Článek
Slavičí háj by měl povinně navštívit asi každý vážný zájemce o ptáky, a to i když není v plánu kroužkování. Návštěva tohoto bezkonkurenčního prostředí totiž v sobě snoubí nejen zaměření na ptáky, ale i na jejich ochranu, management a pomoc obecně. Nejlépe se tyto aktivity dělají na svém vlastním pozemku o několika hektarech.
Vyrazil jsem do ptačí oázy jedno sobotní odpoledne právě v rámci ornitologické exkurze a prohlídka háje nám trvala snad pět hodin. Pavel Kverek je světovým znalcem slavíků, který nejen o nich dovede vyprávět hodiny. Při vstupu do parku nás uvítala informační cedule a už zde se myslelo i na ptáky. V jednom sloupku je totiž otvor pro hnízdění sýkor.
Pestrá krajina plná keřů, stromů a vody prospívá nejen ptákům.
Průvodce nás vítá s obavami z bouřky. Naštěstí se můžeme schovat do maringotky nebo teepee stanu. Beru holinky, i když jsem to vůbec neměl v plánu, protože půjdeme i po podmáčené louce. Mizí křovinaté porosty, okraje svodnic na polích, kdysi oblíbené místo mnoha ptáků, jsou vysekávány, a tak krajinu opouštějí i poslední zbytky vhodných biotopů na hnízdění slavíků, vysvětluje nám průvodce. Zároveň ukazuje na místa kolem cesty, kde jsou ponechány křoviny a ještě do nich přidány ostříhané suché větve. Ideální místo na hnízdění slavíka obecného (Luscinia megarhynchos).
Někdo by tomu řekl binec, někdo tomu říká ideální biotop, poznamenává Pavel Kverek. V širším okolí je sběrný dvůr, fotovoltaická elektrárna, pole nebo rybníky. Procházíme kolem sadu, který je plný ovocných stromů, keřů nebo například rybízů. Všudypřítomná je celkem vysoká tráva, protože na golfový trávník se tu z pochopitelných důvodů nehraje. Některá místa se sečou asi dvakrát za rok, jinak jsou zde úzké cestičky.
Nejvyšší berlička pro dravce. Možná další celosvětový unikát.
Nad tím vším ovšem ční vskutku rekordně vysoká berlička pro dravce, kterou používají pro lov. Náš průvodce sděluje, že je hojně využívaná a instaloval ji sám. Další pěkná vychytávka je u přístřešku. Jednak jsou to speciální místa pro umístění reproduktorů na ptačí zpěv, ale také suché větvičky růže omotané kolem kmene stromu, na němž je ptačí budka. Přírodní ochrana hnízdících ptáků.
Přírodní ochrana ptačí budky před predátory
Přístřešek slouží k odpočinku při dlouhém čekání na ptáky, které je nutné kroužkovat. Ve dne i v noci. Pavel Kverek dodává, že někdy spí jen pár hodin a to ne v celku. Hned vedle je malé jezírko pro lepší mikroklima i pro obojživelníky. S oblibou do něj však chodí invazní nutrie.
Základem je zde podmáčená louka
Slavičí mistr se mimo jiné rozvyprávěl o jednom samci slavíka obecného, který pravidelně každý rok přilétá do Slavičí háje a bývá po příletu odchycen. Na pouštění zpěvu již ale nereaguje, ovšem dobře ví, co ho čeká a kdo ho odchytne. Pavel Kverek posbírá biometrické údaje pro výzkum a slavíka zase pustí. Ten mu vždy po vypuštění zazpívá.
Míříme na okraj háje k poli, kde náš průvodce ukazuje na velmi kvalitní ale suchou půdu a krtince. Podle jeho slov si lidé chodí pro zeminu z krtinců, ale nevědomky si odnáší i vajíčka krtonožek obecných (Gryllotalpa gryllotalpa). „Já o nich moc dobře vím, protože je večer sleduje ze své kanceláře,“ říká s úsměvem Kverek a ukazuje na přístřešek pod stromy.
Květnatá louka prospívá hmyzu
V rákosích jsou uličky, kde probíhá odchyt ptáků. V podmáčené louce stojí voda. Na jaře tam Pavel Kverek objevil i sluku lesní (Scolopax rusticola). O kus dále se dostáváme ke kanálu, ve kterém bylo poměrně dost vody. Byly do něj nainstalovány přepážky na zadržení vody i kameny. Jeden část břehu je ponechán zarostlý, zatímco druhý je občas posekán. Žijí tam například skokani ze skupiny zelených. V rákosí hnízdní rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus).
Kousek dál cestou po podmáčené louce dorazíme k tee-pee stanu a maringotce, kde je zázemí Slavičího háje. Maringotka brzy projde renovací, aby se z ní stala útulná přírodní kancelář. Naše cesta vede na louku a ne ledajakou louku.
Územím protéká strouha, která se občas rozlévá na louky.
Pavel Kverek z části pole udělal květnatou louku, která byla zrovna posetá bílými kopretinami. I zde si nelze nevšimnout dvou poměrně hodně vysokých berliček. Průvodce se mezitím rozpovídá o vzácných motýlech, především o modráscích, kteří zde mají připravenou hostitelskou rostlinu krkavec toten, na které se částečně vyvíjejí. Vyprávění se tak chvíli stáčí od ptáků k motýlům i k rostlinám.
Odskočili jsme si také k rybníku Zvolínek, kde kdysi Pavel Kverek dělal hospodáře. Pozorovat jsme mohli nejen kachny, ale také husy velké (Anser anser), ledňáčka říčního (Alcedo atthis) nebo slípky zelenonohé (Gallinula chloropus). I zde jsme občas slyšeli z keřů slavíka nebo rákosníka občas proložené kvákáním skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus).
Naše výprava plná pozoruhodných momentů, mnoha biotopů a opatření na podporu nejen ptactva byla asi po pěti hodinách u konce. Slavičí háj je otevřen všem zájemcům o přírodu a za podmínek dodržování slušného chování a respektování soukromého pozemku. Návštěva stojí za to.
Planeta se dvěma migračními cestami slavíků do Afriky.
