Článek
U Čechů je z velké části zažitý pocit, že „musí bydlet ve vlastním“. Česká republika tak patří k zemím s vysokým podílem vlastnického bydlení, nicméně, i přes přetrvávající preferenci vlastnického bydlení se podíl obyvatel bydlících ve vlastním domě nebo bytě snižuje přibližně o 1 % ročně. Důvod je jednoduchý - osm z deseti Čechů označuje pořízení nemovitosti za nedostupné. V generaci Z je tento podíl ještě vyšší -rovných 90%. Ve srovnání s Němci, Poláky i Slováky hodnotí Češi dostupnost vlastního bydlení nejkritičtěji. Jednotlivé země se výrazně liší i v přístupu k samotnému bydlení - zatímco Češi investují spíše do pohodlí domácnosti, Němci se více zaměřují na úspory energií a Slováci déle setrvávají v rodinném zázemí.
Nejméně dostupné metropole jsou Amsterdam a Praha
Po Česku a Slovensku následuje s větším odstupem Izrael, Irsko, Maďarsko, Srbsko, Francie a Chorvatsko. Naopak nejvíce dostupné vlastní bydlení je mezi 18 sledovanými zeměmi EU momentálně v Dánsku, Norsku, Itálii, Rumunsku, Řecku a Slovinsku. Praha se v žebříčcích nedostupnosti metropolí umisťuje na předních příčkách (hned za nejdražším Amsterdamem). Koupit si byt v Praze je otázkou 15 ročních platů. Naopak - Průměrný Američan například potřebuje zhruba 5 ročních platů, aby si mohl pořídit vlastní bydlení. Tento poměr se však samozřejmě zásadně liší podle lokality. Medián ceny domu v USA činí přibližně $418 000, zatímco medián příjmu domácnosti se pohybuje kolem $83 000 až $88 000. Dostupné jsou oblasti jako například Detroit, Cleveland, Pittsburgh, kde zájemce potřebuje zájemce jen 2 až 3 roční platy.
„Kdo nedědí, nebydlí“
Takové je heslo současné mladé generace, které odráží realitu dnešního Česka. V Evropské unii potřebujeme nejvíce ročních platů na pořízení vlastního bydlení v metropoli. „Vlastnické bydlení si v Praze či Brně může dovolit jen čtvrtina domácností. Nejsou dostupné ani dlouhodobé nájmy nebo sociální bydlení, takže máme spoustu lidí na hranici bezdomovectví. Krize bydlení existuje na mnoha stranách spektra,“ shrnul v pořadu Českého rozhlasu Chyba systému sociolog Daniel Prokop. Problém vidí i na straně nabídky bydlení – obnova a rozšiřování bytového fondu v Praze nestíhá vnitrostátní ani zahraniční migraci – i na straně poptávky. Počet domácností zkrátka roste i proto, že jsou často jednočlenné. A recepty, které dnes český stát nabízí, ke zlepšení situace podle něj nevedou.
Nemáte na hypotéku - zůstaňte v nájmu! Ani tahle rada už peníze neušetří - nájmy, v posledních letech raketově vzrostly
Pomoci by podle Prokopa mohla také lepší politika regionálního rozvoje, která by migraci přesměrovala do prosperujících krajských měst. Když v nich budou byty, ale nebude práce, tak tam lidé nebudou zůstávat, tvrdí. Dalším zajímavým kanálem na toto téma je ten realitního makléře Daniela Kotuly. Jeden z dílů například přináší přehled toho, jak je bydlení v Praze rozděleno podle příjmů a věku.
Vliv Airbnb
Airbnb a podobné platformy výrazně snižují nabídku dlouhodobých pronájmů, čímž zvyšují tlak na růst nájmů. Byty v centrech měst se mění v turistické ubytování, což omezuje dostupnost vlastního bydlení a přispívá k růstu cen nemovitostí. Z původního sdílení se stal komerční byznys. V Praze slouží ke krátkodobým pronájmům odhadem více než 8000 bytů a tyto kapacity samozřejmě chybí na standardním rezidenčním trhu. Byty pro turisty pochopitelně vykazují vyšší výnosnost než klasické pronájmy, což motivuje investory k jejich nákupu. To navyšuje kupní ceny bytů v atraktivních lokalitách o jednotky procent. Ztráta části bytového fondu snižuje celkovou nabídku dlouhodobého bydlení. Vzhledem k vysoké poptávce pak majitelé mohou požadovat vyšší nájemné. Zhruba 70 až 80 % nabídek na platformách nevlastní lidé, kteří by pronajímali jeden pokoj, ale profesionální investoři provozující více jednotek.
V Praze dle dat Eurostatu v roce 2023 v soukromí proběhlo 4,66 milionu přenocování – takzvaných hostonocí. Celkem šlo o půl milionu pobytů v celkové délce 1,6 milionu nocí. Průměrně tedy spolu v jednom ubytování přebývali tři hosté (přesněji 2,9) a strávili v Praze 3,22 noci.
Jak Airbnb ovlivňuje dostupnost bydlení v Česku se týká primárně Prahy a dalších turisticky exponovaných měst (např. Český Krumlov, Karlovy Vary nebo historické centrum Brna). Ve zbytku republiky je vliv Airbnb na celkovou dostupnost vlastního bydlení zanedbatelný a hlavní roli zde hrají jiné faktory - úrokové sazby hypoték nebo ceny stavebních materiálů. Negativní důsledky krátkodobých pronájmů v centrech měst jdou však daleko za ekonomické faktory. Podle průzkumu agentury STEM/MARK si pětina Čechů myslí, že Airbnb negativně ovlivňuje dostupnost bydlení a zvyšuje ceny nájmů. Mnozí obyvatelé si stěžují na zhoršenou kvalitu života, která je spojena s vysokou koncentrací turistů v obytných čtvrtích. Hluk, nepořádek a změny v sociálním prostředí jsou častými stížnostmi, které ztěžují život místním. Zajímavé informace plynou také z podcastu Krimi příběhy Stanislavy Veselé, která v jednom z dílů uvádí, že platforama se snaží tutlat případy nespokojených klientů tím, že zaměstnává tým bezpečnostní agentů, kteří zajišťují odškodné pro nespokojené turisty výměnou za mlčenlivost. Na toto „držhubné“ padne až 50 milionů dolarů ročně.
Ale to už jsme asi příliš hluboko v králičí noře. Pojďme zpět na povrch, do světa, kde vlastní bydlení je pro mladého člověka téměř nedosažitelné. Vzhledem k vysokým cenám nemovitostí bohužel přibývá i případů mezigeneračních konfliktů, které mohou vyústit v psychické nebo ekonomické týrání, kdy jsou senioři pod nátlakem nuceni přepsat svůj majetek na potomky. Nedostupnost vlastního bydlení vede některé mladé lidi k tomu, že vidí nemovitost svých starších příbuzných jako jediné řešení své situace. Projevuje se vydíráním, manipulací a citovým nátlakem (např. výhružky, že senior neuvidí vnoučata), jehož cílem je přinutit staršího člověka k podepsání darovací smlouvy.
Takové věci se bohužel dějí a je dobré seniorům připomínat jejich práva a také možnosti pomoci v takové situaci.
