Proč přát přestup do Premier League zrovna Kinskému?

Na to, abychom dobře odpověděli na otázku „proč přát přestup zrovna Kinskému“, musíme vědět, čím se od ostatních hráčů tolik liší, že zrovna jemu bychom to měli přát. Někteří novináři správně poukazují, že se jedná o „nečeského“ fotbalistu - tedy o hráče, který se vymyká standardům, jež vídáme u našich fotbalistů. Mezi tyto vlastnosti patří nejen jeho schopnosti na hřišti (dá se říci hard skills), ale také jeho povaha, hodnoty a mentální nastavení (soft skills).

Všechny Kinského hard skills byly probrány v podcastech a článcích ve více jazycích, takže o nich se do nich můžete zabřednout jinde. Co však zůstává často neprávem opomíjeno, jsou Tondovi soft skills, které z něj dělají ten pravý originál, který si vybral Postecoglou do svého týmu.

Alespoň na první pohled se zdá, že jsou Kinskému tato slova naprosto cizí. V tomhle působí jako totální protiklad bývalého slávisty Ihattarena, který měl na krku v jeho věku víc průšvihů než světlých momentů. Pro dobré a konečně nějaké konkrétní srovnání nemusíme chodit ale takto do extrému.

Vezměme si například jazykovou vybavenost českých hráčů v zahraničí. Hložek po přestupu do Hoffenheimu není po dvou letech v Německu schopný dát rozhovor v Němčině, a místo toho používá lámanou angličtinu. Mr. Kinský? Sice trochu roztřeseným hlasem, ale s jasným signálem a sdělením sdílí hned po svém přestupu pocity a dojmy pro klubové sociální sítě. Navíc plynně hovoří dalšími evropskými jazyky.

Jak Hložek a spol. přistupují k dalším povinnostem v klubu, když tu nejdůležitější, která má navíc přesah do reálného života a celé jejich kariéry, takto podceňují a zanedbávají? Určitě ani Hranáčovi nikdo neodpírá, že není dobrým fotbalistou, ale jít na zahraniční angažmá, aniž by měl základy místního jazyka, najmě angličtiny je hazard s vlastní kariérou.

Na tomto přestupu samozřejmě má zásluhu spousta lidí a vše do sebe muselo dokonale zapadnout, aby se celá věc mohla uskutečnit. Důležitou roli v celém procesu sehrál i mistr brankářského řemesla Petr Čech. Není totiž žádným tajemstvím, že se vítěz Ligy Mistrů ujal mladé hvězdičky a několikrát s ní hovořil a probíral fotbal a život na ostrovech. Na prvním setkání by určitě nehádali, za jak krátkou dobu se vše podaří „upéct“.

Těžko říct jak přesně se Kinský s Čechem dali dohromady, ale Čech určitě musel vidět, že mládenec to má v hlavě srovnané, když s ním trávil čas a přestup do Anglie mu doporučil.

Teď se ve své úvaze dostávám do absurdna, ale někdy mi přijde, jako by čeští hráči místo Petra Čecha vzhlíželi spíše k Petru Švancarovi. Jeden sbíral vavříny v Premier League a je uznávaný po celém světě, druhý často vysedával na lavičce a aktuálně vystupuje na Primě v seriálu Kamarádi. „Švanci“ má jediné štěstí, že za jeho kariéry nebyly mobilní telefony, jinak by měl on své „Belmondo“ každý víkend na otvíráku novin.

Jestli to celé znělo jako jedna velká óda na Kinského a ostatní „hodné“ fotbalisty, tak se omlouvám, nevnímám to jako svoji chybu. I když vím, že jen se svatoušky hrát fotbal nelze, tak pro mě je Kinský opravdu hrdinou posledních dní a nevidím na něm jediný kaz.

Zdroje: