Článek
V jednom ze svých článků (viz odkaz níže) jsem se zmínil o tom, že jsem na dětském pionýrském táboře zvítězil v pěvecké soutěži o Zlatého táborového slavíka. Nyní bych chtěl tuto informaci rozvést a upřesnit.
V dětství jsem se velmi rád zúčastňoval letních pionýrských táborů. Politická agitace byla na mnou navštívených táborech minimální a pokud nějaká byla, tak spočívala pouze v tom, že přišel vybraný opilec z Lidových milicí, aby nám ukázal samopal. Jinak to byly dva týdny plné her, soutěží, lesních vycházek, dětských lásek a jiných povyražení.
Kromě různých sportovních disciplín se v průběhu tábora konala také soutěž pěvecká. Doma jsme vždycky zpívali, tak proč se nepřihlásit a nezkusit zabojovat.
Jednoho krásného červencového večera se tedy veškeré osazenstvo tábora krátce před setměním shromáždilo kolem ohně, zpěváci byli představeni porotě a soutěž mohla začít. Několik vlezprdelků, kteří se snažili hodnotícím zavděčit, soutěžilo s písněmi lidovými, já jsem si vybral píseň Slzy tvý mámy od skupiny Olympic.
Věřte mi, že v této soutěži nešlo o žádné kňourání a falešné brumlání. Všichni přihlášení zpívat opravdu uměli a někteří dokonce navštěvovali různé pěvecké sbory a spolky. Jako v každé regulérní soutěži ale mohl vyhrát jen ten nejlepší a přesto, že většina soutěžících podala nadprůměrné výkony, verdikt poroty byl jednoznačný.
Zlatým táborovým slavíkem jsem se stal já.
Soutěž skončila, nejlepší zpěvák byl vybrán a touto informací bych mohl článek nyní ukončit. Neukončím. To nejlepší totiž teprve přijde.
Nejdříve ale lehce odbočím. Kromě dětí a vedoucích byly na táboře také pomocnice vedoucích neboli instruktorky. Byla to vesměs velmi hezká šestnáctiletá až sedmnáctiletá děvčata, do kterých byla celá chlapecká část tábora (kromě pár podivínů) platonicky zamilovaná. Já sám jsem byl zamilovaný i do několika z nich nejednou, vítězství v pěvecké soutěži ovšem tuto moji nevyhraněnost od základů změnilo.
Po skončení oficiální části programu za mnou přišla jedna z instruktorek s velmi lákavou nabídkou. Když po večerce zazpívám instruktorkám vítěznou píseň na stanové „párty“ ještě jednou, budu od jedné z nich odměněn. Jakým způsobem? Za soukromou produkci dostanu pusu.
Jak jsem napsal, děvčata byla opravdu hezká, takže jsem neváhal ani vteřinu!
Sezení kolem ohně bylo posléze ukončeno a všichni se rozešli do stanů. Při čekání na večerku se minuty vlekly tempem hlemýždím, ale konečně se čas naplnil a mohl jsem vyrazit. Proplížil jsem se ztichlým táborem ke stanu instruktorek a rychle jsem vlezl dovnitř.
Zde již bylo vše připraveno. Zlatý slavík byl očekáván, instruktorky byly shromážděny, představení mohlo začít.
Kvůli nočnímu klidu a taky kvůli srdci, které se mi zcela neočekávaně přesunulo z hrudi až do krku, jsem sice nemohl uplatnit celý svůj hlasový rozsah, nicméně píseň jsem zazpíval a čekal. Slíbená odměna přišla vzápětí.
Pusa od nejhezčí z instruktorek poté změnila zbytek mého táborového pobytu.
Bylo rozhodnuto. Přelétavost skončila. Od tohoto okamžiku až do konce tábora jsem se již střídavě nezamilovával a až do odjezdu jsem zůstal svojí instruktorce věrný.
Pozn.: V témže roce získal dalšího z řady svých Zlatých slavíků můj, o „pár“ let starší, kolega Karel Gott a skoro bych se vsadil, že by svou finanční odměnu tenkrát vyměnil za tu mou. S jistotou to sice tvrdit nemůžu, ale…
