Článek
„Jsme parta kamarádů a jsme studenti prvního ročníku oborů fyzioterapie a ergoterapie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Rozhodli jsme se pomoct paní Heleně, která v roce 2020 podstoupila na doporučení lékaře operaci mozku za účelem odstranění epilepsie,“ začínají své vyprávění Albert Vrabec. I on je mezi těmi zmiňovanými „lidmi kolem“, bez kterých se nové začátky dají jen těžko „nakopnout“.
Místo vyléčení vozík
Při operaci paní Helena prodělala vážnou cévní mozkovou příhodu, ochrnula na pravou polovinu těla, přišla o téměř 50 % zorného pole a ztratila schopnost mluvit. Tohle není stav, ve kterém čekala, že po operaci přijde. Tohle není život, který si mladá žena představovala. Nic ale nevzdala. Díky intenzivnímu rozcvičování se jí podařilo obnovit řeč a postupně se naučila znovu chodit: „Stále pracuji na zlepšení hybnosti pravé ruky. S nejmladší dcerkou se učím znovu psát (byla jsem pravák), číst (nevidím pravou polovinu všech stránek) a i prosté zavázání tkaniček je výzva. Navzdory ochrnutí pravé ruky musím zastat také nejrůznější práce v domácnosti jako je vaření, úklid, věšení prádla a další věci,“ popisuje paní Helena, která si při tom všem dobrodružství, co jí osud nachystal, zvládá vždy najít čas na své tři děti ve věku 8, 12 a 14 let.
Helena se svými děti.
Z laboratoře k hudebním nástrojům
Kvůli svému hendikepu bohužel nemůže vykonávat svou původní práci zdravotní laborantky. Helena, která je teď v invalidním důchodu, ale potřebuje mít práci. Práci, která jí bude těšit. Práce, která pomůže táhnout rodinný rozpočet tak, aby vše nebylo jen na manželovi: „Mým snem je začít opět pracovat, aby se mi vrátila finanční nezávislost i sebeúcta,“ říká Helena.
Během šesti let rehabilitací vedle denního fyzioterapeutického cvičení či ergoterapie poznala i muzikoterapii a postupně si ji zamilovala. Odmala byla muzikální, bavilo jí hrát na klavír, kytaru, flétnu, harmoniku, varhany, housle a spoustu dalších nástrojů. Hudba jí přináší radost do života, a proto to, co ji zasáhlo nejvíce, byla ztráta schopnosti hrát na klavír.
„V současnosti se pokouším začít postupně znovu hrát na jednotlivé nástroje. Jsem nadšená z toho, jak moc mi to pomáhá v denním životě a ráda bych se muzikoterapii dále věnovala profesionálně. Moje muzikoterapeutka, paní PhDr. Markéta Gerlichová, PhD. mě podporuje v tom, že bych se na práci muzikoterapeutky skvěle hodila.“
Ráda bych proměnila zdánlivě smutný konec jedné životní etapy v radostný začátek té nové.
Paní Helena věří, že muzikoterapie přinese radost do života nejen dalším lidem, ale i jí.
A jsme zpět u lidí, se kterými jsou nové začátky snazší. Konkrétně u party kamarádů, studentů prvního ročníku oborů fyzioterapie a ergoterapie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kteří založili na Znesnáze21 sbírku na podporu paní Heleny. Aby se mohla stát muzikoterapeutkou, potřebuje získat odpovídající kvalifikaci. V letošním roce má jedinečnou možnost zahájit studium tohoto oboru - edná se o tříletý výcvik Psychosomatické integrativní muzikoterapie (PSIMT). Cílem sbírky je zaplatit školné a umožnit jí i celé rodině návrat do normálního života. Nejde o košík ryb ke krátkodobému zasycení, jde o prut, který jí umožní obstarat si je v budoucnu sama.
Muzikoterapie jako lék
Muzikoterapie je terapeutický obor, který využívá hudební prvky jako je zvuk, rytmus, harmonie a melodie k hudebním i nehudebním cílům. Muzikoterapie může být cílena jako léčba, osobní rozvíjení člověka, podpora komunikace a vzdělávání či zlepšení mezilidských vztahů. Muzikoterapie je obor s primárně terapeutickým dopadem. Zároveň je muzikoterapie léčebným a podpůrným postupem, v němž kvalifikovaný muzikoterapeut prostřednictvím pomáhajícího vztahu, hudby a hudebních elementů provází klienta nebo skupinu v terapeutickém procesu.
Jeho cílem je relevantním způsobem rozvinout potenciál nebo obnovit funkce jedince tak, aby mohl dosáhnout lepší intrapersonální a/nebo interpersonální integrace, s cílem naplnění tělesných, psychických, emocionálních a sociálních potřeb.
„Budeme moc rádi, když dám pomůžete splnit paní Heleně její sen. Děkujeme každému, kdo přispěje.“ uzavírá student Adam, který spolu s přáteli věří na druhé šance, které vrací do života. Možná ne takového, jaký byl, ale takového, který přináší radost a smysl.
