O samotě na Mallorce. I to je možné

Sa Punta de n'Amer má rozlohu 200 hektarů a nachází se na severovýchodním pobřeží Mallorky. Jde o soukromý pozemek, který je však od roku 1985 chráněnou oblastí, v níž se nesmí stavět. Proto byla ušetřena hotelového boomu, jenž se rozmohl v okolí. Tlak na přírodní rezervaci je však stejně silný a během dne je hojně navštěvována turisty i běžci.

Někteří mají za svůj cíl Castell de sa Punta de n'Amer, což je opevněná věž postavená v 17. století. Byla součástí opevnění ostrova a sloužila jako pozorovací a ohlašovací věž. Vedle byla hospodářská budova, v níž je nyní restaurace, která je také cílem turistů. Další lidé míří do Sa Punta de n'Amer kvůli několika vojenským bunkrům z období španělské občanské války (1936–1939).

Do přírodní rezervace vede mnoho cest. Navštívil jsem lokalitu hned dvakrát, z toho jednou brzo ráno, kdy většina lidí ještě spí. Poloostrovu dominují bory převážně borovice halepská (Pinus halepensis), typické jsou porosty kamýše písečného (Ammophila arenaria), líru pomořského (Pancratium maritimum) nebo máčky přímořské (Eryngium maritimum). Vidět lze i jalovce fénické (Juniperus phoenicea), olivovníky či orchideje.

Při procházce po pobřeží zahlédnete různé skalní útvary, rozsedliny i jeskyně. Během důsledného pozorování si není možné nevšimnout ryb a krabů. I zde jsou drobnější rostliny, které byly adaptovány na život téměř bez půdy a na zálivku slané mořské vody.

Nad ránem se z lesa ozývají různorodé ptačí hlasy – zaujalo mě volání bahňáka dytíka úhorního (Burhinus oedicnemus), které identifikovala aplikace Merlin. Je ho třeba brát s rezervou, já bych si na determinaci netroufl, ovšem informuje o něm také cedule u vstupu do rezervace. Krásným setkáním bylo pozorování (a dokonce i letmé vyfotografování) dudka chocholatého (Upupa epops).

Typickým jevem pro Sa Punta de n'Amer jsou duny a skalnaté vřesoviště. Další ikonou jsou všudypřítomní zajíci a kormoráni (Phalacrocora aristotelis) či racci středomořští (Larus michahellis). Průvodce rezervací dále informuje, že zde žije drozd modrý (Monticola solitarius), koroptev a ježek toulavý (Atelerix algirus vagans) nebo chocholouš vavřínový (Galerida theklae).

Lokalita je chráněna rovněž kvůli želvě zelenavé (Testudo hermanni), která je zařazená v úmluvě CITES. Informační cedule Fundación Palma Aquarium uvádí, že želvy (není jasné jaký druh, ale na fotografii je kareta obecná) v posledních letech kladou vejce i na zdejším pobřeží a nabádá návštěvníky k opatrnosti. Želvy se objevují v noci a lidé se po jejich spatření nemají ke zvířatům přibližovat a volat místní úřady, které informace předají dobrovolníkům z neziskové organizace. Na jejich webu se lze dočíst, že občas vysílené nebo nemocné želvy uvíznou na pláži a potřebují pomoc.

Přírodní rezervace patří rovněž do evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Pod ochranou je zde 12 druhů a 9 habitatů, kupříkladu středomořské slané louky, pobřežní duny s jalovci, lelek lesní (Caprimulgus europaeus) či buřňák šedý (Calonectris diomedea ).

Cestou po pobřeží můžete pozorovat oblíbené letovisko Sa Coma, v samém cípu poloostrova se pak rozkládá nekonečné moře s východem slunce. Na druhé straně je pak letovisko Cala Millor a pohoří s nejvyšší horou Puig de Son Jordi. Při mé návštěvě lehce zahalené do oparu. Po východu slunce se začali velmi rychle objevovat běžci a později pěší turisté. Do rezervace vyrážejí také jezdci na koních, kteří mají na jejím okraji stáje. Neměli byste tam však vidět motorkáře, čtyřkolkáře a cyklisty. Podle stop je však realita bohužel jiná. Doplácí na to kupříkladu brouci z čeledi potemníkovití, kteří se hojně vyskytují na písčitých stezkách.

Pro milovníky historie je vhodná návštěva věže, která má být otevřena každý den. Během mých dvou návštěv však bylo zavřeno a nikde nebyla žádná informace o otevírací době. Do útrob stavby vede sklápěcí most. Přízemí nabízí exponáty o historii budovy, v patře jsou děla a střílny. Věž byla ve svých dobách hlavním vstupem do vojenského areálu.

Zdroj:

Webová stránka Visit Cala Millor: Route Sa Punta de n'Amer