Článek
Jedním z nejhorších strachů vůbec je strach z pohřbení zaživa. Dokonce má tento strach i svůj název - tafefobie. A má svůj odpodstatněný důvod. V minulosti se velmi často stávalo, že pohřbili někoho, o kom se pouze domnívali, že je mrtvý. Mluvíme o dobách, kdy medicína nebyla ještě na takové úrovni jako dnes. Jak je ale zřejmé, omylům ale ani staletí hranice nestaví.
Změny nastaly v době od 18. do počátku 20. století s velkým přelomem v medicíně
Toto téma u nás literárně ztvárnil například Jan Neruda ve své povídce Doktor Kazisvět. Tématem pohřbení zaživa a klinické smrti se velice zabýval i moravský šlechtic Leopold I. Berchtold (1759-1809), který byl velký humanista, filantrop, ranhojič, cestovatel a vzdělanec podporující nejrůznější sociální, zdravotní a humanitární aktivity. U něj ale nebyly důvody poetické. Jeho bratra mu totiž pochovali zaživa. František Moric údajně zemřel na mor a byl pochován v rodinné hrobce. Když však znovu hrobku otevřeli, hned u vstupu našli torzo jeho těla s okousanou paží. Leopold se s tím nikdy nesmířil a sám celý život pomáhal nemocným a trpícím. Na jeho počest jsou pojmenované lázně, které založil - Leopoldov. Kromě svých humanitárních aktivit a léčení lidí, které hojně provozoval ještě před smrtí bratra, založil významný lazaret v Buchlovicích.
Leopold I. Berchtold na základě tragické smrti bratra velice dbal na důsledné zacházení s mrtvými a stanovil přísná pravidla pro pohřbívání, aby se jednoznačně vědělo, zda je člověk doopravdy mrtvý. Údajný zesnulý ještě nějakou dobu odpočíval na speciálním lůžku, kde se mu mělo dostat veškeré péče jako živému. To znamenalo dostatek čerstvého vzduchu či tepla pod přikrývkou. Měl být sledován placeným hlídačem, který měl být poslem dobrých zpráv, že se mrtvý probral.
Dalším přínosem byl pokrok v oživování a zvoneček nad hrobem
Anglický lékař a humanista William Hawes (1736-1808) uměl oživovat mrtvé po utonutí a položil tak základy resuscitace, což bylo rozhodně dalším krokem k tomu, jak nepohřbívat domnělé mrtvé zaživa. 18. století tedy bylo už velkým pokrokem v oživování. Tehdy se také objevovala první oficiální nařízení, aby se s pohřbíváním ještě pár dnů počkalo, kdyby se náhodou nebožtík probral. Rovněž se začaly vyrábět bezpečnostní rakve s různými vychytávkami, aby si pohřbený mohl snadno přivolat pomoc a upozornit na to, že ještě neumřel. Bylo to údajně například lano ke zvonku umístěnému mimo rakev, anebo trubička umožňující dýchání skrze otvor v rakvi a podobně. Tyto rakve se staly dobrým byznysem a vyráběly se od 18. století až do začátku 20. století.
Spisovatel Nikolaj Vasiljevič Gogol, vynálezce Alfred Nobel (jehož otec prý vynalezl jednu z prvních bezpečnostních rakví) nebo filozof Arthur Schopenhauer (1788-1860) - i tito jmenovací se úzkostlivě obávali pohřbení zaživa. N. V. Gogol nakonec přesně takový svůj konec zažil. Ve svých 42 letech upadl vlivem fyzické slabosti do určité letargie a bezvědomí. V domnění, že je mrtvý, jej pohřbili, ale údajně bylo po otevření rakve zjištěno, že byl pohřben zaživa. Nasvědčovala tomu nepřirozená poloha těla a další okolnosti.
Z minulosti do současnosti
To je jen hrstka příkladů pohřbení za živa, které se dotýkají dávných dob. Do novodobé historie se ale bohužel zapíše ten z uplynulého víkendu, kdy podle Deníku.cz a bulvárního plátku Blesk.cz slyšeli zvuky z hrobu zesnulého nejen jeho příbuzní, ale i policisté, kteří ač zprvu skeptičtí, začali brát situaci rychle vážně. Jeden z policistů si prý zvuky dokonce jako důkazní materiál nahrál. Na místo záhy dorazila i pohřební služba. Po zákonném povolení následně hrob otevřeli. Česká média a slovenská se ovšem rozcházejí v údajích o délce pohřbení. Blesk mluví o několika dnech, slovenský plátek Plus jeden deň o několika týdnech.
Příběhy se šťastným koncem
O štěstí může mluvit 76letá Bella Montoya z Ekvádoru, kterou se před nedávnem nepodařilo v nemocnici resuscitovat a byla prohlášena za mrtvou. Když však byla v rakvi převezena do domu své rodiny, kde se měla konat smuteční oslava, čekal pozůstalé šok. Žena se probrala a začala bušit do stěny rakve. Ve světě je ale takových případů více, často ovšem bez medializace.
Čím menší člověk, tím více času na záchranu
Vědcům se kdysi podařilo spočítat, jak dlouho takový zaživa pohřbený člověk v rakvi vydrží. Otázka zaujala také novináře z časopisu Popular Science, kteří oslovili rovnou několik expertů z různých oborů a chtěli po nich jejich názory, kteří uvádějí čas mezi 10 minutami a 36 hodinami. Průměrná rakev obsahuje asi 900 litrů vzduchu, lidské tělo má objem asi 66 litrů. To prý znamená, že v rakvi zbývá asi 820 litrů vzduchu. A protože normální zdravý člověk spotřebuje každou minutu asi půl litru kyslíku, vydýchal by celý objem rakve asi za 5,5 hodiny. Tedy - čím menší tělo, tím víc vzduchu v rakvi zbude a tím déle daný člověk vydrží na živu. Samozřejmě teoreticky. Panikaření spotřebu kyslíku výrazně zvyšuje, klidné dýchání pár desítek minut ušetří.
Ilustrační obrázek
V České republice je v současné době riziko, že by byl někdo omylem pohřben zaživa, prakticky nulové. V moderní době s pokročilými medicínskými postupy a striktními zákonnými pravidly pro ověřování smrti by šlo skutečně u výjimečný případ. Úmrtí vždy potvrzuje koroner, který provádí prohlídku a vylučuje zdánlivou smrt. Mezi úmrtím a pohřbem či kremací uplyne dostatek času, během kterého by případné omyly vyšly najevo. Navíc většina pohřbů v ČR probíhá kremací, což zcela eliminuje riziko pohřbení zaživa. Jak ale ukázal příběh z uplynulého víkendu, jisté není nikdy nic. Něco podobného ukázala i moje pracovní návštěva pohřebním ústavu před pár lety, kde mi pracovníci, s lahví rumu v poličce, vyprávěli nekonečné množství příběhů o mrazáku s neznámými zvuky. Kdo zná scénu z filmu Kill Bill, má možná naději, že stačí síla a odhodlání a situace je vyřešená. Jenže v realitě 180 centimetrů udusané hlíny znamená několik tun, které by i toho největšího siláka rozdrtily. Proto je vědecky potvrzeno, že v rakvi uvězněný člověk by měl zachovat hlavně co největší klid (oxymoron?). Postupná ztráta kyslíku, následná malátnost a spánek… to je podle odborníků lepší „druhá smrt“ než usilovat o nemožné.
Zdroje:
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/838219/tatu-na-slovensku-pohrbili-zaziva-po-otevreni-rakve-prisel-sok.html
https://www1.pluska.sk/spravy/aktualne-hroza-v-bijacovciach-z-hrobu-sa-ozyva-klopanie-a-hlasy-na-mieste-zasahuju-zlozky
https://www.denik.cz/staty-eu/hrob-slovensko-buseni-hlasy-podivna-smrt.html
https://www.pohrebiste.cz/stranky/archiv/monitor/2021/210327a.htm
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-za-250-tisic-pohrben-zaziva-obzalovani-vsak-tvrdi-ze-o-vrazde-nevi-270216
https://www.denik.cz/ze_sveta/alexandr-veliky-smrt-hrob.html
https://www.pohrebiste.cz/stranky/archiv/monitor/2023/230905a.htm
