Článek
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A platí to i o reakci zpravodajství ČT. Veřejnoprávnost je poskytování informací. A každý občan si udělá názor sám. A tady je ten hlavní problém. Redakce zpravodajství se chová jako zamrzlá v čase. Zamrzlá v čase socialismu, kdy byla jedinou povolenou a co řekla, to byla pravda. Opravdu? Proč jsme se tedy v roce 1989 vzbouřili a svrhli vládu komunistů?
Redakce zpravodajství se chová jako řimskokatolická církev: Jen my jsme pravda a život. Co řekl farář v kostele bylo svaté. A redakce zpravodajství se tohoto zuby nehty drží.Opravdu opět chceme vládu jedné strany?
Ve světě se neustále něco děje. A na každou událost může mít každý člověk jiný názor. Tomu se říká svobodná volba. O tom bylo to pověstné jablko z rajské zahrady. Ne o životě či smrti. Co je to, poznání dobra a zla? To je projev svobodné vůle. Sebeuvědomění sebe sama. Dá se říci v podstatě sebeuvědomění Skynetu ve známém filmu Terminátor. Jenže redakce zpravodajství ze sebe dělá Boha. Jen my jsme pravda. A to je špatně.
Proč zve do svého vysílání pouze lidi, kteří jsou pro zachování současného systému financování. Proč se v médiích objevují pouze články na podporu současného modelu? Tomu se říká přímé ovlivňování občanů ve svůj prospěch aneb Lež tisíckrát opakovaná se stává pravdou. Pak se opět ptám: Proč jsme se tedy zbavovali vlády jedné strany? Chtěli jsme svobodu, pluralitu názorů. A co v nás vyvolává fraška o veřejnoprávnost? My nechceme pluralitu, nechceme svobodu slova, činů. Chceme zpět vládu jedné strany a s tím i jednu správnou televizi, jedny správné noviny. Komunisté musí jásat.
Veřejnoprávní televize je tady od toho, aby lidem ukazovala, co se stalo. Jejím úkolem není vytvářet názor a ten lidem v podstatě vnucovat. Co jinšího jsou slova:Já jsem pravda. My jsme pravda. Jen my a nikdo jiný. To sobě tvrdí všichni diktátoři. A vždy to dopadne špatně.
Člověk se nikdy nepoučí. Sice vždycky řekne: Již nikdy více. Přejde pár let a jsme ve starých kolejích.
Člověk má svobodnou vůli. A redakce zpravodajství se nyní bojem za údajnou nezávislost snaží tuto svobodnou vůli zničit. Ano, na demostraci jdeme zvlastní vůle. Jenže na demostraci, pokud bojuje redakce zpravodajství za nezávislost, by měly zaznít i hlasy oponentů. Pokud tomu tak není, jedná se pouze o jednostrannou manipulaci s účastníky. Tímto se vlastně chovají jako vládní strany při násilném protlačení zákona do dalšího čtení.
A opět bych se Vás, páni redaktoři rád zeptal: Kde jste byli, když se vzbouřila paní Drtinová? Kdo z Vás podepsal listinu tzv.AntiDrtinovku? Přiznáte se?
Poplatky nejsou o svobodě slova. Svobodně mluvit můžete vždy. A že vás vyhodí? Co na tom? A spoň prokážete, že máte svobodnou vůli a jste ochotni nést i následky. Dokonce i pan Moravec se v posledním rozhovoru přiznal, že lituje svého podpisu na AntiDrtinovce. Že již tehdy neviděl to co ona. Že se Česká televize zpronevěřuje své veřejnoprávnosti.
Demonstrace ještě nějakou chvíli potrvají, minimálně do 17.listopadu. Již vidím ty křiklouny, jak se vrhají do bitvy s obnaženou hrudí. Ale každá revoluce jednou skončí. Poznal to i Ježíš. Lidé se začali vracet domů, ke svému obvyklému životu. Slovem se nenajíš. A tak se i my zase vratíme ke svému životu, ke svým každodenním činnostem a vše tak opět bude na politicích. Na politicích, které jsme si sami zvolili. A věděli jsme, co mají v plánu. Tak proč teď křičíte, že tudy cesta nevede? Nebo si jen chcete z nudy zajít na demonstraci zakřičet? Snad se to nezvrhne v ně co horšího. Doutnák hoří. Stačí jen sirka. Jako domněle zemřelý student v roce 1989.
Z ČT se stala korporátní společnost. Naši otrockou daň vždy dokáže utratit. Kdo by neutratil peníze zdarma, když nikdo nemůže kontrolovat, kam jdou? A vždy bude křičet, že je to málo, to je jednoduchá logika.
Chceme-li se však dobrat nějakému výsledku ohledně financování ČT, musíme si položit jednoduchou otázku: Co všechno je veřejnoprávní služba? A pokud povedeme seriózní debatu, že v dnešní době jiného multimediálního trhu je veřejnoprávnost o něčem jiném než v roce 1991.
Bohužel, nejdřív se musíme jít vyřádit na barikády. Člověk je koneckonců pořád zvíře.
