Článek
K ustavující schůzi štrasburského parlamentu tradičně patří volba jeho vedoucích orgánů. Ve volbě předsedkyně jsem stejně jako mí kolegové z ODS podpořil maltskou europoslankyni Robertu Metsolu. Je logické, aby v čele parlamentu stál zástupce nejsilnějšího poslaneckého klubu. Právě Roberta Metsola má s funkcí předsedkyně již zkušenost, zvládla v druhé části minulého funkčního období reprezentovat parlament jako předsedkyně velmi důstojně, a navíc patří ve své zemi ke středopravicové Nacionalistické straně.
Sílící konzervativci
Volba místopředsedů parlamentu ukázala, jak sílí poslanecký klub Evropských konzervativců a reformistů (ECR), jehož jsem v Evropském parlamentu členem. Parlament totiž zvolil z našeho klubu hned dva místopředsedy. Funkci obhájil lotyšský kolega Roberts Zīle a nově byla zvolena italská europoslankyně Antonella Sberna. Navíc se náš klub dokázal prosadit i ve volbě pracovního orgánů parlamentu, kterému se říká kvestoři.
(Ne)většina pro Ukrajinu
Ve Štrasburku jsme se ovšem tento týden neomezili jen na volby. Bezprostředně po volbě vedení parlamentu jsme projednali a odhlasovali usnesení, které jednoznačně vyjadřuje, že Evropský parlament bude i v novém složení podporovat pomoc napadené Ukrajině. Potěšilo mě, že většina, která se nechce smířit s ruskou agresi a nechce nechat Ukrajinu napospas Putinově útoku, je opravdu výrazná, když pro usnesení hlasovalo 495 z celkem 720 poslanců. Slabší byla bohužel podpora mezi českými europoslanci, kde nás pro pokračování podpory Ukrajině hlasovalo jen devět, přestože Českou republiku v parlamentu reprezentuje 21 poslanců.
Žádný bianko šek
Největšímu mediálnímu zájmu se na první plenární schůzi ale těšilo hlasování o kandidátce na předsedkyni nové Evropské komise. O tuto důležitou pozici se znovu ucházela současná předsedkyně Ursula von der Leyenová, která je členkou německé CDU a na Evropské úrovni zastupuje Evropskou lidovou stranu.
Při hlasování, zda ji potvrdíme na dalších pět let, měla naše frakce tzv. volné hlasování. Já osobně jsem Ursulu von der Leyenovou svým hlasem podpořil, ačkoli mě určitě nenadchl její nominační projev a programový dokument. Ocenil jsem sice, že byl výrazně orientovaný na stav evropské ekonomiky a zdůrazňoval potřebu podpory její konkurenceschopnosti, ale mnohem více jsem čekal na poli revize Green Dealu.
Považoval jsem ovšem za správné ctít rozhodnutí členských států, ztělesněné verdiktem Evropské rady, která Ursulu von der Leyenovou do čela Komise navrhla. Můj hlas pro ni ovšem není žádný bianko šek a určitě neznamená ani mé automatické hlasování pro složení Komise jako celku, k němuž dojde v Evropském parlamentu na podzim. V tomto hlasování půjde o nejdůležitější rozhodnutí na dalších pět let, protože se v něm ukáže, kdo obsadí klíčové posty komisařů a jaké priority bude příští Komise reálně mít. Nebude-li celkové vyznění celé Komise odpovídat mým poslaneckým prioritám, můj hlas nedostane.
