pes chová normálně, může kost projít trávicím traktem bez problémů. I tak je ale dobré dát mu jídlo s vlákninou (například vařenou rýži nebo dýni), která pomůže obalit kost a usnadnit průchod trávicím traktem.
Zvracení, kašlání a bolestivé břicho znamená okamžitou návštěvu veterináře. Stejně tak v případě, že se u psa objeví černá stolice nebo krev ve stolici. Ta tmavá může ukazovat na vnitřní krvácení ve vyšších částech trávicího traktu, jako je například žaludek nebo tenké střevo. Jasně červená krev ve stolici naznačuje krvácení v dolní části trávicího traktu, nejčastěji v tlustém střevě nebo konečníku. Oba příznaky jsou nebezpečné a vážné. A veterinární vyšetření není možné odkládat s tím, jestli se to „do rána nezlepší“.
Kosti uspokojují přirozený instinkt. Psi si žvýkání kostí užívají, což jim pomáhá snižovat stres. Žvýkání kostí napodobuje přirozené chování vlků a divokých psů, kteří si potravu trhají a okusují. A ta únava, co boji s kostí následně přichází, také někdy není na škodu. :)
Kosti jsou pro psy radost a hra. Odměna a skvělý doplněk stravy, který je zabaví a dodá jejich tělu potřebné živiny. Je ale důležité vybírat správné druhy a podávat je bezpečně - vždy pouze syrové a nikdy vařené, malé nebo křehké, které se mohou tříštit. Pokud chcete svého čtyřnohého přítele potěšit pochoutkou, která ho zabaví, můžete také sáhnout po bezpečných žvýkacích pamlscích, které simulují efekt kousání kostí.
