Článek
Prostě jsem volby ignoroval. Proč?
Očekával jsem změnu v politice, kdy se bez bázně a hany vítěz voleb opět pokusí měnit věci tak, jako v předchozím období. Nevšiml jsem si však, že by se něco takového dělo.
Všechno, o čem se vede spor v mediálním prostoru, jsou slušně řečeno povrchní hospodská témata. Zní hesla, úderné posměšky, vycházejí články a bulvár je plněn osobními souboji. Už vím, kdo půjde po žních k Turkovi na trénink řízení vozu. Souboj Nejvyššího se vzdorovitým Napoleonem české politiky také zaměstnal hromady textu.
Zlaté časy soubojů. Tehdy byla urážka na cti řešena soubojovými pistolemi či šavlí. Je problém, je mrtvola, není problém.
V podstatě politika sklouzla do mediálních přestřelek. Samozřejmě i rozvášněná hádka o to, kdo bude porcovat rozpočet Prahy, mě naplnila hrdostí. To jsme my, Češi!
Tak nějak mě ani jedna strana nepřesvědčila, že má program, který by skutečně řešil situaci v čemkoliv podstatném. Regulace ceny benzínu byla zavedena znovu, snad pod vztyčenými bajonety nějaké neznámé tajné organizace.
V politických debatách se opoziční politici úspěšně vyhýbají tomu, aby řekli, co by udělali jinak. Zato s radostí zaklusají přes půl pole pro zakopanou mrtvolu v podobě kauzy, která je vyřešená už půl století. Takové to: „Vaše babička nám ukradla slepici, moribundus na vás.“
Pokud projdu hlavní zpravodajství, stále dokola vidím Ukrajinu, zprávy o tom, koho zavraždili, a co řekl prozatímní král USA. Ano, už vím, že ukončil osm válek.
Opoziční strany neřekly nic, co by mi naznačilo, jak chtějí řešit ekonomiku, zdravotnictví, průmysl, zemědělství nebo daně. Kromě ojetých hesel, používaných už několik volebních kampaní, jsem neslyšel nic nového.
Najděte mi jedinou politickou stranu, která prezentuje jasný plán, co by dělala jinak, a kde by na to vzala prostředky.
ANO podle mě úplně vyčpělo a působí dojmem „hlavně nikoho nenaštvat, nic neměnit a opatrně přežít“. Ani pyrotechnik nestříhá dráty tak opatrně.
Už je to jako v Simpsonech. Neřeší se politika ani témata. Za každou politickou stranou si představuji PR tým, ve kterém má hlavní slovo mediální štváč.
Jedinou viditelnou změnu pozoruji u KDU-ČSL, kde inovovali plakáty zelenou barvou. Ta alespoň uklidňuje a připomíná reklamu na uvedení Hulka do kin.
Ondrův občasník
Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.
