Článek
Já sám jsem po pobytu v protialkoholní léčebně navštěvoval několik skupin. A po čase jsem odešel. Nedávaly mi to, co jsem chtěl či očekával. A další pobyt by byl utrpením jak pro mne tak pro ně.
AA jsou to dobrá organizace. Pomáhají. Ale je založen na druhu americké společnosti. A ten je jiný než evropský. Americká společnost je založena na individualismu, evropská na kolektivu. Vidíte to všude. V americe jsme sice jeden kolektiv, ale rozhoduje vůdčí osobnost, která koná rozhodnutí a nese osobní odpovědnost. V evropě jsme kolektiv a činíme rozhodnutí kolektivně, i když máme svého vůdce. Nejednodušeji to můžu vysvětlit pohledem na válečné písně z doby 2.světové války. Zatímco američané zpívají písně sólo, v evropě jsou to kolektivní chorály. A to je nejjednodušší pohled na rozdíly ve společnosti. A projekt AA je tedy také založen na obrazu americké společnosti- jeden kolektiv, milion jednotlivců s osobní odpovědností. A v tu chvíli nejsilnější vyhraje. Dokud není poražen.
Ve své podstatě jsem si na skupině AA připadal jako v léčebně. Jste na skupině, máte právo se vyjádřit o sobě, nemáte právo vyjadřovat se k ostatním a mít snahu o debatu. To je stejné v léčebně i v AA. A mně to vadilo. Chtěl jsem debatovat, hledat příčiny. Alkohol není příčina, alkohol je následek. A člověk by měl najít tu svou příčinu. Přiznání, že jsem pod vlivem dělal špatné věci, je jen souhrn minulých událostí, jsou to následky. A jestliže i alkohol je jen následek, tak příčina je někde jinde. A tu by měl každý najít. A to se Vám v AA nestane, jako se Vám nepodaří najít příčinu v lěčebně. Proto jsou léčby tak neúčinné. Snaží se nás totiž přivést ke střízlivosti silovým řešením. A síla nikdy nezvítězí nad láskou, tedy skutečnou sebeláskou. Démona nikdy neporazíte, jen se s ním naučíte žít.
AA mají svůj tzv.12-ti bodový program pro zvládnutí závislosti. Někomu může vadit neustále se opakující slovo Bůh. Neznamenáto, že je to náboženská organizace. Stejně jako v byčejném životě je Bůh jenom taková berlička pro zvládnutí své vlastní existence, je pojem Bůh to samé i v AA. A důležitý bod je: Bůh, tak jak si ho představuji já sám. To tedy znamená, že tam může přijít člověk jakéhokoliv vyznání. To, co nás spojuje je závislost, se kterou bojujeme.
Pojem Bůh je zde vnímán v tom smyslu, že my sami nejsme schopni svými mentálními schopnostmi boj se závislostí zvládnout a je jedno, o jakou závislost se jedná. A Bůh se tedy stává takovou opornou berličkou , která nám v tom pomůže. Nemůžeme čekat, že se můžeme opřít o stejně závislé, jsou na tom stejně. A opřít se o rodinu, známé? To je k ničemu. Ti všichni jen čekají, až uděláme chybu, aby mohli říci: My jsme to věděli. A pokud vyjdete z léčebny plni optimismu, jak to všechno zvládnete a přijdete do toho nepřátelského prostředí, tak vás to jednoho dne opět smete. A jelikož nevěříme ani sami sobě, je pojem Bůh ideálním řešením. Je to v bodech: My sami to nejsme schopni zvládnout a pouze větší síla nám v tom může pomoci. Ano, musíme to udělat my sami. Rozhodující je, že Bůh nás miluje stále a chápe naše úlety. Vidí je totiž v celém kontetu mé osoby a ne jen v pojmu: Již se zase napil. Nikdo nepátrá : Proč? Jen ty výčítavé pohledy , on se zkrátka chtěl napít. A tohle do vás tlučou i v léčebně. Vy se chcete napít. Neptají se :Proč? Jen suše konstatují, že nedokážete přestat. Já nikdy paní primářce při vizitě neřekl: Již nikdy se nenapiji, i když tio chtěla slyšet. Ti, kdo to řeknou, do toho brzy spadnou znovu.
Schůzka AA má svá pravidla, ale i tak vždycky záleží na vedoucí . To samé platí i o sponzorovi, který je vám přidělen a na kterého se máte obracet. Ano, někdy to nefunguje, ale máte možnost si ho nechat vyměnit. Já dostal výborného sponzora a jsme stále přáteli. Taky jsme se museli poznat. Se sponzorem se nesetkáváte jen na sezeních, máte možnost s ním komunikovat mezi setkáními. A o tom je sponzor. A tím pádem se dostáváte i do jeho soukromého života. A víte toho o sobě mnoho.
Tím nejdůležitějším v celém tom systému jsou dvě věty. Ráno si řeknete: Dnes se nenapiji. Večer si řeknete: Dnes jsem se nenapil. To jsou důležité věty. Každý běh začíná prvním krokem. Dnes se nenapiji, dnes jsem se nenapil. A u každého tento denní rituál může trvat různě dlouho. V léčbně jste abstinenčním inkubátoru, tři měsíce nucené abstinence. Vyjdete ven do toho alkoholového pekla či nebe a jak to máte vydržet? A tyhle věty hodně pomáhají. I když selžete a napijete se, tyhle věty vám dovolují to zkusit znovu. A na rozdíl od vyčítavých pohledů okolí, se na vás Bůh láskyplně usmívá bez těch výčitek. Víte, jaká je to úleva? Všichni mne zavrhli, ale on je stále se mnou. Je přeci chápající. A dává mi neustále na vědomí, že je to jen a jen o mně. O nikom jiném.
Léčím se pro sebe. První bod Desatera z léčebny. Bod nejdůležitější. Nedělám to k vůli rodině, okolí, práci. Dělám to k vůli sobě. Je jedno, kde a jak skončím. Dělám to jen a pouze pro sebe. Takhe musíte změnit své myšlení pokud chcete uspět v tomto souboji s alkoholem. A skupina AA či jiné podobné jsou opravdu jen podpůrné. Vždycky je to jen a jen o mně samotném.
Víte, můžete o své závislosti psát cokoliv, ani to nemusí být pravda. Jen tím oddalujete nevyhnutelné. Svůj osobní vnitřní souboj. Je jedno, zda mi někdo vyjádří podporu. Je to je a jen o mně a na mně. A Bůh je vždycky se mnou. Rodina přichází, odchází. Přátelé přichází, odchází. Práce se mění. Okolí se mění.
Jen já sám zde stále zůstávám. Sám se sebou. A s Bohem
