Článek
Dá se říct, že ve mně po přečtení článku (https://medium.seznam.cz/clanek/refresh-muj-otec-se-znovu-ozenil-takze-zdedim-jenom-pulku-jeho-majetku-ja-chci-ale-vse-41858) trochu bouchly saze. Není to totiž poprvé, kdy od někoho slyším nářky na to, že má zdědit méně, než předpokládal, nebo že se cítí být oprávněn dostat třímilionovou dotaci od rodičů z důvodu toho či onoho. Marně však od takových slyším relevantní argument, proč by tomu tak mělo být. Jejich nářky jsou naopak často doslova protkané slovy „chci“, nebo „nechci“. Je v dnešní době hamižnost na vzestupu?
Ve zmíněném článku autor řeší situaci, kdy se po rozvodu rodičů jeho otec rozhodnul znovu oženit. Autor coby jedináček očekával, že jednoho dne všechno zdědí, ale nyní musí čelit realitě rozdělení potenciálního dědictví mezi něj a novou otcovu manželku. Ponechme stranou hmotnou stranu věci i fakt, že autor, jistě dospělý muž, obhajuje svůj nárok slovy „Říkala mi to totiž babička.“ Co člověk, to originál a je zřejmé, že zatímco někteří jsou spíše požitkáři a na nějaké báchorky o velkých statcích si nepotrpí, jiní naopak veškerou svou hodnotu vidí pouze ve věcech, které vlastní. Zdá se mi, že je to autorův případ, ovšem autor poněkud zapomíná, že otcův majetek nevlastní. Vidina dědictví je jistě lákavá, ale stále ještě jde o pověstného holuba na střeše. Má v tuto chvíli autor nějakého vrabce v hrsti, nebo se o dědictví bojí jenom proto, že je jeho jedinou nadějí při současném, ať už reálném, či domnělém strádání? Byť osobně nevyznávám genderové stereotypy, napadá mě hned to pověstné staré tvrzení o tom, že muž má zplodit dítě, postavit dům a zasadit strom/napsat knihu. Připadá mi ovšem, že kolem sebe vidím stále více lidí, kteří vlastní iniciativu o úspěšný život nevyvíjejí a jen trpělivě čekají na dědictví. Těší se takoví lidé, až jejich rodiče zemřou?
V jiném případě z mého okolí jde o situaci, kdy matka dvou dcer musela jednu z nich po rodinných neshodách vyplatit ze společného majetku. Šlo o nemalou částku obsahující šest nul. Když to zjistila druhá, starší dcera, dlouhá léta žijící ve vlastním domě s manželem, vybaveném luxusním zařízením - samozřejmě na leasing - propadla hysterii. Cítí se být oprávněná dostat stejnou částku také. Nezávisle na tom, že se jí ony rodinné neshody vůbec netýkaly. A to ani nezmiňuji některé z mladších lidí, co znám, kteří předpokládali, že až odmaturují, tak jim přece rodiče za to koupí byt…a ono nic! Záhada.
Sám nepocházím z úplně nemajetných poměrů, nikdy jsem vlastně nestrádal, ale ve stínu toho mi vlastně ani hmotné věci radost nikdy nepřinášely. Kredit samozřejmě přikládám i rodičům, kteří mi od dětství vštěpovali, že nic není zadarmo a nic není samozřejmé. Zážitky a poznání jsou pro mě každopádně mnohem cennější, než jakákoli hmotná věc. I když i já mám teoretickou šanci, že jednoho dne něco zdědím, nechává mě to chladným, ani necítím potřebu si to nějak nárokovat. Uvědomuji si, že i mí rodiče jednoho dne zemřou, ale věřím, že ten den nadejde za tak dlouhou dobu, jak jen je možné. Neumím si představit, že poté, co ztratím své rodiče, bych měl mít nějakou radost z toho, že po nich něco dědím. Navíc se do té doby může stát cokoli. Co kdyby se rodiče na stará kolena rozhodli, že všechno prodají a peníze věnují charitě? Co s tím nadělám? Proč bych jim v tom měl bránit, když jde o jejich majetek? Doufám, že v době, kdy k té neblahé události dojde, budu už sám skoro starým kmetem. Tím ale nejsem a ještě dlouho nebudu. Jsem ještě mladý, plný sil a odhodlání a své životní štěstí si hodlám budovat sám. Jednoho dne budu také ležet na smrtelné posteli. Předpokládám, že v té chvíli budu nevyhnutelně bilancovat průběh svého života a představa, že bych si v tu chvíli měl říkat, že jsem promrhal své schopnosti a nic pro své štěstí neudělal, mě upřímně děsí.
„Muž nemá právo být amatérem v rovině fyzického tréninku. Je jeho hanbou zestárnout bez toho, aniž by poznal tu krásu a sílu, které je jeho tělo schopné.“ — Sókratés
Ten citát se mi líbí a ztotožňuji se s ním. Byl jsem opravdu hloupý, když jsem se v pubertě o sport nezajímal. Přineslo mi to jen to, že jsem se pak v dospělosti musel pohybu těžce znovu učit, zatímco by bývalo stačilo jen pokračovat ve fyzické aktivitě v míře, která je přirozená pro malé děti. Trvalo pak dlouho, než jsem zpevnil tělo, naučil se svaly správně zapojovat a našel trpělivost pro správné provedení cviků. Ale jakmile se podařilo, nepustilo mě to. Naopak mě to nutí snažit se stále zlepšovat, dosáhnout lepších výsledků a stanovovat si nové cíle.
Nejcennější byl ovšem moment, kdy jsem si uvědomil, že citát je univerzální a platí nejen pro fyzický trénink, dokonce není ani určen jenom mužům. Citát lze totiž uchopit i metaforického pohledu, kdy se hanbou stane to, že zestárneme, aniž bychom využívali a rozvíjeli své schopnosti a snažili se je co nejvíc zužitkovat pro zajištění vlastního blaha. Když se nám navíc podaří vylepšit život ostatním, byť jen třeba tím, že jim něčím uděláme radost, tím líp!
Sokratův citát bych si tak dovolil vyjádřit svými slovy: „Člověk nemá právo být pasivním čekatelem na zázrak. Je jeho hanbou zestárnout, aniž by poznal tu krásu z poznání, kterého se mu při překonávání překážek během cesty za štěstím dostává.“
A právě to bych poradil autorovi daného článku:
Zapomeňte na to dědictví. Neřešte to a soustřeďte se na to, jak si v životě můžete pořídit vlastní majetek. Když se podíváte vpravo a sklopíte svůj zrak dolů, uvidíte své rameno - když se pak podíváte, co z něj roste, zjistíte, že je to ruka, dokonce Vaše vlastní. Nezávisle na tom, zda bude házet lopatou nebo psát romány, tak právě v této ruce leží klíč k vašemu vlastnímu úspěchu. No ale co je ještě lepší - pokud zrovna nejste po setkání se žralokem, máte pravděpodobně i druhou ruku. Tím se Vaše schopnost zajistit si štěstí násobí. A když si navíc taky uvědomíte, že oči, kterýma na ty ruce koukáte, jsou na hlavě a v té máte další nástroj pro progres, nelze nebýt rozhodnut zajistit se sám.
Už jen proto, že tátovi snad novou lásku budete přát, pokud ho máte rád.
Zdroj citátu: https://citaty.net/citaty/307302-sokrates-muz-nema-pravo-byt-amaterem-v-rovine-fyzickeho-tre/
