Článek
Návštěvní hodiny pro zákonného zástupce neplatí. Stejně jako výmluvy na pandemii chřipky nebo nedostatek postelí. I kdybyste měli sedět u nemocničního lůžka svého vystrašeného dítěte na židli, má právo s vámi být. Pořád. Tak to je a za tím si má každý rodič právo stát. Pokud se na té cestě srazí s unaveným, neznalým nebo „jen“ podrážděným zdravotníkem, který mu v tom brání, má rodič oporu v Českém helsinském výboru a projektu Být spolu je normální.
Zákony jsou napsané dobře, jen se jimi všichni neřídí
„V poslední době vnímám, že zdravotníci a vedení nemocnic stále víc mluví o různých pohledech na výklad zákonů. Pokud se zdravotníci cítí ohroženi, pak logicky jednají tak, jak jednají. Bojí se přítomnosti rodičů, protože jsou přesvědčeni, že když se něco stane, bude je rodič žalovat a nikdo je neochrání. V tomto je nikdo nevzdělává. Tomu strachu rozumím, ale nelze se na něj donekonečna odvolávat. Lékaři se dokonce zavazují, že budou znát legislativu, která se váže k výkonu jejich povolání. Na druhou stranu, pokud ministerstvo vydá metodický pokyn, který říká, jak jednotně zákon vykládat a některé nemocnice už předem hlásají, že ho respektovat nebudou, tak je něco hodně špatně,“ komentuje situaci Ágnes Bučinská Němečková s tím, že k její radosti ale máme i nemocnice, které po vydání metodického pokynu změnily nebo minimálně zrevidovaly svoje vnitřní dokumenty a pravidla. Druhým klíčovým faktorem je podle ní neochota plynoucí často z obtížnosti toho přijmout po desítkách let usilovné práce fakt, že by šla dělat lépe. Ágnes Bučinská Němečková je iniciátorkou projektu Být spolu je normální, který má za cíl ukázat na práva dětí být se svými rodiči v nemocnicích, při vyšetřeních, ve vozidle záchranné služby… zkrátka pořád.
Pokud můžete pomoci, udělejte to prosím, protože neexistuje žádná malá částka, ani žádné malé sdílení, každá malá pomoc se sečte a dohromady podpoříme ty, co to nejvíc potřebují. Jako máma myslím často na jiné mámy, které mají nemocné děti, musí být v nemocnici, a nedokážu si představit, jaké je to pro ně může být. Podpořit tuto sbírku může být jedním ze způsobů, jak jim na dálku ukázat naši sounáležitost a podporu.
„Taky jsme byli v nemocnici bez rodičů a žijem!“ Jeden z nejčastějších argumentů dospělých, bez ohledu na následky traumat. Rodič nepřekáží, ale pomáhá!
Roli v přístupu zdravotnického personálu hraje bezpochyby i podfinancování celého zdravotnictví a přetíženost zdravotníků. Tím spíš ale nedává smysl, když jsou rodiče v nemocnici vnímání jako přítěž, protože naopak právě oni, nebo jiná pečující osoba, mohou svou přítomností minimálně ošetřovatelskou péči obstarat a personálu tím ulevit.
Kampaň Být spolu je normální.
Právě toto přesvědčení charakterizuje práci Ágnes a jejích kolegů z Českého helsinského výboru v posledních třech letech. Že rodič je rovnocenný partner, který pomáhá dítěti i zdravotníkům.
Dcera byla vyděšená z toho, co prožila. Měla strach z neznámé situace. Zažívala bolest a z důvodu rizika poranění páteře musela být pár dní nehybně na lůžku. Byla vděčná, že jsem u ní, že jí můžu vše vysvětlit, držet ji za ruku. Jsem přesvědčena, že moje role rodiče jakožto emoční podpory byla zásadní a důležitá. Díky tomu, že na tak těžkou zkoušku nebyla sama, nemá z této situace výraznější trauma, byť se k té zkušenosti i po roce často vrací a nikdy nezapomene zmínit, že mi děkuje, že jsem tam byla s ní.
„Pro příklad, rodina jede na dovolenou, stane se nehoda, oba rodiče jsou vážně zranění, nebo bohužel zemřeli a dítě se ocitá v nemocnici. Je tam samo a bojí se. Pokud do nemocnice přijde babička, teta, nebo kdokoliv, kdo dítě zná a koho má dítě rádo, určitě by rodiče chtěli, aby mohl u dítěte být. Bohužel pokud není zákonný zástupce, je velmi problematické a bohužel často naprosto nereálné ho k dítěti dostat. Pokud ten člověk, ale má plnou moc od rodičů, stává se v tu chvíli zákonným zástupcem dítěte a platí pro něj to samé, co pro rodiče.“
Ágnes Bučinská Němečková
Milá Ágnes, Tvoje podpora pro mě znamenala hodně moc. Dodala jsi mi sílu a odvahu, abych jen nesklopila oči před autoritou bílého pláště. Díky tobě jsem se odvážila vyžadovat pro nás co nejvíce společného času, který pro nás oba byl tak důležitý. Děkuji.
Do šesti let dítěte hradí přítomnost rodiče pojišťovna
Na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce má dítě nárok do věku 18 let. Do věku šesti let hradí přítomnost rodiče pojišťovna. Od šesti let věku si ji rodič hradí sám. Existují ale i výjimky například pro rodiče dítěte v onkologické léčbě, nebo s těžkým mentálním handicapem. Tam může revizní lékař rozhodnout o tom, že přítomnost rodiče hradí pojišťovna nadále. Je prokázané, že dítěti ubíhá čas jinak než dospělému. Jediný den v nemocnici mu ve strachu a samotě může připadat jako týden. Nedokáže si vysvětlit nutnost hospitalizace a nepřítomnost rodiče. Zlé vzpomínky nevytěsní často do konce života.
„Když má člověk nemocné dítě, to poslední, co chce, je vyvolávat konflikty s personálem nemocnice. Pro mě osobně to byla a je jedna z nejnepříjemnějších věcí v mém životě. Jako žena vychovaná k jakési ,,poslušnosti“ a v úctě k autoritám pro mě bylo dlouhé roky velmi těžké se takové autoritě postavit a stát za právy dítěte. Racionálně vždy vím, že nedělám nic špatného, naopak. Přesto mám pokaždé velmi intenzivní pocit, že je mé chování nepatřičné, protože vybočuje ze zajetého systému nemocnice, a personál to dává patřičně najevo. Nejúčinnější v danou chvíli je stát si za svým a mít dobrou přípravu. Vědět, co jsou skutečná práva dítěte, a kde začíná jakási manipulace personálu. Samozřejmě existují situace, které vyžadují jisté ústupky tak, aby mohla být zachována práva i ostatních dětí na oddělení," říká Valerie, maminka nemocné Olivky, která nechce nic víc, než doprovázet a podporovat svou dceru v těžkých chvílích.
Být spolu je normální
Chtěla bych podpořit tento projekt, protože jsem si sama prošla velmi náročnou situací při hospitalizaci 7leté dcery. Zažila jsem, jaké to je, když dochází k systémovému porušování práv dítěte – bylo mi bráněno v přístupu k dceři. Byly to velmi náročné a bolestivé chvíle, když mi dceru po příjezdu na pohotovost hospitalizovali a poslali mě domů pro její věci. Po návratu do nemocnice mě k ní personál odmítl pustit s odůvodněním, že rodiče k dětem nesmějí. Byla jsem bezradná. Volala jsem proto Ágnes Němečkové, ta mě uklidnila a poradila mi, jak postupovat. Fakt netuším, jak by to celé dopadlo.
Duševní pohoda dítěte je často důležitější než všechna vyšetření. Jsme v tomhle směru „zaprdění“. Říká lékař
„Světový trend tímto směrem rozhodně jde, ale my jsme v tomhle ohledu v Čechách extrémně konzervativní,“ komentoval mi do telefonu před rokem situaci český lékař Tomáš Šebek s tím, že on dětský lékař není, a tak může mluvit jen ze své roční zkušenosti, kdy jako manžel pediatričky pobýval v Irsku. Viděl tam, že řešení přítomnosti příbuzného v rámci léčby je diametrálně odlišné od situace u nás. Přesto cítí pozvolné zlepšování: „Jsem fanda toho, aby rodina mohla být součástí celého toho léčebného procesu, tedy odborněji diagnosticko-terapeutického plánu. Protože to je primárně péče o toho člověka. Duševní pohoda tam je možná důležitější než všechny ty fyzický úkony, vyšetření a intervence, které uděláte. Takže za mě, kdyby to alespoň trošku šlo, tak ideálně unlimited. Ale ono to nejde, protože to má nějaké prostorové náležitosti, musíte do toho zakomponovat další osoby, kterých se to týká. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého,“ naráží Šebek na potřebu respektovat potřeby dalšího pacienta na pokoji. I tam ale vidí ochránkyně práv děti a rodičů v nemocnicích ze své praxe možnosti dohody, kdy je třeba svého „souseda“ upozornit na práva, která má. Často se tak prý nakonec sejdou v pokoji rodiny hned dvě.
Stručné rady pro rodiče vykázaných z nemocnice od Ágnes Bučinské Němečkové z podcastu Maminkář:
- Nenechte se vyprovokovat a jednejte v klidu. Asertivně, bez křiku. Ve chvíli, kdy začnete křičet, je to nejjednodušší cesta k tomu, aby vás vyhodili, protože pak stačí říct ´rodiče jsou agresivní a musí pryč´. Je to legitimní důvod rodiče vykázat.
- Znejte základní zákony. Musíte vědět, že v zákoně o zdravotních službách v paragrafu 28 se píše, že dítě má právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Toto právo lze omezit jen v případě, že rodič je agresivní, podnapilý, pod vlivem jiných drog nebo ohrožuje zdravotníky či děti.
- Udělejte si nahrávku, která poslouží při argumentech vedení nemocnice s tím, že všechno mohlo být jinak a neexistují důkazy pro vaše tvrzení. Že jde o slovo proti slovu. Nahrávka nebude nelegální. Podle občanského zákoníka protistrana nemusí o vašem nahrávání vědět ani s ním souhlasit v případě, že ji nezveřejníte, pouze poslouží k podání stížnosti a ochraně vašich práv. Vědomí nahrávky ulehčí vašemu vyjednávání, jednoduše udrží vás pravděpodobněji v klidu, bez křiku a stresové reakce.
- Volat na místo policii je možné, nicméně podle Bučinské Němečkové sázka do loterie. Zkušeností ukazují, že se policie často postaví na stranu lékařů. Pro vás je ale důležité zadokumentování toho, že se něco stalo.
- V případě, že vás vykáže zdravotní sestra, projevte klid a pochopení a žádejte jejího nadřízeného. Možná se tak přes ní, lékaře a právní zastoupení nemocnice můžete dostat až do kanceláře ředitele. Odkaz na vnitřní řád nemocnice nepřijímejte jako relevantní, protože nemůže odporovat zákonu. Stejně tak odkaz na návštěvní hodiny, protože ty pro zákonného zástupce neplatí. Často projev vašeho pevného přesvědčení ve výsledku personál odradí a v nemocnici vám “dovolí” s potomkem zůstat.
Aktivita rodičů je důležitá
Připomínky rodičů nejsou otravné, jsou důležité! Když se budou dotazovat „svých“ nemocnic, jestli se k memorandu připojily, a případně proč ne. Pokud totiž nemocnice akceptuje vše, co zaznívá v memorandu - tedy, že rodiče jsou rovnocenní partneři v procesu uzdravování dítěte a jejich přítomnost je u dítěte žádoucí - pak není důvod se nepřipojit: „V opačném případě, kdy si třeba nemocnice neví rady, jak současný stav řešit, je spolupráce s námi jedinečná šance získat podporu a cenné zkušenosti z pracovní skupiny,“ uzavírá Bučinská Němečková, která ve svém boji za práva dětí pod hlavičkou Českého helsinského výboru nemá v plánu polevit. I to je důvod založení sbírky na Znesnáze, která má za cíl šířit osvětu, vytvářet metodické materiály, podporovat změny v nemocnicích a poskytovat bezplatnou podporu rodičům nemocných dětí.
