Článek
Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosahuje střední délka života žen v Česku historických maxim přes 83 let. Přibližně 90 % všech zemřelých žen je starších 65 let. Úmrtí žen ve věku, kdy vychovávají nezletilé děti tedy tvoří jen malý zlomek celkové úmrtnosti. Přesto jde o stovky žen ročně, jejich hlavním jmenovatelem je onkologické onemocnění. A za každým jedním číslem statistik stojí velké trápení a strach.
Podle analýz Sociologického ústavu AV ČR žije více než třetina domácností sólo rodičů pod hranicí příjmové chudoby. Matky v finanční tísni často omezují vlastní stravu, odkládají preventivní lékařské prohlídky a čelí chronickému stresu, což zvyšuje riziko civilizačních a psychických onemocnění. O nárůstu onkologických onemocnění slýcháme dnes a denně.

U žen v tomto věku hraje největší roli rakovina prsu a ženských pohlavních orgánů, případně rakovina plic nebo tlustého střeva.
V České republice onemocní rakovinou prsu každý rok zhruba osm tisíc žen. I když je díky moderní léčbě a mamografickému screeningu úspěšnost léčby poměrně vysoká, v průměru dva tisíce z nich zemřou. Nemoc se vrátí až třetině žen během pěti let od ukončení léčby. Život s touto diagnózou má v Česku za sebou více než 100 000 žen.
O osudu dětí rozhodne opatrovnický soud. Přání matky má ale velkou váhu
Pokud matka samoživitelka zemře v době, kdy její děti ještě nejsou zletilé, o jejich dalším osudu vždy rozhoduje opatrovnický soud. Úřady a soudy se v takové situaci snaží v první řadě zachovat dětem přirozené rodinné prostředí a vyhnout se jejich umístění do ústavní péče. Postup a možnosti péče o dítě závisí na tom, zda má dítě zapsaného druhého rodiče a jací další příbuzní jsou k dispozici.
Pokud má dítě právně určeného otce a ten není zbaven rodičovské odpovědnosti, přechází péče o dítě automaticky a přednostně na něj. Platí to i v případě, že spolu rodiče nežili, byli rozvedení nebo se vídali jen zřídka.
Pokud je kolonka otce prázdná, otec rovněž nežije, nebo o dítě nejeví zájem a nemůže se o něj postarat, hledá soud jinou osobu. Soud jmenuje dítěti poručníka, který dítě vychovává a zastupuje místo rodičů. Nejprve vždy oslovuje nejbližší příbuzné, nejčastěji prarodiče, tety, strýce nebo starší zletilé sourozence. Pokud nikdo z příbuzných nemůže nebo nechce péči převzít, může se poručníkem stát i jiná osoba, ke které má dítě citový vztah (například rodinný přítel nebo bývalý partner matky).
Pokud matka za svého života vyjádřila přání (například formou notářského zápisu nebo sepsané listiny), kdo by se měl o děti v případě její smrti postarat, soud k tomuto přání přihlíží, pokud to není v rozporu se zájmem dítěte.
Teprve ve chvíli, kdy se o dítě nemůže postarat druhý rodič ani nikdo z příbuzných či blízkých, nastupuje pomoc státu. Dítě je svěřeno prověřeným pěstounům, na přechodnou dobu nebo dlouhodobě, aby vyrůstalo v rodinném prostředí.
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) a dětské domovy je až krajní řešení. Používá se zejména v prvních dnech po tragédii, než soud rozhodne o dalším postupu, nebo u starších dětí, pro které se nepodaří najít pěstouny.
Tak či tak jde o velmi náročnou cestu pro dítě samotné. Výraznou roli v jeho vnímání celé situace hraje samozřejmě věk.

Úmrtí rodiče je pro dítě jednou z nejhlubších životních ztrát, která otřese jeho pocitem bezpečí a jistoty. Pomoc spočívá především v otevřené a pravdivé komunikaci, zachování každodenního řádu a trpělivém doprovázení v truchlení.
V Česku naštěstí existuje hned několik úžasných neziskovek a organizací, které takovým dětem v náročném období jejich života pomáhají
Jednou z nich je Poradna Vigvam. Tato organizace nabízí odbornou psychoterapeutickou a poradenskou pomoc dětem, dospívajícím i celým rodinám po ztrátě blízkého člověka. Pořádá také pravidelná setkávání pozůstalých dětí a rodičů.
Cesta domů kromě mobilní hospicové péče provozuje Cesta domů poradnu pro pozůstalé a provozuje informační portál Umírání.cz, kde je i přehledný adresář služeb ve všech regionech.
A v neposlední řadě je tu i Linka bezpečí pro děti a studenty do 26 let, kteří mohou využít bezplatnou a anonymní telefonickou i chatovou krizovou pomoc.
Kamarádka mámy mámou
Svěření do péče kamarádky/kamarády je v České republice velmi výjimečné. Stát pro takový případ ani nevede samostatnou veřejnou statistiku (soudy i ministerstva sledují souhrnně pouze kategorii „svěření do péče jiné osoby“ nebo „poručenství“).
Aby dítě po smrti matky vychovávala její kamarádka, musí se sejít několik specifických okolností zároveň. Podle českého práva má po smrti matky přednostní právo i povinnost pečovat o dítě jeho otec. Kamarádka přichází v úvahu pouze tehdy, pokud otec nežije, není uveden v rodném listě, péči sám odmítne, nebo je soudem shledán nezpůsobilým (např. kvůli závislosti, násilí či výkonu trestu).
Kamarádka matky nemá s dítětem příbuzenský vztah. Soud ji zváží až ve chvíli, kdy rodina neexistuje nebo péči nezvládne. Klíčové je, zda má k ní dítě již vytvořenou citovou vazbu a zda kamarádka splňuje podmínky pro řádnou výchovu.
Děti po smrti rodiče nezůstávají bez prostředků a mají nárok na státní podporu i případné dědictví
Pokud maminka, která zemřela, splnila potřebnou dobu důchodového pojištění, vzniká nezaopatřenému dítěti nárok na sirotčí důchod (vyplácí ho Česká správa sociálního zabezpečení). Pokud dítě vychovávají prarodiče nebo jiní poručníci, mají nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměnu pěstouna (u prarodičů se výše odměny posuzuje individuálně podle majetkových poměrů). Děti jsou zákonnými dědici v první třídě. Majetek, který po ma zdědí (nemovitosti, úspory), spravuje až do jejich plnoletosti jejich poručník nebo opatrovník pod dohledem soudu, aby nedošlo k jeho znehodnocení.
Příběh Lucie

Lucii se snaží držet v těžkém čase její nejlepší kamarádka.
Lucie je 43 letá maminka dvou dětí, které jsou pro ni celý svět. V roce 2022 ji lékaři diagnostikovali rakovinu prsu s metastázemi v játrech, a to již v pokročilém stádiu. Od té doby se její život od základu změnil. Vedle běžných starostí samoživitelky musí zvládat náročnou léčbu, pravidelné návštěvy lékařů a zdravotní omezení, která jí nemoc přináší. Delší chůze, cestování nebo větší fyzická námaha ji velmi vyčerpávají a často se zadýchává. I obyčejná cesta k lékaři se tak může stát náročnou záležitostí.
Pomocnou ruku má stále nataženou její nejlepší kamarádka Katka: „Rozhodla jsem se založit na Znesnáze21 sbírku, protože bych jí chtěla pomoci v situaci, kterou si málokdo z nás dokáže představit. Chci jí ulehčit každodenní život a dopřát jí i jejím dětem trochu klidu a jistoty, která jim teď tolik chybí,“ vysvětluje Katka. Jako její nejbližší kamarádka vidí, kolik starostí si teď nese.
Lucie je podle ní hrdá a o pomoc by si sama nikdy neřekla, proto se rozhodla udělat tento krok za ni. „Nechci, aby kromě zdraví musela každý den řešit, na co ještě rodina má peníze a co už si nemůže dovolit. Její největší přání je totiž jediné – aby její dvě děti byly zabezpečené, až tu ona jednou nebude,“ vysvětluje své rozhodnutí dárcům, kteří jsou pro úspěšnost jejího srdečného plánu klíčoví.
Přála bych si, aby Lucie mohla trávit čas se svými dětmi bez obav z napjatého rodinného rozpočtu a nemusela mít neustále pocit, že musí být silná úplně na všechno.
Velkou potřebou je teď spolehlivé a bezpečné auto, které Lucii usnadní cestování na lékařské kontroly a chemoterapie. Současné je v takové stavu, že vyžaduje neustálé opravy, které představují další finanční zátěž. Vybrané peněžní dary půjdou také na nečekané a nezbytné výdaje, jako jsou nedoplatky za energie a běžné potřeby domácnosti. Zkrátka všechno to, co i zdravé mámě přidělává velké starosti. Další část pomoci bude věnována přímo dětem na sportovní aktivity, školy v přírodě, výlety a další zážitky, aby nepřišly o své dětství. „Vím, že peníze zdraví nevrátí, ale mohou Lucii dát něco velmi důležitého – méně každodenních starostí, větší jistotu a možnost věnovat svůj čas a energii jen sobě a svým dětem,“ uzavírá kamarádka s vděčností ke každému, kdo se rozhodne Lucii a jejím dětem podat pomocnou ruku.
Mlčet o umírání nikomu nepomáhá. Naopak
Téma umírání a smrti prochází v české společnosti výraznou proměnou, při které se dlouhodobá tabuizace a izolace v nemocnicích postupně mění v otevřenější debatu a rozvoj domácí hospicové péče. Zatímco ve druhé polovině 20. století téma umírání ochromeně trčelo mezi zdí domova a zdravotnického zařízení, dnes roste snaha vrátit konec života zpět do přirozeného a důstojného prostředí.
Podle průzkumů stále více než polovina Čechů vnímá téma smrti jako tabu, ale ve veřejném prostoru i médiích se o něm mluví výrazně častěji než dříve. Odborné organizace jako Cesta domů nebo Centrum paliativní péče aktivně přinášejí osvětu do škol, knihoven i kulturních akcí.
Dříve lékaři často nesdělovali pacientům nepříznivou prognózu ze strachu ze ztráty naděje. Dnes dvě třetiny lékařů i polovina veřejnosti zastává názor, že o postupu v závěru života by měli pacient a lékař rozhodovat společně.
Lidé stále častěji řeší otázky spojené s odmítnutím nepřiměřené léčby nebo s určením zástupce pro komunikaci s lékaři. A také se začínají více zajímat o právní možnosti, jak předem ovlivnit péči v závěru svého života a život nejbližších po jejich odchodu. O tom svědčí i zodpovědný přístup Katky.

Já sama se nedokázala se svou kamarádkou při jejím odchodu rozloučit. Stejnou chybu jsem udělala o pár let později u té nejbližší. Nedokázala jsem si připustit, že skutečně zemře a plácala nesmysly o tom, co společně ještě zažijeme, jen abych dodala naději - jí, i sobě. Dodnes toho nesmírně lituju a přála bych si, aby stejnou chybu nemusel nikdo opakovat. Proto se tomuto tématu zas a znovu věnuju. Rozloučit se a mluvit o budoucnosti po smrti je důležité - pro obě strany.
Mluvit o odcházení s nevyléčitelně nemocným blízkým člověkem může být v prvním kroku nesmírně těžké, už jen pro nutnost toho si celou věc připustit. Nicméně ale, když nemocní a jejich blízcí dostanou příležitost otevřeně spolu mluvit o tom, co mají na srdci nebo čeho se bojí, výsledkem je často úleva od úzkosti a stresu, klidnější vzájemná komunikace a větší připravenost na to, co je čeká. Mít takového přítele, jako je Katka, je životní výhra.





