Článek
Už dlouhá léta je dobrým zvykem ministerstva školství, že spojuje prázdniny s přiléhajícím víkendem, pokud je mezi nimi pouhý jeden pracovní den. Tento den se tedy místo školního stává rovněž volným. A to nastane i na konci tohoto měsíce, druhé poloviny letních – hlavních – prázdnin. Prvního září připadne na pátek, a tak je nesmysl, aby se děti slétly na uvítací hodinu do své nově vymalované třídy a hned se zase rozletěly domů na první zářijový víkend. Stejně bude mnoho z nich ještě kdesi u moře, na chalupě nebo u babičky. Souvislé volno tudíž ve výsledku bude o tři dny delší.
Skutečnou délku letošních letních prázdnin tak čistě shodou okolností rozpůlily až sirény civilní ochrany, které se obvykle první středu v měsíci prověřují. Obojí připadlo na dnešní poledne. Ve chvíli, kdy se hlásné trouby rozezvučely, uplynulo přesně 32,5 dne od půlnoci z 30. června na 1. července – a přesně tolik v tu chvíli zbývalo do 4. září, kdy se školní třídy znovu zaplní halasem dětí a studentů a mentorováním učitelů.
Sešlo se to tedy opravdu pěkně, málokdo to ve víru letních radovánek zaznamenal – a zůstává jedna otázka, k čemu takové každoměsíční zkoušky sirén vlastně slouží. Asi před půl rokem, tedy v zimním období, si při této příležitosti mé uši všimly, že jeden z amplionů v okolí kolabuje. Nikam jsem to tehdy nehlásil, neboť jsem se domníval, že na to právě při té zkoušce přijdou (protože k čemu jinému by takové prověřování bylo?) – a napraví to. V dalším měsíci se mi ovšem zdálo, že to nijak nevyřešili. Problém byl, že jsem měl mezitím sám takové starosti, že se pro mě nějaká siréna stala naprosto bezvýznamnou a už jsem neměl sílu ji jakkoli řešit.
Dal jsem si na to znovu pozor až dnes. Deset minut před dvanáctou jsem byl vzhůru u otevřeného okna, tak jsem srozumitelně slyšel, že „za několik minut bude zkouška sirén“. I první část stočtyřicetisekundového testu jsem slyšel jasně. Ale ve chvíli, kdy jsem naschvál v pokoji, kde běžně spím, zavřel okno i dveře, se z monotónního hlučení i následných mluvených oznámení stalo něco bezvýznamného, co bych pominul i při hlubším začtení se do knížky nebo vášnivém milování, natož při kvalitním spánku. Bušení na dveře při nutné evakuaci by to rozhodně nenahradilo.
K čemu tedy systém civilní ochrany skutečně slouží? Opravdu nás ochrání ve chvílích hrozícího nebezpečí? A čemu pomáhají zkoušky sirén každé první středeční poledne v měsíci?
