Smrt dítěte uvěznila ženu v haldě nepořádku. Hromadění se týká statisíců Čechů, bolestí to začíná

Patologické hromadění je jednoduše nutkavá potřeba hromadit věci a neschopnost se jich zbavit, bez ohledu na jejich reálnou hodnotu. Takové domácnosti bývají zaplněné věcmi i odpadky natolik, že nelze využívat běžné prostory k bydlení, vaření nebo spánku. A když, tak jen velmi těžko. Problém se často pojí se samotou, prožitým traumatem, úzkostmi nebo tzv. Diogenovým syndromem (extrémní zanedbávání a sociální izolace).

Většina lidí hromadí věci tajně a stydí se za své chování. A tím se i straní okolí, které se o problému dozvídá hlavně přes zápach, stížnosti sousedů nebo havarijní situace jako jsou požáry, zásahy hygieny - ale i návštěvy „pana domácího“. Extrémní hromadění je v ČR i ve světě častou příčinou ukončení nájmů, exekucí a následného propadnutí do bezdomovectví. Odbornou podporu poskytují někteří psychoterapeuti, psychiatři a sociální služby, které se zaměřují na terénní práci a sociální bydlení. Přesto je taková pomoc stále nedostatečná, těžko uchopitelná a jen málokomu se do ní chce.

Jednou z výjimek je Martin. Kluk, který začal jako stěhovák, a vlastně jím je dodnes. K nápadu pomáhat lidem trpícím duševní poruchou s úklidem Martina Ondruše přivedly právě jeho zkušenosti ze stěhovací firmy. V rámci různých zakázek poznal mnohdy zoufalé podmínky, ve kterých někteří lidé žijí. Střet s realitou byl tak silný, že si s kamarády v prosinci 2024 řekli, že s tím něco udělají a vyslali do světa přes sociální sítě vánoční výzvu, že budou lidem uklízet zdarma. Právě tehdy jsem si Martina všimla na facebooku i já. Požádala jsem ho, jestli bych o jeho snaze nemohla napsat článek, založit mu sbírku a poslat informaci o jeho skvělé práci do světa - tak, aby se pomoci dostalo co největšímu počtu potřebných. Aby se o problému více mluvilo. A začaly se dít ve společnosti změny. A stalo se něco úžasného, co stále dál a dál roste hlavně díky jejich houževnatosti, nadšení, dobrému srdci a respektu k lidským potřebám a trápení.

Empatie, respekt, odbornost, diskrétnost

To jsou čtyři hlavní pilíře, na kterých práce Martina Ondruše a jeho kamarádů stojí. Nesoudit, naslouchat, respektovat a pomoci může být někdy - v domovech, kde stěny i podlahy tvoří jen haldy starých věcí - těžké. Je ale nutné, aby se takové pomoci lidem s chorobným hromaděním opravdu dostalo. Jinak jejich příběhy můžou končit opravdu tragicky. Pokud přijde Martin do bytu, kde vidí vedle hromady nepořádku také trápení a zmar, pomůže zdarma. Nejen, že po takovém člověku za úklid nechce peníze, navíc mu často doveze náhradní postel, spotřebič… a hlavně mu naslouchá a diskutuje s ním každou věc, které je třeba se zbavit.

Martin v průběhu krátkého času došel k závěru, že jeho pomoc musí být systematická. Založil proto neziskovou organizaci Břečťan, prostřednictvím které pomáhá nejen problém hromadění řešit, ale také šířit potřebnou osvětu. Do této chvíle zvládl s kamarády zadarmo uklidit už desítky domácností. S tím, že některé byty zaberou úklidem až dva měsíce času a vyhází z nich tuny a tuny odpadu. Konkrétně z toho, kdy pomáhal s úklidem i český youtuber a influencer Karel Kovář alias Kovy vyvezli rovných 34 t odpadu.

Při svých úklidech Martin našel i spoustu neuvěřitelných věcí. Například 1,5 milionů korun, mrtvého psa v lednici, ale i svůj vlastní kabát, který před lety kdesi ztratil. Nezapírá, že ačkoli jde o práci fyzicky i psychicky náročnou a občas padá únavou, ani při nejmenším neztrácí chuť do práce další.

„Pomůžeme vám s úklidem a vyčištěním domácnosti. Vše bez souzení a s respektem k vašemu příběhu. Připravujeme program psychologické podpory pro ty, kteří ji potřebují, i pomoc s řešením sociálních a právních věcí spojených s vaší situací…,“ píšou kluci z Břečťanu na svém webu. Je radost sledovat, jak rostou a jak díky nim mizí nánosy nepořádku a předsudků.

Kluci pomáhají zadarmo. Sami ale pomoc také potřebují

Dobrovolníci z organizace Břečťan vstupují tam, kam se většina lidí bojí jen nahlédnout – do bytů plných odpadků, zkaženého jídla a věcí, které už dávno přestaly sloužit. Pomáhají těm, kteří ztratili kontrolu nad svým životním prostředím, a dávají jim šanci začít znovu v důstojných podmínkách. Aby mohli v této práci pokračovat, potřebují pomoc. Nejen s pořízením nové dodávky, bez které není možné převážet úklidový materiál, odvážet odpad ani organizovat zásahy, které lidem doslova mění život… ale jednoduše pro přežití. Pomáhat zadarmo je obrovsky bohulibá věc, ale desítky hodin trávených úklidem jednoho bytu samozřejmě zaplní okno pro klasické stěhovácí služby, za které by kluci dostali zaplaceno. A z něčeho „ti blázni“ taky musí žít. Proto mají dlouhodobou sbírku na Znesnáze21, kde je můžou lidé podpořit.

Byl to právě příběh ženy, která po ztrátě dítěte skončila na dlouhé roky ve vlastním domově zavalená nepořádkem, který mi připomněl, že je Martinovo úsilí zas a znovu potřeba nasvítit. Říct o něm lidem, kteří jeho práci ještě neznají. Těm, kteří ho potřebují. Ale i těm, kteří by chtěli pomoci. Jednou z cest je přihlásit se jako fyzická síla. Druhou je pomoc finanční. A v neposlední řadě je to pak další sdílení příběhu tak inspirativního mladého člověka, který se rozhodl změnit svět. Říká se metaforicky, že je pro něco takového třeba začít úklidem za vlastním prahem. A já neznám nikoho, kdo by byl v tomto směru doslovně větším pomocníkem a inspirací. Velké štěstí je, že si to uvědomuje stále více lidí a nahrává mu i doba „instagramová“. Počet jejich sledujících už se blíží 200 tisícům a spolu s tím roste i zájem firem, které Martinovi nabízejí spolupráci. Pro příklad - kontejnery, které dříve musel platit, tak dnes může mít zdarma a s další podporou. Jen houšť takových, ozývejte se, můžete-li přes svůj byznys přidat ruku k dílu! Má to smysl větší, než všichni tušíme.

Pokud se problém hromadění týká 2-5% české populace, všichni si dokážeme spočítat, že v našem nejbližším okolí někdo takový je. Musí být. Tušíme, přehlížíme… nebo jsme to právě my sami. Říct si o pomoc je ale normální! Stejně, jako pomoc nabídnout…