Článek
Při sledování animovaného filmu Grinch jsem si uvědomila, že představa Vánoc (případně Nového roku), ve kterém děti píší svá přání Santovi, Ježíškovi či Dědovi Mrázovi a následně dostávají pod stromeček dárky, lze v určitém smyslu přirovnat k modelu centrálně plánované ekonomiky.
Píši to s plným vědomím, že Grinch byl napsán v době studené války jako antisovětské dílo. Grinch symbolizuje sovětské bolševiky, kteří zrušili v Sovětském svazu Vánoce. Nicméně v době vydání knihy Jak Grinch ukradl Vánoce! (1957) už tato interpretace neodpovídala sovětské realitě. Již 28. prosince 1935 člen předsednictva Úvěrového výboru SSSR P. P. Postyšev publikoval článek v novinách Pravda, ve kterém navrhl uspořádat oslavu Nového roku pro děti s novoročním stromečkem. Tento návrh odstartoval nové novoroční tradice napříč zemí za využití reinterpretovaných starých vánočních symbolů. 30. prosince 1935 se v nově otevřeném Charkovském paláci pionýrů konal první oficiální novoroční strom v SSSR.
Tradice posílání dopisů Dědovi Mrázovi nemá přesně dohledatelný původ. Podle různých zdrojů vychází z folklorních oslav zimního slunovratu, při kterých lidé psali svá přání na papír a rituálně je spalovali, aby je přenesli nadpřirozené bytosti schopné je splnit. Oficiální adresu získal Děda Mráz až v roce 1998 ve městě Velikij Usťug, což se stalo až po pádu centrálně plánované ekonomiky v Sovětském svazu.
Z naší rodiny si dopisy Ježíškovi nepamatuji, ale vím, že mnozí spolužáci tento vánoční zvyk dodržovali. Nikdo tehdy neviděl paralelu s centrálně plánovanou ekonomikou, pod jejíž režimem fungovalo tehdejší československé hospodářství. Nikdo nepsal Státní plánovací komisi dopisy, i když podle socialistické ústavy se plán měl vypracovávat za nejširší aktivní účasti pracujících. Ve všech prodejnách byla povinnost vést Knihu přání a stížností, která ale dle tehdejších kreslených vtipů v humoristickém časopise Dikobraz zůstávala většinou nedobytná, protože byla používána spíše na stížnosti. Ačkoliv československé zákony mluvily o širokém zapojení pracujících, toto zapojení se týkalo spíše role výrobců např. Revoluční odborové hnutí, nikoliv spotřebitelů.
Zajímavé je, že model Vánoc, kde děti píší dopisy s přáními a dostávají dárky, odráží prvky plánovaného přístupu k distribuci zdrojů. „Plánovač“ (Ježíšek, Santa, Děda Mráz) dostane informace o poptávce (dopisy) a rozhodne, co z toho může být splněno, přičemž se neřídí klasickými tržními mechanismy. Hlavním cílem radost a udržení tradic. Je to tradice stará, od dob rozšíření gramotnosti a poštovních služeb.
A tak i když Grinch jako symbol „nepřátele Vánoc“ může ztělesňovat spory studené války, příběh nás vybízí zamyslet se nad samotnou podstatou Vánoc. Je to o společných hodnotách, sdílení a přátelství.
