Stoletá paní Jarmila chtěla znovu učit milovanou italštinu. Dochází k ní o 78 let mladší studentka

Ježíškova vnoučata jsou projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu, který přináší radost seniorům už devět let. A to nejen ve své hlavní předvánoční části, kdy pracovníci domovů vkládají do databáze pro veřejnost přání osamělých seniorů pod stromeček, ale i v průběhu dalšího roku, kdy je možné pečovat o zdraví, pohodu a radost seniorů díky podpoře dárců. Každoročně přibývá v seznamu přání na www.jeziskovavnoucata.cz přání nehmotných, zážitkových. A jedním z nich bylo v posledním ročníku i přání paní Jarmily. Ženy, která celý život učila a milovala italštinu a jejím velkým přáním bylo najít někoho, s kým by tu radost mohla prožívat dál. A povedlo se!

Za stoletou paní Jarmilou přijela po rezervaci jejího přání dvaadvacetiletá Alžběta Vavřincová do Kůsova. Radost ze setkání měly obě dámy velikou: „Já jsem vaše Ježíškovo vnouče a budeme se spolu učit italsky,“ říkala na uvítanou studentka, která třetím rokem studuje italštinu na Jihočeské univerzitě. „To jsem moc ráda, že budu mít někoho, s kým si budu moct povídat,“ usmála se na ni paní Jarmila. Vedoucí sociálního úseku domova pro seniory v Kůsově Marie Káňová poté přinesla Italštinu pro začátečníky, kterou paní Jarmila napsala před sedmnácti lety, kdy jí 83 let. „Já jsem do toho dala všechno, co jsem věděla, co jsem se naučila za celý život. Vy si to přečtete a řeknete mi, jestli je to dobré, nebo ne,“ požádala v rozhovoru studentku. Alžběta Vavřincová byla ze setkání nadšená. „Potkala jsem se tady s velice inspirativní energickou paní, která je úplně neskutečná. I ve svých letech má tolik chuti někoho učit. Věřím, že budeme dobré kamarádky a že si určitě budeme mít o čem povídat,“ komentovala tehdy.

Od té doby už proběhlo několik společných lekcí italštiny. I když některé musely být přesunuté ze zdravotních důvodů paní Jarmily. Její nasazení, odhodlání a zápal jsou obdivuhodné. Nezapomeňme, že nedávno měla svou nezapomenutelnou oslavu stých narozenin!

„Paní Janešová je velmi ráda, že se našel zájemce, kterému může předávat své znalosti a vždy se na slečnu Alžbětku těší. Na návštěvy nepravidelně s ní jezdí i její maminka, která je také Ježíškovo vnoučátko několika klientů. Na návštěvu s nimi také berou své psí kamarády, takže v našem Domově je ihned živo a veselo. Tady je jedna z takových návštěv celé Vavřincovy rodiny,“ říkala mi s radostí vedoucí sociálního úseku Domova pro seniory Kůsov Marie Káňová, když jsem jí požádala o aktuální informace do výroční zprávy. A protože je mi líto, aby něco tak úžasného zapadlo v něčem tak od běžné společnosti odstřiženém (jako jsou výroční zprávy), chtěla jsem se o tuhle radost podělit i s vámi. Protože jakkoli jsem na začátku věděla, že Ježíškova vnoučata budou velká věc, nikdy by mě nenapadlo, že se do nich zapojí více než šest stovek zařízení pro seniory v Česku, podaří se splnit více než 120 000 přání… a hlavně - že skutečně vznikne tolik nových přátelství!

Právě tato přátelství, která vznikají při osobním setkání dárce se seniorem v předvánočním čase, a velmi často dlouhodobě přetrvávají, jsou největším přínosem celého projektu. Motto Dárkem to často jen začíná se zde opět ukazuje nejen jako hlavní myšlenka, ale i cíl celého projektu, který se daří stále více naplňovat. Dokonce tak, že v databázi každoročně ubývá vložených přání z domovů seniorů. Když se zeptáte pečujícího personálu proč, odpoví jednoduše: „Protože už jiné dárce nepotřebují. Protože už mají jeden druhého a často spolu tráví i Štědrý den.“

Není víc, co si přát.