Článek
Právě nám skončily ty pouhé dva dny v roce, kvůli kterým dobrovolně ateistická většina našeho národa zažívá dennodenní stres už od půlky října. Tento fakt se zdá paradoxem, který není možné vysvětlit ani vědecky, ani selským rozumem. Má však smysl pokoušet se vůbec hledat vysvětlení, pokud i někteří z těch nejchytřejších z nás nechápou, že pohádky jsou fikce?
Sám už dávno k divákům pohádek nepatřím, protože si na to ve 30. letech svého života připadám poněkud přerostlý. O to víc se ovšem bavím každoroční národní internetovou hádkou po uvedení vánočních pohádek. Hodně mě baví například módní pohoršování nad současnými pohádkami, kde jsou princezny odvážné, za něco samy bojují a nenechají se jen tak zatlačit do kouta. Diváci to nemohou překousnout, doslova jim vstávají vlasy hrůzou na hlavě z toho, že princezna jde sama za svým cílem, a řvou něco o propagandě ze západu… aby ve stejném souvětí doplnili, že jejich nejoblíbenější pohádkou jsou Tři oříšky pro Popelku (= symbol feminismu a vzbouření proti pohádkovým konvencím, bez čehož by se film ikonou ostatně ani nemohl stát).
Máme rok 2024, proto je potřeba do všeho zatáhnout politiku. Zaslechl jsem, že česká vánoční pohádka propadla, protože televizi řídí koalice, zatímco slovenská bodovala, protože televizi řídí Fico a hlavně, zlá postava prý vypadala úplně jako Pekarová-Adamová. Asi bych měl připomenout, že pohádka je film, film je fikce… znáte to… je to jenom jako. A ta Pekarová-Adamová tehdy taky neřekla žádnou novinku… to tak přece bylo vždycky, že když je zima, tak se tepleji obléknete :)
A když už mluvíme o politice, pojďme spolu neopomenout legendární nářky nad tím, jak jsou předrevoluční pohádky plné komunistické propagandy. Ano, mnohé jsou, ostatně by také nemohly vzniknout, kdyby neprošly přísnou kontrolou ze strany elitních režimních cenzorů. Já si ty pohádky ještě z dětství pamatuji. Když už musíme komunistickou propagandu v pohádkách tak strašně každý rok prožívat, můžeme se nejprve podívat na ten děj, gró toho příběhu a poselství, které předává?
Naprosto legendární je v tomto ohledu osočování pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele, kdy každý „chytrý“ kritik považuje postavu krále Kazisvěta za ztělesnění zlého kapitalistického západu. Ale přece každý, kdo kdy něco slyšel o socialismu, snad musí vidět, že je to přesně naopak. Princezna neměla hvězdu rudou, ale zlatou. Aby přežila a unikla nesvobodě, musela se změnit v šedou myš, stejně jako běžní lidé za socialismu, a tajně prchnout do světa. Družina krále Kazisvěta je uniformně stejná a netoleruje jakoukoli odlišnost. A je to právě král Kazisvět, který se snaží princeznu donutit ke sňatku za pomoci hmotných darů, ale ruku v ruce s dovětkem, že odmítne-li, bude válka. Ruku na srdce, nepřipomíná to spíše Vladimira Putina? Třešinkou na dortu je pak závěr, kdy král udělí Řád Zlaté vařečky za nejlepší šunku jednotlivci, který ji vyrobil. Ne nějakému nadšenému kolektivu.
Tato pohádka je zkrátka velmi promyšleně natočená. Tak, aby se na ní horliví cenzoři mohli podívat z pohledu svého, toho jediného správného, a být tak nadšení, že detaily výše úplně přehlédnou. Vedle této ovšem existují i jiné pohádky z té doby, v některých je propaganda citelná, v jiných ne. Nedá se ovšem univerzálně říct, že jsou propagandou prosycené všechny. Ty příběhy jsou mnohem starší, z dob monarchií, kdy zkrátka mezi běžnou rolnickou třídou a šlechtou zela obrovská propast, a dají se vlastně považovat za předchůdce telenovel. I přes to, že nějaké poselství ty příběhy obvykle nesou, tak obecně pohádky žádný hlubší smysl nemají, jediný cíl je pobavit diváka.
Ovšem máme zrovna dobu, kdy se lidé bavit a být šťastní prostě nechtějí. Povšimněte si i ve svém okolí, že čím lépe se lidi mají, tím hůř jsou schopni vyřknout nebo přijmout jednu jedinou dobrou zprávu, aniž by jí okamžitě nedoplnili nějakou stížností, samozřejmě na něco úplně nepodstatného. Jako by lidé přijali za své, že je potřeba být věčně v pozici nešťastného ubožáka. Kdo za to může? Král Kazisvět? Moderní pohádky o emancipovaných princeznách? Miloš Zeman se svými výroky „Jste dolních deset milionů“ (proč neřekl horních, aby trochu motivoval?) anebo ta hrozná propaganda ze Západu, protože zakázala oddělovací víčko na PET lahvi (jako by to mě, sebevědomého zdravého chlapa, mohlo nějak rozhodit… zvládnu opravit auto nebo třeba dokonale vybrousit podlahy, ale z víčka se zvencnu? To mám jako být Alfa Samec? :))
Gró tohoto příběhu tedy je v tom, že když už tak šílíte kvůli dvěma dnům v roce, mohli byste se taky pokusit si je užít. Sejděte se s rodinou a přáteli, dejte si dobré jídlo, popovídejte si… zkrátka na dva dny v roce skutečně zastavte a užívejte si přítomnost. Televizi přece vůbec nemusíte zapínat, natož pak kvákat do světa svoje nářky nad novými pohádkami, které si po sobě často ani nepřečtete, než je zveřejníte. Kdybyste to totiž udělali, tak byste sami viděli, jak jsou ty nářky hloupé a nepodstatné.
Ale hlavně - a mně je opravdu jedno, koho kdo volíte - nekažte si ty jediné dva dny v roce taháním politiky do pohádek a hádkami s rodinou.
Těch dní, kdy se můžeme všichni sejít a smát se spolu a radovat, je v životě ve skutečnosti vlastně strašně málo. Proč sami sobě zakazujete si je užít?
