„Dewey porazil Trumana!“ Jak vznikl nejslavnější novinářský omyl

pro redaktora: čestně prohlašuji, že za tímto článkem stojí dvojce autorů (která se souhlasem sepsala jednotlivé části) a umělá inteligence zde pomohla odhalit a opravit několik gramatických a stylystických chyb. Prosím po přečtení o smazání tohoto odstavce.

Co kdyby noviny oznámily výsledek prezidentských voleb dříve, než byl znám a spletly se tak dokonale, že jejich vlastní titulek se stal jedním z nejslavnějších důkazů novinářského omylu?

Je 4. listopadu 1948. Na nádraží v St. Louis stojí usmívající se Harry S. Truman, který právě obhájil prezidentský úřad. V rukou drží výtisk Chicago Daily Tribune. Na jeho titulní straně jsou obrovská písmena:

DEWEY DEFEATS TRUMAN.

„Dewey poráží Trumana.“

Jenže Truman neprohrál. Vyhrál. A fotografie prezidenta, který s pobaveným úsměvem drží nad hlavou noviny oznamující jeho vlastní porážku, se stane ikonickým obrazem americké politické historie.

Jak ale mohly jedny z nejvýznamnějších amerických novin vytisknout jako hotovou věc něco, co nebyla pravda? Proč jejich redakce uvěřila, že republikán Thomas E. Dewey už volby vyhrál? A proč nedokázala své rozhodnutí včas napravit?

Za tímto bizarním titulkem se skrývá mnohem víc než jen chyba jednoho novináře. Byl v něm tlak na rychlost, chybná interpretace dat, přílišná důvěra v předvolební průzkumy i technologické problémy, které tehdejší redakci dostaly pod mimořádný časový tlak.

Pojďme se proto vrátit do volební noci roku 1948 a krok za krokem zjistit, jak se z předpokládaného vítězství stal jeden z největších omylů v dějinách amerického tisku.

V listopadu 1948 se Spojené státy nacházely v době velkých změn. Druhá světová válka skončila teprve před třemi lety a země se rychle přetvářela pro mírovou dobu. Spojené státy se zároveň ujímaly stále významnější role v nově se rodícím poválečném světě a doma se vedl ostrý spor o směřování země, podobu sociální politiky i občanská práva.

Do prezidentského souboje vstupoval úřadující demokratický prezident Harry S. Truman v neobvykle obtížné pozici. Po smrti Franklina D. Roosevelta v dubnu 1945 převzal prezidentský úřad a v roce 1948 se poprvé ucházel o vlastní plné volební období. Jeho popularita nebyla vysoká a ani uvnitř Demokratické strany neměl jednoduchou pozici. Část jižanských demokratů se kvůli jeho podpoře občanských práv od strany odtrhla a kandidovala pod hlavičkou States' Rights Democratic Party, zatímco zleva proti Trumanovi vystoupil bývalý viceprezident Henry A. Wallace.

Jeho republikánským soupeřem byl Thomas E. Dewey, guvernér státu New York. Dewey nebyl žádným politickým nováčkem. Ve třicátých letech si získal celonárodní pozornost jako státní zástupce, který vedl úspěšné tažení proti organizovanému zločinu, a v roce 1944 už republikáni postavili právě jeho proti Rooseveltovi. O čtyři roky později působil jako zkušený a sebejistý kandidát strany, která měla podle mnoha pozorovatelů převzít Bílý dům.

A právě tady začíná být příběh zajímavý.

Deweyho vítězství nepovažovali za pravděpodobné pouze jeho příznivci. K podobnému závěru dospívaly také tehdejší průzkumy veřejného mínění. George Gallup, Elmo Roper a Archibald Crossley patřili k nejznámějším průkopníkům politického výzkumu a jejich předvolební měření vytvářela obraz závodu, v němž měl Dewey před Trumanem náskok. Poslední Gallupův průzkum například přisuzoval Deweymu 49,5 procenta a Trumanovi 44,5 procenta hlasů.

V očích mnoha novinářů tak nešlo ani tak o otázku, zda Dewey vyhraje, jako spíše o to, jak velké jeho vítězství bude.

Mezi novinami, které tento pohled sdílely, měl zvláštní postavení Chicago Daily Tribune. Deník vycházel od roku 1847 a patřil k významným americkým novinám. V prezidentské kampani roku 1948 se navíc jeho redakce výrazně přikláněla k republikánskému kandidátovi. Problém tedy nebyl pouze v tom, že redaktoři věřili průzkumům. Věřili také vlastnímu politickému úsudku a zkušenostem svých reportérů.

Jedním z nejzkušenějších byl washingtonský korespondent Arthur Sears Henning, který měl v Tribune dlouhou kariéru a jehož politické odhady měly v redakci značnou váhu. Když se volební noc začala blížit ke svému rozhodujícímu okamžiku, právě jeho úsudek sehrál významnou roli v rozhodnutí, které mělo přinést novinám jejich nejslavnější titulní stranu.

Jenže v té chvíli ještě nikdo nevěděl, co se skutečně stane.

A právě proto je třeba podívat se na samotnou volební noc – a na to, co se dělo uvnitř redakce, když se Chicago Tribune rozhodovalo, zda může vytisknout vítěze ještě předtím, než byly všechny hlasy sečteny.

Dnes stačí novináři několik minut, aby napsal text, upravil fotografii a zveřejnil článek. V roce 1948 byl vznik novinového článku mnohem složitější proces. Zpráva musela projít rukama reportérů, editorů, redaktorů a lidí odpovědných za sazbu a tisk. A na konci celého řetězce čekala obrovská rotačka, která musela začít tisknout v přesně stanovený okamžik, aby se ranní noviny dostaly včas do ulic.

Na volební noc byl tento mechanismus ještě náročnější. Noviny chtěly přinést výsledky co nejpozději, protože každá nová informace mohla změnit obraz celého souboje. Současně ale platilo jednoduché pravidlo: čím později noviny vytisknete, tím později se dostanou ke čtenářům.

Chicago Daily Tribune navíc v roce 1948 pracoval za mimořádně obtížných podmínek. Část zaměstnanců jeho tiskárny, především pracovníci obsluhující linotypové stroje, byla ve stávce. Noviny proto musely používat náhradní způsob sazby. Texty se připravovaly na psacích strojích, fotograficky se reprodukovaly a z nich se následně vytvářely tiskové podklady. Celý proces byl pomalejší a znamenal, že Tribune musel první volební vydání poslat do tisku o několik hodin dříve než za běžného provozu.

Pro představu, co to znamenalo v praxi, stačí sledovat cestu jediné zprávy. Reportér nejprve musel získat informace – z terénu, od volebních štábů nebo prostřednictvím telefonických a telegrafických zpráv. Editor potom rozhodoval, co je důležité, text upravoval a určoval jeho místo v novinách. Následovala sazba, korektury, sestavení stránky a nakonec tisk. Na volební noc přitom nešlo o jednu jedinou stránku: redakce musela současně sledovat výsledky z desítek států, aktualizovat, vybírat z alternativ další texty a rozhodovat, co se ještě vyplatí do vydání zařadit.

A právě tady se do celé věci vložil čas.

První vydání Tribune mělo uzávěrku tak brzy, že v okamžiku, kdy se rozhodovalo o titulní straně, ještě nebyly známy výsledky z velké části země. Některé státy na východě ještě ani nezačaly poskytovat dostatečně vypovídající součty. To, co redaktoři měli k dispozici, byly především první průběžné výsledky – a ty skutečně ukazovaly na Deweyho vedení.

V redakci navíc působil výše zmíněný zkušený politický novinář Arthur Sears Henning, dlouholetý washingtonský korespondent Tribune. Henning měl za sebou desetiletí sledování americké politiky a jeho předchozí volební odhady mu získaly značnou autoritu. Když se blížila uzávěrka, jeho přesvědčení, že Dewey volby vyhraje, hrálo významnou roli při rozhodování o titulku.

A tak přišel okamžik, který se později stal symbolem novinářského selhání.

Redaktoři mohli zvolit opatrný titulek, který by pouze popsal průběžný stav. Mohli také čekat na další výsledky. Jenže první vydání už nemohlo čekat dlouho. Místo toho se rozhodli pro jednoznačné oznámení:

DEWEY DEFEATS TRUMAN.

Tiskové stroje se rozběhly přibližně ve 22:30. Do ulic začaly mířit výtisky s titulkem, který oznamoval vítězství Thomase Deweyho, zatímco skutečný výsledek voleb ještě nebyl znám. Podle archivního materiálu samotného Chicago Tribune bylo vytištěno přibližně 150 000 kusů tohoto vydání, než další výsledky začaly ukazovat, že závod bude mnohem těsnější.

A potom už nebylo možné stisknout tlačítko „zpět“.

Noviny byly fyzické předměty. Jakmile opustily tiskárnu, putovaly k distributorům, prodejcům a předplatitelům. Některé už byly na ulici v okamžiku, kdy redaktoři pochopili, že se jejich jistota začíná rozpadat.

Jenže volební noc teprve nabírala tempo. S přibývajícími výsledky se Deweyho očekávané vítězství začalo zmenšovat – a v redakci Tribune začínalo být stále jasnější, že mají kolosální problém.

Volební noc roku 1948 začala pro Chicago Tribune přesně tak, jak její redakce očekávala. První výsledky přicházely pomalu a pocházely především z oblastí, kde měl Dewey tradičně silnou podporu. Titulek „DEWEY DEFEATS TRUMAN“ tak zpočátku nepůsobil jako katastrofa. Působil jako potvrzení toho, co průzkumy, experti i značná část médií očekávali.

Jenže s přibývajícími výsledky se obraz měnil.

Do redakce přicházely údaje z dalších států a především z velkých měst. Trumanův náskok tam byl mnohem silnější, než odpovídalo předchozím předpokladům. V Tribune se tak začaly objevovat dvě skutečnosti proti sobě: na titulní straně už bylo Deweyho vítězství oznámeno jako hotová věc, zatímco nové informace naznačovaly, že volby zdaleka rozhodnuté nejsou.

Jedním z novinářů, kteří si toho všimli, byl Walter Trohan, dlouholetý pracovník Tribune a tehdejší vedoucí washingtonské kanceláře. V pozdějším rozhovoru pro Trumanovu knihovnu vzpomínal, že kolem deváté večer psal zprávy o tom, že demokraté získávají většinu v Kongresu. Jeho editor však tyto texty odmítal, protože neodpovídaly titulku o Deweyho vítězství.

Pak přišla další varovná zpráva.

Přibližně v devět hodin večer dostal Walter Trohan telefonát od republikánského senátora Roberta A. Tafta z Ohia. Taft se zajímal o vývoj voleb v Illinois. Trohan mu sdělil, že podle projekce Chicago Tribune má Truman v tomto státě zvítězit.

Taftova reakce Trohana překvapila. Podle jeho pozdější vzpomínky řekl: „No, jestli je to tvoje prognóza a shoduje se s tou, kterou máme v Ohiu, tak je s ním konec.“

Smysl Taftovy věty byl jednoduchý: pokud Truman skutečně vyhraje Illinois a zároveň má podobný výsledek v Ohiu, nemá Dewey šanci prezidentské volby vyhrát. Taft tedy považoval Trumanovo vítězství v Illinois za důvod k nepokoji.

Trohan s touto zprávou okamžitě zamířil za svým editorem. Jenže ani tato aktualita nevedla ke změně titulku. Podle Trohanovy vzpomínky zůstal nápis „DEWEY DEFEATS TRUMAN“ na titulní straně až přibližně do tří hodin ráno. Teprve poté byl původní editor z rozhodování odstraněn a Trohan dostal za úkol přepsat zprávu tak, aby odpovídala Trumanovu vítězství.

Pozoruhodná je i další Trohanova vzpomínka. Kolem desáté večer byl pozván do televizního vysílání, aby komentoval výsledky voleb do Kongresu. Vysílání probíhalo v době, kdy Tribune stále držel na titulní straně Deweyho vítězství. Moderátor se Trohana zeptal, jak si Dewey poradí s demokratickou většinou v Kongresu.

Trohan odpověděl, že Dewey žádný takový problém mít nebude, protože podle něj nebude prezidentem vůbec. Vtipná poznámka v přímém přenosu však zároveň odhalila, jak hluboký rozpor už existoval mezi tím, co někteří lidé v redakci očekávali, a tím, co stále tvrdila titulní strana. Trohan navíc později přiznal, že ani on sám ještě před několika dny nevěřil, že Truman vyhraje.

Podle archivu Chicago Tribune vyšlo do světa přibližně 150 000 výtisků „DEWEY DEFEATS TRUMAN“. Teprve až poté se titulek a článek aktualiztoval.

Ráno 3. listopadu už nebylo pochyb. Harry S. Truman vyhrál prezidentské volby. Získal 303 hlasů volitelů, zatímco Thomas E. Dewey jich získal 189. V lidovém hlasování Truman obdržel přibližně 49,6 procenta, Dewey 45 procent.

Pro Chicago Tribune to znamenalo jediné: jeho slavný titulek byl definitivně chybný.

Truman však dostal příležitost proměnit novinářský omyl v jeden z nejpamátnějších obrazů americké politiky. Při návratu do Washingtonu vlak zastavil v St. Louis. Truman tam převzal výtisk Chicago Daily Tribune s titulkem „DEWEY DEFEATS TRUMAN“ a nechal se s ním fotografovat. Fotografie Harryho Trumana, který vítězně drží nad hlavou noviny oznamující jeho vlastní porážku, se následně stala ikonickou. Trumanova knihovna datuje některé z těchto fotografií na 4. listopad 1948.

Ironie byla dokonalá. Noviny, které chtěly být mezi prvními, které oznámí vítěze prezidentských voleb, nakonec vytvořily titulní stranu, která se právě díky své chybě stala historickým artefaktem.

Příběh však neskončil u jednoho trapného titulku. Selhání roku 1948 zasáhlo také samotný obor předvolebních průzkumů. Gallup, Roper a další významné agentury sice správně zachytily, že Dewey vede, ale nedokázaly zachytit pozdní změnu nálad voličů a jejich výsledky byly prezentovány s větší jistotou, než jakou data skutečně umožňovala. Následná analýza doporučila změny ve vzorkování, analýze volebního chování i opatrnější způsob prezentace výsledků.

A právě v tom spočívá skutečný význam celé události. Chicago Tribune neudělalo pouze jednu chybu v jednom vydání. Volební noc roku 1948 ukázala, jak se může navzájem posílit chybný předpoklad, důvěra v data, autorita odborníků a tlak na to být první. Zmíněný slavný článek už je pak jen onou pomyslnou špičkou na vrcholu ledovce.

Dnes už není titulní strana DEWEY DEFEATS TRUMAN jen připomínkou jednoho volebního omylu. Stala se historickým artefaktem. Dochované originální výtisky Chicago Daily Tribune z 3. listopadu 1948 se objevují v aukcích dodnes a podle jejich stavu, kompletnosti a provenience se jejich cena pohybuje od stovek až po několik tisíc dolarů. Jeden exemplář se například v roce 2021 prodal za 5 750 dolarů, jiný v roce 2025 za 1 900 dolarů.

Je v tom zvláštní ironie. Noviny, které měly čtenářům oznámit výsledek dějin, se samy staly jejich součástí. Jejich chyba se neztratila v propadlišti času. Naopak, právě díky fotografiím Harryho Trumana s chybným titulkem se z ní stal jeden z nejznámějších obrazů americké politické žurnalistiky.

A možná právě proto ten příběh nezestárl. V roce 1948 hrály svou roli předvolební průzkumy, expertní odhady, uzávěrka a přesvědčení, že výsledek už je prakticky rozhodnutý. Dnes máme místo telegrafických zpráv nepřetržitý zpravodajský proud, sociální sítě, obrovské množství dat a algoritmy schopné během okamžiku zpracovat informace, na které by tehdejší redakce čekala celé hodiny. Princip problému však zůstává podobný: rychlost informace sama o sobě nezaručuje její správnost.

Příběh titulku Dewey Defeats Truman proto není jen historkou o jednom trapném novinářském přešlapu. Je připomínkou toho, jak snadno se mohou sebejistota, autorita, dostupná data a tlak na rychlost navzájem posílit a vytvořit přesvědčení, které vypadá jako jistota, dokud realita neukáže opak.

A právě tehdy může být jediným skutečným vítězem historie. Protože někdy si nejdéle pamatujeme právě tu novinovou stránku, která se spletla.