Článek
Zatímco se emise z energetiky začínají stabilizovat, doprava je pořád černým pasažérem klimatické změny. Elektromobily nejsou dokonalé, ale v porovnání s fosilními vozy jasně vedou: tišší provoz, žádné výfukové emise, nižší provozní náklady. A hlavně – už to nejsou auta „jen pro bohaté“. Cena baterií klesla za posledních 15 let téměř o 90 %, ze 1200 na zhruba 140 dolarů za kWh. To se okamžitě promítlo i do cen aut: zatímco v roce 2019 stála Tesla Model 3 přes 50 tisíc eur, dnes začíná pod 40 tisíci, a čínské elektromobily jdou i pod 25 tisíc.
Baterie navíc vydrží déle, než si většina lidí myslí – žádné výrazné ztráty kapacity se nestaly a i po skončení „automobilního života“ slouží dál – jako domácí baterie pro ukládání energie. Změna se navíc netýká jen osobních aut. Mikromobilita, koloběžky, cargo kola a za pár let i drony…
A co nákladní doprava?
Elektrifikace se postupně dostává i do segmentu, kde to ještě před pár lety znělo jako sci-fi. Dnes už testují velké firmy elektrické trucky s dojezdem 400 až 500 km. Například Volvo FH Electric je v běžném provozu u dopravců, kteří chtějí snížit uhlíkovou stopu i náklady. Tesla Semi slibuje dojezd až 800 km, a co je důležité – byla od začátku navržená jako elektromobil. Ano, je potřeba řešit kapacitní dobíjení a plánování tras. Ale s klesající cenou vozidel a rozvojem infrastruktury se i nákladní doprava dává do pohybu. A to tiše, bez dýmu a sazí.
V roce 2025 se podle mého názoru zásadně posune i vývoj elektromobility v rozvíjejících se ekonomikách. Automobilky se teď zaměřují na malé a cenově dostupné elektromobily právě pro tyto trhy. Objevují se i modely s ručně vyměnitelnými bateriemi, které umožňují jízdu bez čekání na dobíjení – jednoduché řešení pro místa, kde zatím není infrastruktura.
Tempo změn je mnohem rychlejší, než jsme možná zvyklí – nebo ochotni si přiznat. Ale směr je jasný. A zpátečku už nikdo nezařadí.
