Článek
David Jarolík se zabývá likvidací hnízd sršně asijské a v rozhovoru popsal svoji práci a zkušenosti.
Jak se Čech dostane na ostrov, kde právě jsi? A představíš nám ho?
Klasické klišé, chtěl jsem životní změnu a „začít znova“, našel jsem práci ve Frankfurtu na letišti, ale pak jsem objevil video na YouTube o ostrově a prostě jsem sem odjel. Alderney je jeden z menších ostrovů Channel Islands, 3×5 km, krásná příroda, málo lidi, velmi specifické prostředí. Ostrov si buď zamilujete, nebo ho nesnášíte. Nachází se mezi Velkou Británii a Francii.
Máš zajímavou práci, jak ses dostal k likvidaci sršňů?
Dlouhodobě se živím jako zahradník, poté jsem začal pracovat pro stát a dbát o veřejnou zeleň. Následně jsem se stal vedoucím. V Head of agriculture and landscape for states of Alderney je součástí i boj s invazními druhy.
Na likvidaci jsou potřeba pevné obleky.
Co ta práce obnáší?
Pokud specifikuji přímo boj se sršni asijskou, což je jen malá část náplně mé práce, tak se zabývám tzv. spring queening, čili trakováním dělnic a ničením hnízd.
Strategie se mění v průběhu roku, na jaře se kladou pasti na královny, které se k nám šíří z Francie. V létě se pak snažíme koordinovat i dobrovolníky a veřejnost, kteří nám hlásí, pokud nějaké jedince vidí a kterým směrem letí, někdy také přímo nález hnízda. My sami máme techniku, kterou používáme pro nalezení hnízda. Následně hnízda fyzicky ničíme.
Jak moc jsou na ostrově sršni rozšíření a jak je likvidujete?
První zaznamenaný případ je z roku 2018, přesnou statistiku nemám, nicméně byly to jednotky kusu, v předloňském roce tuším 2-3 a loni 28. Po objeveni hnízda se musíme operačně připravit. Většina primárních hnízd na jaře bývá na lidských obydlích, garážích, zahradních domcích. Často je tedy třeba žebřík.
Druhotná hlavní hnízda jsou pak nejčastěji v korunách stromů a v křovinách. Potřebujeme tedy žebříky nebo vysokozdvižnou plošinu, lana, křovinořezy či motorové pily atd.
Používáme samozřejmě ochranné obleky, které musí být vzhledem k délce sršního žihadla velmi tlusté a pevné. Do hnízda se pak vpravuje insekticid. Pokud je v křovinách, tak ručně, jinak přes trubici, kdy se pomocí tlakové lahve na druhé straně vstříkne prášek dovnitř hnízda. Ideálně ráno či večer, kdy je v hnízdě většina populace a díky chladnému počasí se jim hůř létá a jsou méně aktivní.
David Jarolík při likvidaci hnízda.
Jsou nebezpeční člověku? Dostal si už žihadlo? Případně, jak se chráníte?
Oproti vosám či jiným druhům sršňů – novináři ji často považují za sršen mandarínskou (Vespa mandarinia), není za normálních okolnosti agresivní. Pokud jste ale blízko hnízda, dva strážci, kteří hlídkují u hnízda, rozpráší chemikálii, která velí na povel veškerému osazenstvu hnízda a rázem na vás utočí stovky až tisíce sršňů. Na podzim pak (v některých oblastech) ve vysokém větru hrozí pád hnízda z koruny stromu (ne příliš často). Jak jsem popsal výše, používáme ochranné obleky podobné včelařským, ale mnohem bytelnější. Dále máme insekticid ve spreji a pokud jsme pod velkým útokem, alespoň část armády tím odradíme a zabijeme, než zapůsobí hlavní jed.
Sršní bodnutí je z podobných druhů (vosa, včela). Podle Schmidovy stupnice je nejbolestivější, nicméně je nejméně toxické. Sám jsem byl bodnuty sršněm, včelou i vosou a vždy záleží i na situaci, počtu bodnutí a místě bodnutí. Paradoxně nikdy jsem nebyl bodnut sršněm při likvidaci hnízda, a to jejich útoky nejsou nic příjemného. Představte si zvuk a vibrace, jakoby vás někdo lehce píchal tužkou a bzučel u toho. Zvuk a lehký tlak z nárazů. Ale těch jsou desítky až stovky. Ze začátku to byl velký adrenalin.
Lze říct, jestli lze sledovat nějaký vývoj počtů populací?
Dřív celkem cca 5, loni jsme jich likvidovali za jedinou sezonu minimálně 17. Vzhledem k tomu, že jsou invazní, nemají moc nepřátel a síří se exponenciálně. Bez jejich redukce by to bylo velmi špatné. Z jednoho hnízda může být až stovky nových královen.
Ví se, odkud se na ostrov sršni dostali?
Roku 2004 přijela na lodi jediná oplodněná královna z oblasti Číny na jih Francie a postupně se rozšířila po celé Francii, pak dále na západ do Španělska a už i do Portugalska. Směrem na druhou stranu je už v Belgii a Holandsku. Letos se už dostala i do Británie a Německa, jde ale zatím o jednotky hnízd (což budou stovky příští rok a tisíce další rok) a první zaznamenaná asijská sršeň byla loni i v USA.
Likvidací hnízd se zabývá dlouhodobě.
Až se jednou sršni rozšíří po ČR, máš nějaký tip, co dělat a nedělat?
Sršen asijská (Vespa Velutina) je invazním druhem a v evropském prostředí je obrovským problémem, jelikož decimuje populaci včel. Jediná sršeň je schopna usmrtit až 50 včel za den. Jedno hnízdo má několik tisíc dospělých dělnic. Jsou schopné ničit i další opylovače a hmyz (až 12,5 kg hmyzu za den). Ve Francii od začátku invaze klesla populace včel o 30-40 %. Vymírají celá včelstva. Příběh o tom, že bez včel nemůže moc existovat svět, jak víme, asi nemusím říkat.
Rozhodně to chce celonárodní kampaň s jasnou vizualizaci pro určování sršně a následnou pomoc veřejnosti profesionálům.
Z mého osobního pohledu jde o velké riziko, které je dost možná podceněné a státy k němu přistupují zmatečně a většinou až jakmile je problém doma, trochu jako v době koronaviru. Myslím si ale, že by se měla budovat celoevropská a světová strategie.
