Článek
Miliony let evoluce vytvořily sofistikované mechanismy zimního přežití, ale rychle se měnící klima však přináší nové výzvy. Oteplování zvyšuje počet oblev a častější probouzení během zimy může zimním spáčům rychleji vyčerpat tukové zásoby – a tím zhoršit šanci na přežití do jara. U nás mezi nejznámější hibernanty patří ježci a netopýři (těch máme v Česku dokonce zhruba 27 druhů). Každý z nich si před zimou vytvoří zásoby hnědého tuku – speciální tkáně, která dokáže rychle uvolňovat energii při probouzení. Netopýři patří dokonce mezi mistrovské hibernanty. Jejich srdeční tep může klesnout z více než tisíce úderů za minutu během letu na jednotky až desítky úderů v hlubokém zimním spánku. Zásadní roli zimním v zimní přežití hraje sociální chování. Netopýři se shlukují v koloniích, kde si vzájemně pomáhají udržet teplotu. Sýkory a střízlíci se v mrazivých nocích tísní pohromadě v dutinách stromů nebo budkách – až deset ptáků v prostoru velikosti pěsti. Zajímavou strategii používají tetřívci a tetřevi. V noci se zahrabávají do sněhu, který paradoxně funguje jako izolace. Někteří jedinci tráví pod sněhem až dvacet dvě hodiny denně.
Téměř, jako by nežil
Když teploty klesnou pod minus dvacet, srdce hibernujícího ježka bije jen dvacetkrát za minutu – oproti letním 190 úderům. A jeho tělesná teplota může klesnout z obvyklých 35 °C na pouhých pět až deset stupňů - podle okolních podmínek. Vlastně ani skoro nedýchá, takže by se mohlo zdát, že je mrtvý. Přesto tento stav každoročně dokáže přečkat pět až šest měsíců.
Volavka popelavá
Zaplněné záchranné stanice
Mezi časté pacienty plnících se záchranných stanic patří například volavky, které na zimu neodlétají. Kvůli zamrzlým rybníkům neměly co jíst. Sice se může zdát, že mrazy polevily a bude dobře, ale není to tak docela pravda. Vodní plochy zůstávají stále zamrzlé a bude dlouho trvat, než se potrava zase objeví. Záchranné stanice aktuálně přijímají také zmiňované probuzené hibernanty. Nejčastěji to jsou třeba ježci, kteří se vydají hledat potravu a nic nenajdou. Většina z nich je vyhladovělých. Ale velké mrzení se týká také netopýrů, kteří byli špatně zazimováni, ale i sov a další zvířat.
Jak můžeme pomoci?
Zjednodušeně - zvěři teď nejvíc pomůžeme, kdy se lesu vyhneme obloukem. Potřebuje hlavně klid, aby neplýtvala energii potřebnou k přežití. V mrazech přikrmujte ptáky slunečnicovými semínky a lojovými koulemi. Zapomínat ale nesmíme na čerstvou vodu, která je i v zimě pro ptáky kriticky důležitá. A hlavně nesmíme zapomínat na čištění budek, protože přenos nemocí může některé druhy doslova „vybít“.
Ilustrační obrázek
Ptačí nohy skrývají další důmyslný mechanismus – protiproudou výměnu tepla. Tepny vedoucí teplou krev do nohou běží těsně vedle žil, které odvádějí studenou krev zpět. Teplo se tak předává z tepen do žil ještě v těle a nohy zůstávají studené, aniž by organismus ztrácel energii na jejich ohřev. Třesení není jen projev chladu – jde o aktivní způsob výroby tepla. Malí pěvci musí v zimě sníst více než třicet procent své tělesné hmotnosti denně – převážně v podobě tučných semen a hmyzích larev. Když pták naježí peří, vytvoří stovky vzduchových kapsiček, které zadržují tělesné teplo. Nafouklá sýkora vypadá v zimě téměř dvakrát tlustší než v létě – přestože její skutečná hmotnost se změnila jen minimálně.
Zatímco hibernující ježek jako mrtvý jen vypadá, některá zvířata jdou skutečně do extrému
Extrémní rekord drží severoamerická skokanka lesní (Lithobates sylvaticus). Část jejího těla může v zimě skutečně zmrznout – až 65 procent vody se přemění v led. Srdce přestane bít, mozek nevykazuje žádnou aktivitu. A přesto se na jaře žába probudí a odskáče si za svým životem. Jakmile žába začne mrznout, její játra okamžitě spouštějí masivní produkci glukózy, která proudí do všech orgánů a chrání buněčné membrány před mechanickým poškozením. Evropské druhy žab, včetně našeho běžného skokana hnědého, tuto schopnost nemají. Výzkumy opakovaně prokázaly, že po úplném zamrznutí tělních tekutin hynou. Místo toho volí strategii vyhýbání se mrazu, takže přezimují na dně rybníků a tůní nebo v dostatečně hlubokých úkrytech pod zemí, kde teploty neklesají pod bod mrazu.
