Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Vzteklina se poprvé trvale šíří mezi mořskými savci

Foto: Pexels

Odborníci se teď snaží šíření zastavit -očkují lachtany zvyklé na lidi a utrácejí zvířata podezřelá z nemoci. Aby vakcína účinkovala, potřebuje každý posilující dávku. Jenže všichni lachtaní vypadají stejně a je těžké poznat, který už dávku dostal.

Vzteklina zasáhla lachtany u Kapského Města. Od roku 2024 potvrdili vzteklinu u více než 100 lachtanů. V oblasti jich ale žijí dva miliony, naočkovat všechny je nemožné. Do konce roku 2025 evidovaly úřady nejméně 176 lidí pokousaných lachtany.

Článek

V únoru vedl Sivewright kajakovou výpravu po přístavu Hout Bay na jihoafrickém Kapském poloostrově, když k jeho skupině připlul lachtan jihoafrický s jedním okem podlitým krví. Několikrát narazil do jednoho z kajaků a pak se podle Sivewrighta „najednou utrhl a začal na kajak klienta útočit“ a opakovaně do něj kousal. Pomohl hostům dostat se z vody, jenže lachtan se obrátil proti němu. „Pořádně se do mě několikrát zakousl,“ popisuje Sivewright v příběhu, který zveřejnila redaktorka webu National Geographic.

Vzteklina je virové onemocnění, které vyvolává smrtelný zánět míchy a mozku. Mezi savci se přenáší slinami, nejčastěji kousnutím. Stačí ovšem i to, když se sliny nakaženého zvířete dostanou do škrábnutí či jiné poraněné kůže.

Před touto epidemií byl u tuleně zdokumentován jediný případ vztekliny a šíření mezi mořskými savci nikdo nedoložil.

Foto: Pexels

Odborníci ani přes závažnost situace nechtějí, aby se lidé báli užívat si času u moře. Správci mořských oblastí se ale snaží situaci očkováním a utrácením nemocných zvířat držet pod kontrolou.

Někteří původně odborníci zvažovali, zda za přibývajícím kousáním nestojí přemnožení řas. Některé řasy totiž produkují kyselinu domoovou – nervový jed, který se hromadí v mořských živočiších. Ta „vyvolává u zasaženého zvířete neurologické příznaky“, třeba agresivitu nebo zmatené pohyby. Nakonec se ukázalo, že virus nejpravděpodobněji pochází od šakalů čabrakových. Ti žijí poblíž kolonií, loví mláďata a žerou mršiny. Nejspíš stačilo jedno kousnutí při střetu.

K šíření nemoci přispívá i způsob života lachtanů jihoafrických, kteří jsou nesmírně společenští. Rádi drží pohromadě a pohybují se na velké vzdálenosti. Dokáží uplavat za den až 100 kilometrů, a nakažené zvíře tak může nemoc zanést z jedné kolonie do druhé.

Foto: Pexels

Nakažení lachtani často projevují agresivitu, nechtějí se vrátit do vody a podivně třesou hlavou. Pokud se zvíře chová zvláštně, vylezte z vody nebo odejděte z pláže a informujte místní úřady.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz