Článek
Použít apku v mobilu nebo kód na boxu se zásilkami. V dnešní době ten nejjednodušší způsob, jak si vyzvenout svůj online nákup. Jenže - jak pro koho. Pro lidi, kteří nevidí, nebo jsou na vozíku, to zas taková legrace není. A ruku na srdce, koho z nás zdravých by nad tím napadlo přemýšlet. Je čas to udělat. Podívat se na svět jejich očima.
Ten, kdo to dělá pravidelně, a zaslouží za to velké uznání, je Národní rada osob se zdravotním postižením, která v dubnu zveřejnila manuál přístupnosti samoobslužných výdejních boxů na zásilky: „Před časem jsme informovali o naší aktivitě směřující k lepší přístupnosti výdejních boxů v rámci nákupu prostřednictvím e-shopů. Spolupracovali jsme s některými distributory a majiteli výdejních boxů a na základě vzájemné komunikace jsme, ve spolupráci se SONS ČR, vypracovali manuál „Přístupnosti samoobslužných výdejních boxů na zásilky“, který najdete v odkaze pod textem. Pokud byste měli zásadní připomínky k manuálu, budeme rádi, když nám je zašlete na adresu v.krasa@nrzp.cz. Distributoři a majitelé výdejních boxů budou postupně upravovat stanoviště jednotlivých boxů tak, aby byly přístupnější pro osoby se zdravotním postižením. Současně připravujeme kulatý stůl na ministerstvu průmyslu a obchodu, kam bychom pozvali podnikatelé, kteří mají e-shopy a využívají možnosti doručení prostřednictvím výdejních boxů. Současně bychom problém jejich přístupnosti částečně medializovali. Máme předběžně přislíbenou účast pana ministra Karla Havlíčka na kulatém stolu,“ zní část textu předsedy NRZP ČR Václava Krásy zveřejněného na webu organizace.
Ještě by to chtělo přizpůsobit pro vozíčkáře. Některé výdejní boxy jsou postavené tak, že stojí na úzkém prahu a není možné s vozíkem jet k boxu, protože vozík by stál na schodu toho prahu. Nebo třeba tady u nás postavili nový box, je tam ulička asi 70-80cm a nejde se tam vůbec otočit. Plus by to chtělo přizpůsobit výšku terminálu a možnost nechat si to zasílat do nižších schránek.
Už jste si v Česku zkoušeli vytřídit odpad poslepu? Je to bojovka
Nejde ale zdaleka jen o přístupnost zásilkových boxů zdravotně znevýhodněným lidem. Co třeba takové vynášení odpadků? Také poměrně běžná záležitost a stejně jako třídění odpadu pro většinu z nás rutina. Doma si vystačíme s pár koši nebo taškami. Jednoduché, rychlé, přístupné barevné kontejnery na každém rohu. Ovšem ne pro toho, kdo nevidí. Jak nevidomý nebo slabozraký člověk pozná, který kontejner je na plast, papír nebo směsný odpad? Barvy mu vážně nestačí. A orientace jen podle hmatu není vždy úplně příjemná ani hygienická. Existují sice kontejnery s reliéfními symboly a popisky v Braillově písmu, které by měly pomoci, ale pojďme si říct, že jich je zoufale málo.
Někdo může říct, že kontejnery se dají poznat podle tvaru otvoru, ale kdo z nás by tam chtěl srkat ruce? Nejjednodušším řešením jsou dnes pro člověka se zrakovým postižením kontejnery zapuštěné v chodníku. Stačí si zapamatovat jejich pořadí a je jasno. Na rozdíl od klasických nádob totiž své místo nemění. Nicméně označení přístupnost není „něco navíc“. Je to základ pro to, aby veřejný prostor fungoval opravdu pro všechny. A důstojně.
Komentář nevidomé paní Kamily na Facebooku Prostorová orientace.
Někdy jsme nevidomým největší překážkou my, lidé
Pavel žije ve světě, který si většina z nás neumí představit. Ve světě ticha a skoro tmy. Každý jeho den je plný překážek, které běžný člověk ani nevnímá. Pohyb venku je pro něj náročný a často i nebezpečný. Dříve byl více samostatný, ale jeho zdravotní stav se postupně zhoršil. Ztráta zraku i sluchu výrazně zasáhla nejen jeho každodenní život, ale i psychiku. Místa, která byla kdysi běžná a známá, se pro něj stala nejistá a stresující.
Největší problém pro Pavla nastává při cestování. Veřejná doprava je pro něj velmi obtížná „disciplína“ a bohužel se setkává i s nepříjemnými situacemi ze strany okolí. V takových chvílích se cítí bezmocný a ohrožený. Stejně, jako jeho malá dcerka. Kvůli urážkám, které na adresu jejího táty padají, už se MHD bojí jezdit. To byl hlavní důvod toho, proč se jeho žena rozhodla požádat o pomoc na Znesnáze21. Chce koupit starší auto, aby už se podobným situacím mohla rodina navždy vyhnout.
Auto, jako ochrana před hloupostí
„Chtěla bych naší rodině zajistit větší bezpečí a důstojnost. Auto by ale nepomohlo jen Pavlovi. Chci mít jistotu, že ho můžu bezpečně vzít k lékaři nebo kamkoliv je potřeba. Aby dcera mohla zažívat bezstarostné chvíle, které jsou pro jiné děti samozřejmostí. Třeba jet v klidu na výlet. Dnes je realita jiná. Pouhý odchod na nákup je závod s časem, abych Pavel nezůstával dlouho sám,“ vysvětluje manželka pana Pavla svou prosbu o pomoc.
Pan Pavel s dcerkou.
Pavlovi je 52 let a je hluchoslepý. Má ztrátu sluchu přibližně 80 % a zároveň trpí těžkým zrakovým postižením – makulární degenerací sítnice. Na pravé oko nevidí vůbec a na levém oku mu zůstalo pouze asi 20 % zraku. Je tak zcela odkázaný na její nepřetržitou péči.
Lidé nám v autobuse nadávali, že máme chodit pěšky, že by ´takoví´ neměli jezdit busem, a dokonce že bychom si neměli pořizovat děti. Jednou, když jsme jeli do Prahy do Centra zrakových vad na vyšetření, někdo do manžela strčil tak silně, že jsem ho neudržela a spadl na zem. Naše dvanáctiletá dcera byla u toho, velmi plakala a nesla to opravdu těžce. Tyto situace jsou pro ni psychicky velmi náročné.
Můžeme mít sebelepší technické zázemí, vybavenost a bezbariérovost měst. Můžeme mít nespočet manuálů a norem. Dokud ale budeme mít bariéry sami v sobě a budeme házet klacky pod nohy jiným svou hloupostí, nespasí nás bohužel ani ten nejlepší systém značení a dostupnosti.
Zdroje:
Rozhovor s manželkou pana Pavla
https://medium.seznam.cz/clanek/oli-strejbarova-pavel-nevidi-a-neslysi-kvuli-utokum-v-mhd-uz-tam-nechce-ani-jeho-dcera-239881
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/pavel-nevidi-neslysi-a-v-mhd-celi-utokum-auto-mu-da-bezpeci
https://www.facebook.com/prostorovaorientace
