Článek
„Fyzickým odchodem ale naše peklo bohužel neskončilo. Otec dětí zneužívá každou vteřinu k tomu, aby nás systematicky psychicky ničil. Mým jediným cílem je zajistit jim bezpečné dětství,“ přibližuje náročnou situace maminka šestiletého předškoláka a tříletých dvojčátek.
Každé předávání dětí se podle ní ze strany otce mění v děsivé a vyhrocené scény, kde vyvolává krizový stres, děti manipuluje proti ní i její rodině a navádí je, aby maminku neměly rády: „Tluče jim do hlavy lži, které ty malé dětské hlavičky zkrátka musí poslouchat. Narážím však na obrovskou zeď nepochopení. Instituce a soudy celou situaci zjednodušují na běžný konflikt rodičů a tvrdí, že otec má na děti zkrátka právo,“ říká zoufalá máma.
Nikdo ale nechce vidět, v jak zdevastovaném stavu se ke mně vracejí. Tříletá dvojčátka se pod vlivem extrémního stresu začala znovu pomočovat a nejstarší syn se úplně uzavřel do sebe a nese si hluboké trauma. Mladší syn má dokonce kvůli otcovu chování již oficiální lékařskou diagnózu klinické emoční poruchy.
„Otec dětí mě zcela odřízl od financí, nezaplatil výživné a i dětské přídavky přesměroval na svůj účet“
Invalidní důchod a rodičovský příspěvek, který mamince dětí navíc brzy končí, jen tak tak stačí na úhradu nájmu. Představa, že by se v už tak napjatém fiančním rozpočtu našly peníze na právníka, je v tuto chvíli nemožná - ačkoli tolik vytoužená: „Bývalý partner si mezitím najal drahé právní zastoupení s jasným cílem – zneužít své peníze, otočit situaci u soudu proti mně a děti mi definitivně odebrat. Já ze svého napjatého rozpočtu nemám proti jeho mašinérii šanci bojovat a vím, že bez nekompromisní právní ochrany své děti zkrátka neubráním,“ popsala situaci sociální pracovnici Znesnáze21, kde společně založily sbírku na zajištění právní ochrany.
„Výtěžek sbírky bude využit na záchranu mých dětí, a to především na zajištění tvrdé právní ochrany. Finance pokryjí služby advokátky, která se nenechá zastrašit, bude hájit zájmy mých dětí a nekompromisně bojovat proti otcovým manipulacím u soudu. Další část prostředků nám pomůže zajistit dětské psychology. Ti mým traumatizovaným dětem uleví od pomočování, úzkostí a psychické křeče z otcova navádění.“
Příjem ženy na rodičovské dovolené je minimální. Po odchodu od partnera zpravidla nemá na komerčního právníka, což ji v soudní síni staví do obrovské nevýhody proti ekonomicky silnějšímu partnerovi.
„V neposlední řadě peníze využiji na odbornou podporu pro sebe, abych dokázala ustát všechny útoky a mohla dětem vytvořit pevné a klidné zázemí,“ předkládá své plány odhodlaná máma, která zbytky svých sil chce investovat do tvrdého boje za klidné dětství svých třech dětí. „Každá, i ta nejmenší pomoc, dává mým dětem naději na dětství bez strachu a mně sílu bojovat dál. Z celého srdce vám děkuji za jakoukoli podporu.“
Matky na rodičovské dovolené, které utíkají od násilného partnera, čelí v opatrovnických sporech o děti zásadnímu systémovému, finančnímu a psychologickému znevýhodnění
Ačkoliv se od oběti očekává, že sebe i dítě před násilím ochrání, český právní a sociální systém na takové matky po odchodu často začne nahlížet optikou „běžného partnerského rozchodu“, což paradoxně nahrává agresorovi.
Namísto toho, aby dostaly podporu, čelí hned několika faktorům, které je v boji za spravedlnost a bezpečí dětí znevýhodňují
Příjem ženy na rodičovské dovolené je minimální. Když opomeneme problémy s nalezením a úhradou střechy nad hlavou, je tu další problém, za kterým stojí nedostatek peněz - po odchodu od partnera nemá taková žena na komerčního právníka, což ji v soudní síni staví do obrovské nevýhody proti ekonomicky silnějšímu partnerovi.
Záměna domácího násilí za „rodičovský konflikt“
Soudy, OSPOD -Orgán sociálně-právní ochrany dětí- i mediátoři často selhávají v rozlišení mezi běžným rozchodovým konfliktem a asymetrií domácího násilí. Po obětech se vyžaduje, aby s ex-partnerem „komunikovaly, spolupracovaly a dělaly kompromisy“. Pokud budou trvat na své pravdě, jsou to ony, kdo všechno „kazí“.
Pokud matka z bezpečnostních důvodů odmítá sdělit svou novou adresu, nechce předávat dítě otci mezi čtyřma očima nebo odmítá střídavou péči, systém to často interpretuje jako „neschopnost se dohodnout“, „schválnost“ nebo snahu izolovat otce od dítěte.
Psychické a ekonomické týrání se těžko dokazuje
Modřiny vyblednou, jenže manipulace, zastrašování, bezmoc a ekonomická kontrola bolí dál a často ještě mnohem více. U soudu pak situace často končí jako „tvrzení proti tvrzení“. Podání trestního oznámení nebo otevřené mluvení o násilí u soudu může u agresora vyvolat vlnu brutality či ještě tvrdší boj o dítě. Mnohé matky proto o násilí raději mlčí, aby situaci dál neeskalovaly.
„Vždyť on je tak klidný a rozumný, to vy jste hysterická“
Věta, se kterou se vyčerpané a zoufalé mámy, které od tyrana (ať už po fyzickém nebo psychickém násilí) dokázaly utéci, slýchají od našich soudů bohužel velmi často. A nejen od nich, ale i od lékařů, sousedů nebo dokonce blízkých, které dokáže strategická převaha agresora velmi často naklonit na svou stranu.
Násilný partner bývá u soudu často klidný, charismatický a přesvědčivý, protože drží mocenskou převahu. Oběť, která trpí posttraumatickou stresovou poruchou, úzkostmi a vyčerpáním z neustálého strachu, může působit emočně labilně, což soudy mohou mylně vyhodnotit jako psychickou nezpůsobilost pro péči o dítě.
Opakovaná obhajoba před úředníky, soudci a znalci vede k hlubokému vyhoření. Jedinou hnací silou zůstávají děti
Agresor často využívá soudní řízení, neustálé podávání nových návrhů a stížností k tomu, aby ex-partnerku dál kontroloval, finančně ruinoval a psychicky ničil. Dítě se stává pouhým nástrojem, jak matce ublížit, nikoli objektem zájmu a otcovské lásky. To se zpravidla časem ukáže, stačí k tomu mnohdy pár let, nebo dokonce jen měsíců, kdy o dítě začíná ztrácet zájem a věnuje větší pozornost vlastnímu životu či novým partnerkám. Jenže to pocitově nekonečné období strachu, lží a manipulací dokáže napáchat v životech a psychice matky a dětí nenávratné následky.
Dostat pomocnou ruku a rovné podmínky v boji za práva svá a svých dětí je v takovou chvíli to nejnutnější a nejdůležitější, co bojem vyčerpaná máma potřebuje. Možná s podlomeným zdravím, možná se ztrátou veškerých iluzí, ale přesto jedině s podporou dokáže pokračovat ve špinavé hře s cinklými kartami od falešného krupiéra. Ve hře je to nejcennější, nejzranitelnější a nejčistší, co má. A jen soucitné přikyvování okolí v takovou chvíli prostě nestačí.
Podle aktuálního výzkumu agentury STEM zažila osobní zkušenost s partnerským domácím násilím každá pátá žena v Česku. Starší specializované odhady neziskových organizací (např. koalice Social Watch) uvádějí, že kvůli strachu z násilí ze strany partnera se každoročně bojí jít domů nebo zvažuje odchod až 321 000 žen. Podle statistik intervenčních center a organizací (jako je např. ROSA nebo proFem) doprovázejí matky při útěku z domova v drtivé většině případů jejich děti. Děti jsou v naprosté většině těchto domácností přímými svědky násilí, což legislativa nově posuzuje jako formu jejich psychického týrání. Na papíře to vypadá skvěle a vstřícně ke spravedlivému řešení. Skutečnost bývá kvůli přístupu úřadů (a jejich jednotlivců) často ale úplně jiná.
Zdroje:
https://www.rosacentrum.cz/novinky/domaci-nasili-neni-rodicovsky-konflikt-ochrana-deti-v-opatrovnickem-rizeni/
https://pagenotfound.cz/clanek/kdyz-utek-pred-nasilim-skonci-jako-unos-zakon-ktery-ma-chranit-deti-casto-vraci-matky-zpet-k-nasilnikum
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/pomozme-mamince-ochranit-jeji-deti
https://www.magdalenium.cz/
https://www.acorus.cz/2022/11/25/podpora-zen-ktere-zazily-domaci-nasili/
https://www.bkb.cz/
