Článek
Ježíš Kristus. Pro křesťanské církve se jedná o jednoznačné označení jednoho konkrétního člověka. Ježíše Krista. Prorokovaného Mesiáše. Mesiáše, který spasí člověka od věčného hříchu.
Víte, to je to zajímavé. Ze Starého zákona jsme přesvědčováni o jediném věčném hříchu. O snězení jablka ze stromu poznání. V tom případě nechápu Desatero. K čemu nám je? K ničemu. Pokud máme jenom jeden věčný hřích, jsou všechny body Desatera k ničemu. Je jedno, jak se chováme, jak se rozhodujeme. Je jedno, kolik bodů z Desatera řeknu u zpovědi. Vždyť v tom Desateru není nic o odpuštění za snězení jablka. Pokud by to byl tak vážný problém, že Bůh člověka vyhnal z Rajské zahrady, tak by to přeci musel být první bod Desatera.
Jablko bylo ze stromu poznání. Dle Bible poznání dobra a zla. To prý náleží pouze Bohu. Ve skutečnosti tady nejde poznání dobra a zla. Ve skutečnosti jde svobodné rozhodnutí. Adam byl v Edenu spokojen. Eva chtěla jít za hranice Edenu. Chtěla vidět víc. Ano, můžeme říci, že ji ovládl chtíč. Jenže v tom případě byl první hřích, chtíč dávno před snězením jablka. A tady se opět dostáváme do pozice, co bylo dřív - slepice nebo vejce?
Nehřešte myšlením, slovy ani skutky. To říkáme během každé mše. Ale to je problém. Před činem je nejdříve myšlenka. A myšlenka nám dává na vybranou, co a jak máme udělat. Žádná myšlenka není špatná. Teprve rozhodnutí o akci, jak tu myšlenku vykonám, je o dobru či zlu. A jsme opět u jablka. Adam jen byl, stačila mu zahrada. Eva se chtěla podívat i za hranice zahrady. Je to snad hřích? Bůh nám přeci dal svobodnou vůli. Tak nemůže říci, z tomuto stromu ano, z tohoto ne. Zákaz automaticky vyvolává pocit- co tam je?
Ježíš tady byl, možná. Možná je ta vize Ježíše v Novém zákoně jen obrazem několika kazatelů. Takových kazatelů bylo v Judeii stovky. Samotná existence Ježíše zatím nebyla historicky doložena. A ani nikdy nebude. Na tom je postavena církev. Ježíš byl Boží zázrak. Tudíž jeho skutečnou existenci vzhledem k zázrakům, které konal, nemůžeme přesně určit k nějaké konkrétní osobě. Pokud ano, tak by jsme ho podrobili vědeckému zkoumání a možná by se zjistilo, že vše kolem Ježíše je lež.
Jeremiáš 8/8:Hospodinův zákon? Ano. Jenže jej falšuje falešné rydlo písařů. A o tom to je. Skutečnost se přizpůsobuje slovům vládců. To nikdo nikdy nezmění. Historii píší vítězové. A lež, tisíckrát opakovaná, se stane pravdou.
Ježíš nebyl zakladatelem církve. A nebyli to ani první křesťané. Teprve s uznáním křesťanství jako jediného státního náboženství a vytvořením hierarchie moci, se křesťanství stalo institucí, tedy náboženstvím. A dnes za tu dobu vymývání mozků, se z nás stali otroci víry. Otroci jedné a té jedinečné víry. Nevidíme ten obchod. Vidíme pouze muže jménem Ježíš Kristus. Muže, který nás svou smrtí osvobodil z věčného hříchu.
Jenže o tom Ježíš nebyl. Na svých kázáních na příbězích ukazoval , jak se má člověk chovat sám k sobě, k bližnímu svému i ke svým nepřátelům. A ve své podstatě zrušil Desatero. Desatero je soubor tvrdých opatření, jak se má člověk chovat. Jenže Ježíš na svých příbězích ukázal, že se člověk má zachovat dle momentální situace. A tady tvrdé body Desatera jsou mimo hru.
Přeji Vám ...........
