Článek
Když se v polovině devadesátých let začal internet rozšiřovat mimo univerzity a korporace, málokdo tušil, že z něj jednou vznikne i největší zrcadlo ženské krásy. Zatímco dřív definovaly ideál krásy módní časopisy, televize nebo film, s příchodem webu se tento obraz přesunul na obrazovky počítačů – a později do mobilních telefonů.
Krása se stala kliknutelnou, měřitelnou a nakonec i prodejnou.
Devadesátky: Královna modemového věku
Jednou z prvních internetových hvězd byla Cindy Margolis – modelka, která si vysloužila titul „nejstahovanější žena světa“. V roce 1999 se o ní psalo stejně jako o filmových hvězdách. Její úspěch symbolizoval novou éru – éru, kdy se fotografie ženy mohla šířit do celého světa bez časopisu či agentury, jen díky e-mailu a webovým stránkám.
V Česku se tou dobou zrodila soutěž Miss Internet (1995). Z dnešního pohledu působí roztomile archaicky – soutěžící posílaly fotografie, které se zveřejňovaly na jednoduchých stránkách a o vítězce hlasovali návštěvníci e-mailem. Přesto šlo o fascinující spojení krásy, technologií a zvědavosti nad tím, co všechno „ten internet“ vlastně umí.
2000–2010: Doba blogů, webkamer a domácích celebrit
Nové tisíciletí přineslo zlom. Díky blogům, digitálním fotoaparátům a prvním webkamerám se na scéně objevily ženy, které nepotřebovaly modelingovou agenturu ani profesionální fotografa. Stačil počítač, webová stránka a odvaha ukázat se světu.
Zrodily se první „internetové celebrity“ – dívky, které míchaly módu, deníkové zápisky a osobní fotky. Objevila se estetika „girl next door“ – přirozená, autentická, s nádechem intimity.
V zahraničí to symbolizovaly projekty jako SuicideGirls, které kombinovaly alternativní krásu, tetování a nezávislý přístup k erotice. V Česku vznikaly první osobní blogy, kde se mladé ženy poprvé prezentovaly bez prostředníků – po svém, podle svých pravidel.
2010s: Selfie, filtry a kultura influencerů
S příchodem Instagramu se krása změnila ve strategii. Už nešlo jen o vzhled, ale o celý životní styl: zdravé jídlo, cestování, jóga, latte art.
Influencerky spojily krásu s marketingem – dokázaly přetavit svůj vzhled v obchodní model, často výnosnější než tradiční modeling.
Selfie se stalo novým autoportrétem. Filtry zjemnily pleť, prodloužily řasy, vyhladily svět. Každý mohl být hvězdou – nebo alespoň mít svůj okamžik dokonalosti v čtvercovém formátu.
Krása se demokratizovala, ale zároveň standardizovala: všichni vypadali podobně. Internetový ideál se stal algoritmem.
2020s: Krása jako byznys a sebeurčení
Platformy jako OnlyFans změnily pravidla hry. Najednou už nebylo nutné spoléhat na značky nebo agentury – ženy mohly monetizovat vlastní obraz přímo.
To vyvolalo diskusi: je to emancipace, nebo nová forma objektifikace?
Pro jedny je OnlyFans symbolem kontroly nad vlastním tělem a příjmem, pro jiné návratem do pasti, kde se hodnota ženy měří podle lajků a předplatitelů.
Každopádně platí, že krása se stala ekonomikou pozornosti. A internet – obrovským tržištěm snů, touhy a identity.
Zítra: Virtuální krásky a umělá dokonalost
Dnes už ani není jisté, zda „krásná žena“ na obrazovce skutečně existuje.
Umělé influencerky jako Lil Miquela nebo Aitana Lopez mají statisíce sledujících – a přitom jsou zcela digitální. AI generuje dokonalé tváře, které překračují biologické limity.
Co to znamená pro reálné ženy? Možná úlevu, možná tlak. Ideál se stává syntetickým – algoritmy určují, co považujeme za krásné.
Závěr: Od snímku po sebeurčení
Za třicet let se internetová krása proměnila z kuriozity v obrovský fenomén.
Zatímco Cindy Margolis reprezentovala první digitální ikonu a česká Miss Internet byla spíš experimentem, dnešní Instagram a OnlyFans představují celý ekosystém moci, peněz a emocí.
Krása už není jen o tom, jak člověk vypadá – ale jak se dokáže prezentovat, komu se líbí a jaký příběh vypráví.
A možná právě to je ta největší změna: internet nám neukázal jen nové tváře, ale i nové způsoby, jak se dívat sami na sebe.
