Článek
Roku 9600 př. n. l. otřásá Atlantikem po sérii zemětřesení mohutná exploze. Slavný kontinent s vyvinutou civilizací se hroutí do moře. Podle Platóna tak končí slavná Atlantida.
Když Platón vydává dialogy Timaios a Kritias, zbývá do narození Ježíše celých 360 let. Římská říše má teprve své největší slávy dosáhnout a Egyptu vládne Nachthareheb, poslední čistě egyptský faraón. A právě v tehdejším Egyptě se má Platónův přítel Solón dozvědět o dávné vyspělé civilizaci, jejíž existenci ukončila obrovská přírodní katastrofa.
Zkusme se nyní na Atlantidu podívat trochu jiným pohledem, který by tuto tématiku pojal odlišněji.
Předně si řekněme, že vše, co o Atlantidě víme, vychází z Platónova díla Timaios a Kritias. Platón jako osobnost je brán za idealistu, který se mimo jiné snaží hledat osobní i společenskou dokonalost. Je jakýmsi protikladem svého učně, Aristotela, kterého bychom dnes spíše brali jako realistu.
Platón vykresluje Atlantidu jako svět, který se zas tak neliší od světa, v němž samotný autor žil. V Atlantidě se nejen věřilo, ale i existovalo polyteistické řecké božstvo. V centru města stál Poseidonův chrám. Lidé navštěvovali lázně, měli k dispozici studenou i teplou vodu.
Je nepravděpodobné, že by civilizace v roce 9600 př. n. l. nesla totožné znaky s kulturou, která se má teprve vyvinout o tisíce let později na úplně jiném místě. Proč to tak v daném díle je?
Platón byl intelektuál, myslitel a filozof. Platónovi vůbec zřejmě nešlo o historický záznam zániku jedné kultury. Cílem jeho tvorby byla ukázka nejideálnější formy vlády, kterou lidé nakonec opustí a ve stylu řecké tragédie jsou potrestáni spravedlivým Diem.
Ostatně Platón nebyl v historii jediný, který pro filozofické myšlenky byl ochotný stvořit světy. Anglický humanista Thomas More vydává v roce 1516 knihu Utopia, což je ostrov (podobný Británii), kde všichni žijí blaženým životem. A z našich končin se o obdobné dílo snaží i Jan Amos Komenský v Labyrintu světa a ráje srdce.
Mohlo by se zdát, že případ Atlantida je podobný výmysl. Byla by to pravda, kdyby nebylo zmiňovaného Solóna. Platón jasně odkazuje, že to Solón mu o bájné Atlantidě pověděl. A on sám se o ní dozvěděl od Egypťanů. Stále tak hoří nadějná jiskřička, že Atlantida opravdu existovala, ovšem v odlišné podobě, než jak jí Platón popsal.
Solón po sobě žádnou verzi Atlantidy nezanechal. Je ukryta někde v řádcích Platónova Timaios a Kritias. Když si zmíněné poznatky poskládáme dohromady, nejblíže ke skutečné Atlantidě má ostrov Kréta. Zde se vyznával býčí kult, o němž se Platón ve svém díle též zmiňuje. Kréta navíc obchodovala s ostatními státy, a ač nesídlila v Atlantiku, byla výrazně poničena výbuchem sopky. Ten sice danou kulturu nezničil, ale zasadil jí výraznou ránu, z níž se již nikdy pořádně nevzpamatovala.
Je tedy možné, že by ztracenou bájnou Atlantidou mohla být Kréta? Anebo skutečně kdesi v hlubinách oceánu jsou trosky dávné, prastaré civilizace? Jedno je jisté. Pokud existovala, její ruiny musí někde být dodnes. A pokud tomu tak je, pak je její nalezení nikoli otázka staletí, ale s naším technologickým vývojem pouze pár let až desetiletí.
